Nové biomarkery diabetické nefropatie – současnost a budoucnost

19. 4. 2016

Diabetická nefropatie (DN) je hlavní příčinou konečného stadia selhání ledvin v západní populaci. V současnosti je za nejčasnější příznak rozvíjející se DN považována mikroalbuminurie (MA), která je zároveň nejčastěji používaným markerem k diagnostice a monitorování DN. Prediktivní hodnota tohoto stavu je však stále předmětem diskusí, což se vzhledem k narůstající prevalenci diabetu a s tím i DN stává stále větším problémem.

Inzerce

Diabetická nefropatie (DN) je hlavní příčinou konečného stadia selhání ledvin v západní populaci. V současnosti je za nejčasnější příznak rozvíjející se DN považována mikroalbuminurie (MA), která je zároveň nejčastěji používaným markerem k diagnostice a monitorování DN. Prediktivní hodnota tohoto stavu je však stále předmětem diskusí, což se vzhledem k narůstající prevalenci diabetu a s tím i DN stává stále větším problémem.

Při zavádění rutinního testování MA do klinické praxe se uvažovalo, že DN rychle progreduje až u 80 % pacientů s MA. Nyní se ovšem ukazuje, že jen u 30 % nemocných s MA progreduje DN do manifestního onemocnění během následujících 10 let. U části z nich se naopak pokročilé strukturální změny v bazální membráně glomerulu mohou objevit ještě v době, kdy u nich MA není klinicky detekovatelná. Dobře popsán je i koncept normoalbuminurické DN, kdy mají pacienti signifikantní redukci glomerulární filtrace bez přítomnosti MA. Tyto skutečnosti jsou důvodem pro rozsáhlé pátrání po jiných vhodných ukazatelích poškození ledvin u diabetu, jež by v budoucnu mohly MA nahradit nebo doplnit.

Mezi markery, o kterých se již nyní uvažuje, patří ukazatele glomerulární filtrace. Ta je nejlepším ukazatelem exkreční funkce ledvin, bohužel je však její přesné stanovení poměrně náročné, a pro rutinní monitorování diabetiků se proto příliš nehodí. Z ukazatelů glomerulárního poškození vypadá slibně stanovení transferinu a kolagenu typu IV, uvažovat se dá i o ceruloplasminu a fibronektinu. Při poškození glomerulu rychle dochází ke zvýšení jejich koncentrací v moči, mohly by tak umožnit detekovat glomerulární poškození ještě ve stadiu normoalbuminurie.

Zajímavě vypadají i ukazatele tubulární dysfunkce, hlavně neutrophil gelatinase-associated lipocalin (NGAL), kidney injury molecule 1 (KIM1) a N-acetyl-β-D-glukosaminidáza (NAG). Z faktorů působících při oxidativním stresu zasluhují pozornost 8-oxo-7,8-dihydro-2’-deoxyguanosin (8-OHdG) a pentosidin, při probíhajícím zánětu se objevují vyšší hladiny různých cytokinů a orosomukoidu.

I přes intenzivní výzkum v této oblasti se ovšem stále nepodařilo najít biomarker, který by v diagnostice a sledování DN byl lepší než v současnosti používaný albumin. Stanovení albuminurie tedy zůstává zlatým standardem v péči o pacienty s DN. Při tomto vyšetření je však potřeba mít na paměti, že nonalbuminurické DN nejsou výjimkou.

(epa)

Zdroj: Currie G., McKay G., Delles C. Biomarkers in diabetic nephropathy: present and future. World J Diabetes 2014 Dec 15; 5 (6): 763–776.

 

Štítky
Diabetologie
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se