Moklobemid patří mezi reverzibilní inhibitory monoaminooxidázy A (RIMA) a v minulosti bylo důkladně studováno jeho použití u širokého spektra depresivních onemocnění a v poněkud menší míře také u úzkostných poruch.
Moklobemid patří mezi reverzibilní inhibitory monoaminooxidázy A (RIMA) a v minulosti bylo důkladně studováno jeho použití u širokého spektra depresivních onemocnění a v poněkud menší míře také u úzkostných poruch.
Téměř všechny metaanalýzy a většina komparativních studií provedených s moklobemidem ukázaly, že v akutní léčbě deprese je moklobemid účinnější než placebo a stejně účinný jako tricyklická antidepresiva nebo selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI). Podle výsledků studií není moklobemid horší než jiná antidepresiva v léčbě některých depresivních poruch, jako je dysthymie, endogenní (unipolární a bipolární), reaktivní, atypická nebo agitovaná deprese, a má také dobrou dlouhodobou účinnost v léčbě těchto onemocnění. U pacientů s bipolární poruchou léčených moklobemidem dále není riziko vzniku mánie větší než u pacientů léčených jinými preparáty. Výsledky studií, které zkoumaly účinnost moklobemidu v léčbě sociální fóbie a panické poruchy, nejsou zcela jednotné nebo není k dispozici dostatek spolehlivých údajů.
V minulosti byla zjištěna pozitivní korelace mezi hladinou moklobemidu v krvi a výskytem nežádoucích účinků, mezi které patří závratě, nauzea a nespavost. Na druhou stranu je moklobemid obvykle lépe snášen než tricyklická antidepresiva a například gastrointestinální vedlejší účinky a především sexuální dysfunkce se u léčby moklobemidem vyskytují méně často než u léčby SSRI. Na rozdíl od ireverzibilních MAO-inhibitorů je u moklobemidu jen zanedbatelné riziko hypertenzní krize po požití potravin bohatých na tyramin (sýry). Pouze u dávek přesahujících 900 mg/den je toto riziko klinicky relevantní. V terapeutických dávkách nemá moklobemid významnější nežádoucí účinky na psychomotoriku, kognitivní funkce a kardiovaskulární systém a z toho důvodu je moklobemid vhodný k léčbě především starších pacientů.
V léčbě depresivních poruch má moklobemid účinnost srovnatelnou s jinými moderními antidepresivy. Zároveň má moklobemid dobrý bezpečnostní profil a nízký výskyt nežádoucích účinků, a proto je zvláště vhodný k léčbě starších pacientů. Ve srovnání s jinými antidepresivy má moklobemid méně často negativní vliv na sexuální funkce, a proto se doporučuje podávat také pacientům se sexuálními poruchami.
(vek)
Zdroj: Bonnet U. Moclobemide: therapeutic use and clinical studies. CNS Drug Rev. 2003 Spring; 9 (1): 97–140.
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.