Glaukomové poškození makuly

S přibývajícími vědeckými poznatky se objevuje stále více důkazů  podporujících zjištění, že časné stadium glaukomu vede i k poškození  makuly. Anatomicky lze toto poškození studovat pomocí optické koherenční tomografie s frekvenční doménou (fdOCT), která umožňuje měření tloušťky vrstvy nervových vláken sítnice (RNFL) a vrstvy retinálních gangliových buněk spolu s vnitřní plexiformní vrstvou sítnice (RGC+).

Na  základě zprůměrovaných výsledků fdOCT od zdravých kontrol a pacientů  autoři článku ukazují, že u zdravých kontrol odpovídá průměrná tloušťka  vrstvy RGC+ hodnotám získaným při histologickém vyšetření lidské tkáně. U pacientů s glaukomem nebo s podezřením na glaukom dochází ke ztenčení  vrstvy RGC+ ve spodní části sítnice (horní část zorného pole). Na  základě výsledků fdOCT u jednotlivých pacientů autoři konstatují, že  lokální ztráta RGC+ je spojená s lokálním snížením senzitivity zorného  pole. Poškození makuly má typicky obloukovitý charakter a je často  doprovázeno ztenčením RNFL v úzké oblasti terče, tzv. zranitelné zóně  makuly. Podle schematického modelu se většina dolní oblasti makuly  projikuje do této zranitelné zóny, která se nalézá v dolním kvadrantu  terče, tedy v oblasti obzvláště citlivé ke glaukomovému poškození. Malá  oblast dolní části makuly a celá horní část makuly (dolní část zorného  pole) se projikuje do temporálního kvadrantu, což je oblast, která je  vůči poškození méně citlivá.

Dle autorů vyplývá ze studie zcela  jasné ponaučení –⁠ lékaři si musí uvědomit, že glaukomové poškození  makuly je běžné a může vzniknout již v časných stadiích onemocnění. Při  standardním vyšetření zorného pole pak může zůstat nepovšimnuté anebo  může dojít k jeho podcenění.

(lis)

Zdroj: Hood D. C., Raza  A. S., de Moraes C. G., Liebmann J. M., Ritch R. Glaucomatous damage of  the macula. Prog Retin Eye Res. 2013 Jan; 32 : 1–21.