Betablokátory se obvykle cíleně nepoužívají k ateroprevenci, tj. prevenci aterosklerózy nebo ASKVO. Raná generace BB totiž v mnoha studiích ukázala nežádoucí vliv na hladiny lipoproteinů a metabolismus glukózy a inzulinu. Novější BB však často tyto faktory v patofyziologii ASKVO neovlivňují, nebo dokonce působí z tohoto hlediska příznivě.
Podle současných doporučených postupů pro management arteriální hypertenze jsou BB vhodné zejména ve specifických situacích, například při symptomatické angině pectoris, tachykardii, stavu po infarktu myokardu (IM), srdečním selhání s redukovanou ejekční frakcí (HFrEF) a jako alternativa k inhibitorům angiotenzin konvertujícího enzymu (ACEi) nebo blokátorů receptorů AT1 pro angiotenzin II (ARBs; sartanů) u hypertoniček plánujících těhotenství.
Mezi nejobvyklejší uživatele BB patří pacienti s recentním IM (s hypertenzí nebo bez ní). I v těchto případech, kdy jsou BB podávány pacientům s přítomným ASKVO, neděje se tak primárně kvůli ateroprevenci, ale spíše z důvodu poškozené systolické funkce a za účelem zmenšení nežádoucí srdeční remodelace a zmírnění městnavého srdečního selhání.
BB jako léková skupina zahrnují řadu látek, které se široce liší farmakologickými vlastnostmi i fyziologickými účinky. Rozdíly zahrnují selektivitu pro betaadrenergní receptory a jejich subtypy, hydro- či lipofilitu, působení na krevní tlak a tepovou frekvenci, vliv na metabolismus lipoproteinů a glukózy a přímý efekt na stěnu arterií.
Relativně recentní publikace ujasnily diverzitu BB s ohledem na nežádoucí, neutrální nebo příznivé účinky na lipoproteiny, zejména triglyceridy (TG) a částice o nízké hustotě (LDL), a metabolismus glukózy a inzulinu. Zejména u novějších BB (bisoprolol, karvedilol ER, metoprolol ER a nebivolol) byl zdokumentován metabolický přínos.
Současná data vyvracejí tradiční pohled na betablokátory jako látky, které univerzálně metabolicky škodí, a proto v ateroprevenci musejí být používány šetrně, pokud vůbec. Některé BB mohou zmírňovat adhezi destiček a zlepšit funkci hlavních typů buněk ve stěně arterií, včetně endotelu, makrofágů a buněk hladké svaloviny (například podpořit funkci endotelu zlepšením vazodilatace tepen a potlačováním adheze a transmigrace monocytů), redukovat počty a aktivitu zánětlivých buněk, včetně proliferace buněk hladké svaloviny a jejich transformace v zánětlivé buňky.
Klíčové pro odlišení metabolicky vhodných BB se jeví zohlednění jejich pravděpodobných celkových účinků na arterie (zda akcelerují rozvoj aterosklerózy, nebo mu předcházejí). Zdá se, že novější BB mohou být užitečné jako složky kombinovaných režimů nejen při léčbě arteriální hypertenze, srdečního selhání a arytmie, ale potenciálně i v prevenci aterosklerózy a ASKVO.
Je třeba vést další výzkum, který by pomohl upřesnit využití možných benefitů nejslibnějších BB při jejich kombinování s jinými, lépe zavedenými látkami s ateropreventivním efektem. Speciálně je nezbytné provést u vysoce rizikových pacientů prospektivní randomizované studie zaměřené na kardiovaskulární cíle (CVOT) ve specifických případech, jako je přidání BB k základní terapii snižující hladiny LDL (statiny aj.) či TG (zejména ethyl-ikosapent, který zmírňuje ASKVO u pacientů s vysokou hladinou TG, byť zřejmě nikoliv snižováním hladiny TG) a/nebo k antidiabetikům (inhibitorům sodíko-glukózového kotransportéru 2 /SGLT2i/, tj. gliflozinům, a agonistům receptoru pro glukagonu podobný peptid 1 /GLP-1RA/), podle indikací u dané populace.
(esr)
Zdroj: Vrablík M., Corsini A., Tůmová E. Beta-blockers for atherosclerosis prevention: a missed opportunity? Curr Atheroscler Rep 2022 Mar; 24 (3): 161–169, doi: 10.1007/s11883-022-00983-2.
