Mezinárodní diabetologická federace (IDF) definuje MetS jako přítomnost centrální obezity + nejméně 2 z následujících 4 faktorů: zvýšené triglyceridy, snížený HDL cholesterol, vysoký krevní tlak a zvýšená glykémie nalačno. Podle NCEP-ATP-III (National Cholesterol Education Program Expert Panel Adult Treatment Panel III) je MetS definován současnou přítomností kterýchkoliv 3 z výše uvedených 5 kritérií.
Prevalence MetS u schizofrenie dosahuje podle závěrů metaanalýzy 126 studií průměrně 32,5 %. Přítomnost MetS představuje pro pacienty se schizofrenií riziko nejen z důvodu zvýšené morbidity a mortality na kardiovaskulární onemocnění, ale také pro svůj nepříznivý dopad na samotnou psychiatrickou poruchu. Pacienti se schizofrenií a MetS mají významně vyšší celkové skóre pozitivních a negativních symptomů na škále PANSS (Positive and Negative Syndrome Scale).
Přibývá důkazů, že sama schizofrenie je nezávislým rizikovým faktorem MetS. Prevalence MetS je vyšší i u osob s psychotickými příznaky, u nichž ještě diagnóza schizofrenie nebyla stanovena. Byl zjištěn překryv některých patogenních genů souvisejících s rozvojem schizofrenie a MetS. Patofyziologickým mechanismem rozvoje metabolických poruch u schizofrenie může být také porucha osy hypothalamus − hypofýza − nadledviny, inzulinová rezistence a zvýšení prozánětlivých faktorů. Riziko MetS zvyšuje i životní styl jedinců se schizofrenií, nezřídka provázený sedavým způsobem života, absencí pravidelné pohybové aktivity, nezdravou stravou, kouřením apod.
Rizikovým faktorem pro rozvoj MetS je také léčba antipsychotiky. V metaanalýze 126 dílčích analýz léčba antipsychotiky významně zvýšila incidenci MetS, většího obvodu pasu, hypertenze, diabetu, hypertriglyceridémie a snížené hladiny HDL-c.
Antipsychotika ovlivňují metabolismus glukózy a lipidů a tělesnou hmotnost prostřednictvím řady receptorů. Působí například antagonisticky na serotoninových receptorech 5-HT2C a histaminových receptorech H1, což může vést ke zvýšené chuti k jídlu, nebo na centrálních a periferních muskarinových receptorech M3 a přímo působí na beta-buňky pankreatu, čímž ovlivňují sekreci inzulinu a metabolismus glukózy. Antagonistické působení na H1, M1 a adrenergních receptorech α1 může navozovat sedativní účinky a podporovat sedavý způsob života a obezitu.
Různá antipsychotika vykazují různou afinitu k receptorům 5-HT2C, H1 a M3. Z antipsychotik 1. generace má nejsilnější antagonistický efekt na receptorech souvisejících s MetS chlorpromazin, zatímco u sulpiridu a haloperidolu jsou tyto účinky velmi slabé. Z antipsychotik 2. generace má nejsilnější antagonistické účinky na receptorech 5-HT2C, H1, a M3 klozapin následovaný olanzapinem, kvetiapinem a asenapinem. Slabé antagonistické účinky vykazuje lurasidon, aripiprazol a ziprasidon, zcela bez antagonistického působení na těchto receptorech je amisulprid. Slabé či nulové antagonistické účinky na receptorech souvisejících s MetS mají novější antipsychotika 2. generace brexpiprazol a kariprazin.
Užívání antipsychotik představuje významný rizikový faktor MetS. Toto riziko souvisí s farmakologickými vlastnostmi jednotlivých léčiv. Nejvyšší riziko zvýšení glykémie, lipidémie a tělesné hmotnosti a vzniku MetS mezi antipsychotiky 2. generace je spojené s léčbou klozapinem a olanzapinem, menší je riziko u kvetiapinu, risperidonu a paliperidonu a nejnižší metabolické riziko provází léčbu lurasidonem, ziprasidonem, amisulpridem, aripiprazolem, brexpiprazolem a kariprazinem. Při kombinované léčbě u pacientů se schizofrenií je rovněž třeba vzít v úvahu, že ke zvýšení metabolického rizika přispívají také například lithium a antikonvulziva.
Poslední studie ukazují, že převedení na antipsychotikum s nižším metabolickým rizikem může zlepšit metabolické parametry pacienta bez zhoršení psychotických symptomů a nežádoucích účinků. Změna antipsychotika je vhodnou strategií u pacientů se schizofrenií a současným výskytem MetS nebo jiných metabolických poruch.
(zza)
Zdroj: Liao X., Ye H., Si T. A review of switching strategies for patients with schizophrenia comorbid with metabolic syndrome or metabolic abnormalities. Neuropsychiatr Dis Treat 2021; 17: 453−469, doi: 10.2147/NDT.S294521.
