O klinickém syndromu s názvem aspirinem vyvolané astma se dnes ví relativně hodně. Ačkoliv se nyní poznatky dlouholetého bádání zdají jako jasné a prosté, cesta k nim trvala řadu desetiletí a podílelo se na nich mnoho vědců napříč obory.
Onemocnění asthma bronchiale provází lidstvo od nepaměti. Příznaky astmatu dokonce popsal už Homér ve své Iliadě. Postupně byly popsány různé formy této časté choroby. Na počátku 20. století po zavedení aspirinu (kyseliny acetylsalicylové) do terapie se objevil dosud neznámý typ.
Aspirinem vyvolané astma se nyní stále častěji označuje jako respirační onemocnění zhoršované kyselinou acetylsalicylovou. Důvodem je skutečnost, že expozice aspirinu nevede k samotnému vzniku astmatu, ale pouze k jeho projevům. Syndrom charakterizuje kromě projevů astmatu také chronická rhinosinusitida s přítomností eosinofilů a často také výskyt nosních polypů. Nejběžnější reakcí na použití aspirinu nebo jiných nesteroidních antiflogistik (NSA) je bronchospazmus různého stupně, profuzní rhinorhea a nosní kongesce. Přidává se kýchání, infekce spojivek a slzení. U některých pacientů se objevuje erytém na kůži hlavy a krku. Závažnost nežádoucích účinků je velmi variabilní. Pohybuje se od izolované rýmy až po život ohrožující anafylaktickou reakci.
Prevalence citlivosti na aspirin se u astmatiků odhaduje na 21 %, u pacientů s rhinosinusitidou a nosními polypy dosahuje až 30-40 %. U žen je syndrom 2,5x častější než u mužů. Mezi první projevy patří právě nosní příznaky, typicky kolem 29.-34. roku života. Astma bývá diagnostikováno o dva roky později.
O tom, jakým způsobem vyvolávají NSA záchvat, se dlouho nevědělo. Ještě v 70. letech byla všeobecně akceptována představa, že se jedná o alergickou reakci. Proti tomu však svědčila negativita kožního testu na aspirin a nepřítomnost "antiaspirinových" protilátek. Zásadní byly poznatky anglického farmakologa Johna Vanea, který popsal mechanismus účinku kyseliny acetylsalicylové a některých dalších NSA. Ten spočívá v inhibici enzymu cyklooxygenázy (COX). V roce 1982 obdržel John Vane za svůj objev Nobelovu cenu. Hlavně však inspiroval především polské vědce, kteří prokázali korelaci schopnosti určitého NSA inhibovat COX in vitro se schopností vyvolávat astmatický záchvat u citlivých pacientů. Také další studie potvrdily, že ataky u aspirinem vyvolaného astmatu vznikají na podkladě inhibice COX-1, nikoliv alergie. Díky těmto znalostem bylo dále možné stanovit bezpečnost jednotlivých NSA.
Postupem času byly nalezeny další odchylky v metabolismu kyseliny arachidonové a eikosanoidů. V současné době se zvažuje možný vliv perzistentní latentní infekce rhinovirem na možný původ alterace v metabolismu kyseliny arachidonové a následným rozvojem aspirinem vyvolaného astmatu. Na příběhu aspirinu a astmatu tak vidíme, jak důležitou roli hraje každý jednotlivý krok věděckého výzkumu a mezioborová spolupráce.
(blš)
Zdroj: Szczeklik A. Aspirin-induced asthma: a tribute to John Vane as a source of inspiration. Pharmacol Rep 2010;62(3):526-529.
