Open abdomen
Břišní operace jsou pro okresního chirurga tím, čím je diabetická noha pro sestru – tedy každodenní praxí. Cílem každého břišního chirurga je po úspěšné operaci pacientovo břicho uzavřít, neboť jak se praví: „Uzavřené břicho je dobré břicho.“ Existují však situace, kdy je nezbytné jej po určitou dobu nechat otevřené.
Open abdomen
Open abdomen jako chirurgický přístup se nejčastěji využívá u pacientů po těžkých poraněních či operacích, jako je těžká peritonitida, sepse nebo léčba abdominálního kompartmentového syndromu (ACS). U ACS je nutné urgentně snížit nitrobřišní tlak, aby se předešlo selhání orgánů a stabilizoval se stav pacienta. Uvedený přístup se často kombinuje s technikami, jež chrání břišní orgány a podporují hojení, například dočasným krytím rány pomocí podtlakové terapie (NPWT – negative pressure wound therapy). Cílem je stabilizovat pacienta a uzavřít břicho, jakmile se jeho stav zlepší.
Jak správně břicho po operaci uzavřít, je tématem chirurgických spisů od dob Hippokrata a Galéna, první zmínky o chirurgických zákrocích však pocházejí již ze starého Egypta. Prostředky používané k sutuře prošly významným vývojem – od ovčích střívek přes hedvábí a polyester až po dnešní vysoce inovativní materiály. Významným milníkem bylo zavedení atraumatických stehů a zajištění sterilního prostředí.
Od Bogota bag k podtlakovým systémům
Měření nitrobřišního tlaku a techniky jeho snižování se v chirurgické praxi používají přibližně 150 let. Termín abdominální kompartmentový syndrom byl poprvé použit v roce 1989, ale již v roce 1984 publikoval Oswaldo Borraez z Kolumbie studii, ve které popsal techniku uzávěru břicha pomocí přišití sterilního močového sáčku. Tato metoda, nazývaná Bogota bag (viz obr. 1), se stala účinným způsobem, jak pečovat o open abdomen, a zachránila již desítky tisíc pacientů. Představuje jednoduchý a dočasný způsob uzavření otevřeného břicha po operaci, kdy se využívá běžně dostupný sterilní materiál, například vak na infuzní roztoky, který je fixován k okrajům břišní stěny, aby ochránil viscerální orgány.
Sofistikovanějším řešením je ethizip – zipový systém, který umožňuje opakované chirurgické zákroky bez nutnosti komplikovaného opětovného šití. V další fázi vývoje se uplatnily podtlakové systémy (NPWT nebo VAWCM – vacuum-assisted wound closure and mesh-mediated fascial traction), jež zajišťují těsnost systému a zabraňují sekundární mikrobiální kontaminaci. Následoval vývoj NPWT v kombinaci s dynamickou suturou, která brání rozvoji kýly.
Novinkou na českém trhu je potom podtlakový systém Fasciotens Open, který kombinuje výše uvedené metody (viz obr. 2). Přístroj se aplikuje na uzavřené břicho pacienta, zevnitř odsává sekrety a brání kontaminaci. Zároveň vytváří trvalý tah na fascii silou přibližně 8 kg, čímž zvyšuje pravděpodobnost uzavření břicha. Pacient může být při vědomí a přístroj si vleže na zádech polohovat. Tento systém umožňuje u pacientů v kritickém stavu nebo při ACS zajistit pozdější uzavření břicha a úspěšné doléčení.
Obr. 1 Bogota bag
Obr. 2 Moderní podtlakový systém pro řešení ACS při open abdomen – jedná se o metodu VMMFT (vertical meshmediated fascial traction) využívající systém Fasciotens Open a NPWT
MUDr. Jiří Poledník
Chirurgické oddělení, Nemocnice Vyškov
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.
