BASALT –⁠ randomizovaná kontrolní studie (nejlepší dlouhodobá strategie přizpůsobení léčby astmatu)

Porovnání přínosu klinického vyšetření versus strategie založené na  kontrole biomarkerů a na symptomech pro přizpůsobení dávkování  inhalačních kortikosteroidů u dospělých s astmatem bronchiale.

Pro přizpůsobení inhalační terapie kortikosteroidy astmatu neexistuje žádný konsensus. Proto byly ve studii amerických lékařů publikované v JAMA hodnoceny různé strategie pro upravení dávkování. Šlo o ambulantní  klinické vyšetření posuzující kontrolu nad onemocněním (symptomy, nouzová léčba, funkční vyšetření plic), dále o vyšetření vydechovaného  oxidu dusnatého nebo o strategii úpravy léčby samotnými pacienty na  základě denních symptomů.

Cílem studie bylo posoudit, zda je  úprava léčby založená na vyšetření biomarkerů či na denním hodnocení  symptomů výhodnější v prevenci selhání léčby u dospělých s mírným až  středně těžkým astmatem bronchiale než klinické vyšetření.

Randomizované studie se zúčastnilo 342 pacientů, kteří byli rozděleni do tří skupin a byli sledováni po dobu devíti měsíců v průběhu let 2007–2010 (n = 114 přizpůsobení léčby dle klinického vyšetření, z toho 101 studii  dokončilo; n = 115 na základě exhalovaného oxidu dusnatého, 92 studii  dokončilo; n = 113 na denní bázi dle symptomů, 97 dokončilo). Dávky  inhalačních kortikosteroidů byly v prvních dvou skupinách upravovány v odstupu 6 týdnů, ve třetí skupině užili pacienti inhalační  kortikosteroidy při každém nouzovém podání albuterolu. Hlavním hlediskem při hodnocení výsledků byla doba, která uplynula do selhání léčby.

V čase, po kterém došlo k selhání léčby, nebyl nalezen výrazný rozdíl. Podle Kaplan-Meierovy analýzy pro selhání během 9 měsíců byly dosaženy  následující výsledky: 22 % u přizpůsobení na základě klinického  vyšetření, 20 % u přizpůsobení dle kontroly biomarkerů a 15 % u změn v dávkování dle symptomů. Hazard ratio u klinických kontrol vs. hodnocení  biomarkerů byl 1,2 a u klinických kontrol vs. přizpůsobení na základě  symptomů 1,6.

Mezi dospělými s mírnou až středně těžkou formou  astmatu bronchiale léčenými nízkou dávkou inhalačních kortikosteroidů  nepředstavuje přizpůsobení terapie dle symptomů či exhalovaných  biomarkerů metodu, která by představovala velký přínos v porovnání s klinickou ambulantní kontrolou.

(hak)

Zdroj: Calhoun W. J., Ameredes B. T., King T. S., et al. Comparison of Physician-, Biomarker-, and Symptom-Based Strategies for Adjustment of Inhaled Corticosteroid  Therapy in Adults With Asthma: The BASALT Randomized Controlled Trial. JAMA. 2012; 308 (10): 987–997; doi: 10.1001/2012.jama.10893.