Hypotéza „jednotné dýchací cesty, jedno onemocnění“ změnila v posledních letech pohled na patofyziologii alergické rýmy a astmatu. Na tato onemocnění je nyní nahlíženo jako na společné alergické onemocnění dýchacích cest, které má různé klinické projevy. Pacienti s alergickou rýmou mají vyšší riziko rozvoje astmatu. Patofyziologické pochody při alergické rýmě i astmatu jsou stejné, jedná se o alergický eozinofilní zánět, kde hrají důležitou roli žírné buňky a eozinofily.

U pacientů s alergickou rýmou dochází po nosní provokaci alergenem k alergickému zánětu jak ve sliznici nosní, tak bronchiální. Naopak provokace alergenem v bronších vede také k alergickému zánětu v nosní sliznici. Interakce buněk horních a dolních dýchacích cest probíhá přes systémovou cirkulaci i kostní dřeň, kam se aktivované buňky z obou částí dýchacích cest dostávají a putují potom zpět do oblastí, odkud pocházejí, i do oblastí vzdálenějších sliznic respiračního ústrojí.

Italští lékaři zkoumali ve své studii účinnost sedmidenního podávání desloratadinu na zánětlivé ukazatele a klinické příznaky horních i dolních dýchacích cest po nosní provokaci alergenem u pacientů s alergií na pyl trav, s alergickou rýmou a astmatem. Antihistaminika druhé generace, kam patří i desloratadin, již v jiných studiích prokázala účinnost u alergické rýmy na nosní obstrukci a u astmatiků s alergickou rýmou došlo při této léčbě ke zlepšení příznaků a snížení spotřeby beta-2 agonistů. Přesný mechanismus takového působení není znám.

Studie se dobrovolně zúčastnilo 26 pacientů s alergickou rýmou a astmatem a prokázanou alergií na trávy. Mimo pylovou sezonu byli pacienti rozděleni do dvou skupin. Třináct z nich dostávalo 8 dní desloratadin, ostatní placebo. Sedmý den podstoupili všichni nosní provokační test alergenem a byla jim poté provedena nosní a bronchiální biopsie a v krvi stanoveno množství eozinofilů.

Současně byla hodnocena závažnost příznaků rýmy a astmatu po provokaci a měřena vrcholová nádechová rychlost nosní a vrcholová výdechová rychlost plicní. U léčených pacientů došlo ke snížení cirkulujících eozinofilů a po provokaci bylo jejich zvýšení jen malé. Také časná bronchiální reaktivita byla při léčbě zmírněná. Klinické příznaky nosní nebyly ovlivněny a rovněž tak nebyl ovlivněn zánět v nosní a bronchiální sliznici.

Výsledky ukázaly, že desloratadin ovlivňuje systémovou eozinofilii a brání vzestupu eozinofilů po nosním provokačním testu. Také časná bronchiální odpověď na nosní provokaci alergenem je při léčbě desloratadinem snížená. Slizniční zánětlivé změny v nosní a průduškové sliznici však takto krátkou léčbou ovlivněny nejsou.

(van)

Zdroj: Reinartz SM. Allergy 2005;60 : 1301-1307.