Porovnání rizika ospalosti a útlumu při podávání levocetirizinu a desloratadinu

Desloratadin a levocetirizin jsou antihistaminika blokující H1 receptor. Na britský trh byla obě uvedena v roce 2001. Cílem této postmarketingové studie bylo vzájemně u těchto dvou přípravků porovnat vedlejší účinky způsobující ospalost a útlum během prvních třiceti dnů léčby.

Praktičtí lékaři, kteří předepsali některý z těchto léků svým pacientům, obdrželi do šesti měsíců od předepsání léku dotazníky pro své pacienty. Dotazníky se týkaly indikace k předepsání léku, demografických údajů, léčebného účinku a nežádoucích účinků, jako je ospalost, celkový útlum, nevolnost, bolesti hlavy, migréna, ztráta vědomí, zmatenost a únava. Skupiny pacientů léčených levocetirizinem a desloratadinem byly srovnatelné. Obě čítaly více než 24 000 pacientů, jejichž demografické údaje byly obdobné. Průměrný věk dosahoval 37 let a vládla v nich mírná převaha žen (60%).

Nejčastější diagnózou, pro kterou byly oba léky předepisovány, byla alergická rýma bez přítomnosti astmatu (54 % pacientů). Ospalost a útlum nebyly časté ani po jednom z léků, ale byly mezi nimi statisticky významné rozdíly. Při léčbě desloratadinem byly celkově pozorovány v 0,37 % případu, při léčbě levocetirizinem v 0,08 %. Po nasazení desloratadinu se objevovaly dříve (v 50 % případů do sedmi dnů), zatímco po levocetirizinu to bylo poněkud později (v 50 % případů do čtrnácti dnů).

Celkově však bylo nežádoucích tlumivých účinků pozorováno více po levocetirizinu. Po statistickém vyhodnocení a zohlednění pohlaví a diagnózy bylo riziko tlumivých vedlejších účinků pro jednotlivé diagnózy při porovnání desloratadin/levocetirizin následující: alergická rýma a astma 1/3,5; alergická rýma bez astmatu 1/6,75; ostatní 1/3,1.

Přestože se o obou lécích dá říci, že pacienti po nich udávají tlumivé nežádoucí účinky ve velmi nízkém procentu případů, pokud je srovnáváme vzájemně mezi sebou, je po levocetirizinu v prvním měsíci po nasazení udáváno těchto událostí celkově významně více než po desloratadinu. Pacienti s alergickou rýmou bez současného astmatu měli při hodnocení údajů podle pohlaví v prvním měsíci až 6x větší výskyt tlumivých účinků po levocetirizinu než po desloratadinu, což byl statisticky významný rozdíl. Pro ostatní diagnózy byly ale výsledky srovnatelné.

Autoři uzavírají, že i přes celkově nízké riziko tlumivých účinků po obou lécích je určité zvýšené opatrnosti potřeba při podávání levocetirizinu pacientům se samotnou alergickou rýmou, zejména v situacích, kdy je jakýkoliv útlum centrálního nervového systému během dne nežádoucí. K přesnému posouzení poměru rizika a přínosu jednotlivých léků však tato studie nemůže sloužit, protože jejím cílem nebylo sledovat ani účinnost léčby, ani preference pacientů.

(van)

Zdroj: Layton D, a spol. Drug Safety 2006;29.