Aerobní fyzické cvičení je pacientům s arteriální hypertenzí doporučováno jako základní nefarmakologická intervence vedoucí ke snížení hodnot tlaku krve, zlepšení endotelových funkcí a snížení vaskulární rezistence. Odbornými společnostmi je doporučena pravidelná fyzická aktivita mírné intenzity, jako je chůze, jogging nebo plavání po dobu 30–45 minut 3–4× týdně. Intenzita tréninku by se měla pohybovat v rozmezí 40–60 % maximální spotřeby kyslíku. Vyšší hodnoty již nepředstavují benefit, a naopak mohou přispět k zvýšení hodnot tlaku krve u pacientů s arteriální hypertenzí.
Intenzita cvičení je většinou monitorována pomocí srdeční frekvence, optimální hodnoty mohou být stanoveny pomocí laktátového prahu nebo ventilačních parametrů. Jedná se však o složité metody nevhodné k použití v obecné populaci, proto je optimální srdeční frekvence většinou stanovena na základě empirie.
Podle stanovisek odborných společností se pohybuje v rozmezí 55–85 % maximální srdeční frekvence. Specifickou skupinu však představují hypertonici na terapii betablokátory (BB), například na hojně užívaném bisoprololu. U pacientů na BB je srdeční frekvence v klidu i při zátěži nižší, cílové hodnoty frekvence při cvičení se tak mohou lišit od obecných doporučení. Otázkou také je, zda pravidelné cvičení přináší prospěch pacientům užívajícím BB.
Do studie bylo zahrnuto 52 pacientů, z nichž 23 užívalo betablokátor (například bisoprolol), 29 bylo bez této terapie. Mezi inkluzní kritéria patřil věk ≥ 60 let, systolický tlak krve ≥ 140 mmHg měřený 24hodinovým ambulantním měřením a/nebo užívání antihypertenzní terapie.
Pacienti byli randomizováni k sedavému způsobu života nebo k cvičebnímu programu na běžeckém pásu po dobu 12 týdnů. Tréninkový program sestával z chůze na běžeckém pásu v intervalu 3× týdně, přičemž intenzita tréninku odpovídala rychlosti potřebné k dosažení hladiny laktátu v krvi 2,0 ± 0,5 mmol/l. Hladina laktátu byla kontrolována každý pátý den tréninku, při poklesu hladiny pod 1,8 mmol/l nebo vzestupu nad 2,2 mmol/l byla upravena cílová tepová frekvence tak, aby bylo dosaženo cílové hladiny laktátu v krvi.
Ve skupině pacientů podstupujících pravidelnou fyzickou aktivitu na betablokátoru i bez něj došlo k signifikantnímu poklesu systolického a diastolického tlaku krve měřeného pomocí 24hodinového ambulantního měření, poklesu tlaku krve při námaze (100 W) a zvýšení endotel-dependentní vazodilatace (p < 0,05 pro obě skupiny). Pokles tlaku krve nebyl mezi skupinou s BB a bez něj statisticky signifikantní (průměrná redukce systolického tlaku krve 10,6 ± 10,5 vs. 10,6 ± 8,8 mmHg, průměrná redukce diastolického tlaku krve 5,7 ± 8,6 vs. 5,8 ± 4,0 mmHg). Redukce TK nemohla být připisována snížení BMI, protože během sledovaného období nedošlo k významným změnám v tomto parametru.
U pacientů na betablokátoru byla pozorována signifikantně nižší průměrná tepová frekvence během cvičení a v klidu v porovnání s ostatními pacienty (při cvičení 97,2 ± 7,7 vs. 118,3 ± 7,5/min; p < 0,001; v klidu 68,2 ± 7,5 vs. 84,9 ± 9,4/min; p < 0,001). Průměrná hladina laktátu se mezi jednotlivými skupinami signifikantně nelišila (1,9 ± 0,4 vs. 2,1 ± 0,5 mmol/l; p > 0,05).
Z výsledků studie vyplynulo, že aerobní cvičební s úpravou cílové tepové frekvence podle hladiny laktátu v krvi přineslo obdobný kardiovaskulární benefit u hypertoniků na betablokátoru i bez této terapie. V této studii byla pozorována o 18 % nižší cílová tepová frekvence u pacientů na BB v porovnání s ostatními pacienty. Podle jejích autorů však musí být cílová tepová frekvence u pacientů na BB ozřejměna dalšími výzkumy.
(holi)
Zdroj: Westhoff T. H., Franke N., Schmidt S. et al. Beta-blockers do not impair the cardiovascular benefits of endurance training in hypertensives. J Hum Hypertens 2007; 21 (6): 486–493, doi: 10.1038/sj.jhh.1002173.
