Může inhibice SGLT2 snižovat i riziko nefrolitiázy?

Nefrolitiáza ve spojení s diabetem

Nefrolitiáza je běžným problémem s odhadovanou globální prevalencí až 15 %. V posledních desetiletích se její výskyt zvyšuje, což je pravděpodobně výsledek změn ve stravě a životním stylu. Míra recidivy po první epizodě je vysoká, druhá se dostaví až u 50 % pacientů. Nefrolitiáza může negativně ovlivnit funkci ledvin a byla zjištěna i její spojitost se zvýšeným rizikem chronického onemocnění ledvin. Ačkoli vazby mezi nefrolitiázou a diabetem zatím stále nejsou zcela jasné, má se za to, že klíčovou roli mohou hrát hyperurikémie a hyperurikosurie u pacientů s metabolickým syndromem.

Předchozí zjištění

Autory níže přiblížené práce¹ motivovala k jejímu provedení rozsáhlá retrospektivní observační studie Kristensena et al.² s více než 24 tisíci diabetiků 2. typu užívajícími glifloziny. Ta přinesla zjištění, že použití SGLT2i bylo spojeno s výrazným snížením rizika (o 49 %) vzniku nefrolitiázy v porovnání s účinkem podávání agonisty receptoru pro glukagonu podobný peptid 1 (GLP-1RA): poměr rizik (HR) 0,51 (95% interval spolehlivosti [CI] 0,37–0,71). Pozorováno bylo i snížení rizika rekurence o 32 % (HR 0,68; 95% CI 0,48–0,97).

Cílem prezentované práce Balasubramanianové et al. bylo prozkoumat asociaci mezi snížením rizika vzniku nefrolitiázy a inhibicí SGLT2, a to s využitím již existujících dat z randomizovaných kontrolovaných studií hodnotících účinky zástupce SGLT2i empagliflozinu.

Metodika analýzy

Studijní vzorek představovala data 15 081 pacientů s DM2 randomizovaných k užívání empagliflozinu (n = 10 177) nebo placeba (n = 4904), kteří se účastnili 20 studií fází I–IV, včetně rozsáhlého kardiovaskulárního (KV) hodnocení EMPA-REG OUTCOME. Události nefrolitiázy byly zachyceny pomocí termínů MedDRA: nefrolitiáza, ledvinová kolika, ureterolitiáza, močový kámen, nefrokalcinóza. Rovněž byla provedena analýza citlivosti s využitím užší definice (vyloučení termínů ledvinová kolika a nefrokalcinóza). Poměry míry incidence (IRR) a 95% CI byly vypočteny pomocí odhadu relativního rizika, stratifikovaného dle studií.

Výsledky

Střední expozice studijní látce činila 543 dní v případě placeba a 549 dní v případě empagliflozinu o síle 10 či 25 mg. Téměř polovina pacientů (46,5 %; n = 7020) se účastnila studie EMPA-REG OUTCOME, v níž byla nejdelší střední expozice léčbě 2,6 roku.

Celkem 9 pacientů (3 v placebové větvi, 6 mezi léčenými empagliflozinem 10 či 25 mg) mělo hlášenu anamnézu ledvinových kamenů při vstupu do studie, pouze u 1 z nich došlo během sledování k rekurenci. Celkem 183 pacientů zažilo během sledování urolitiázu (79 v placebové větvi, 104 mezi nemocnými užívajícími empagliflozin), což přineslo roční míru incidence 1,01 vs. 0,63 události na 100 pacientů za rok v placebové vs. empagliflozinové větvi. IRR činil 0,64 (95% CI 0,48–0,86) ve prospěch empagliflozinu. 

Závěr a diskuse

Léčba empagliflozinem byla spojena se snížením rizika výskytu nefrolitiázy zhruba o 40 % oproti placebu. Výsledky zůstaly obdobné, i když výzkumníci použili přísnější definici, s vyloučením renální koliky (která je subjektivní) a nefrokalcinózy (což je tubulointersticiální onemocnění s jinou patofyziologií). Tato data rozšiřují výše zmíněné předchozí pozorování provedené Kristensenem et al.

Uvedený další potenciální přínos inhibice SGLT2 je identifikovatelný v porovnání s efektem placeba napříč širokým spektrem terapií snižujících hladinu glukózy, které byly použity v zahrnutých studiích (tedy nejen ve srovnání s GLP-1RA, na něž se zaměřili Kristensen et al.).

Zásadní mechanismy pozorovaných jevů zůstávají neznámé, podle autorů mohou zahrnovat pozměněný litogenní profil moči. Navrhují provedení prospektivních randomizovaných klinických studií pro případné potvrzení těchto iniciálních poznatků u pacientů s DM2 i bez něj, ale i studií litogenního profilu moči pacientů s dřívější zkušeností s nefrolitiázou, kteří byli léčeni SGLT2i.

(esr)

Zdroje:
1. Balasubramanian P., Wanner C., Ferreira J. P. et al. Empagliflozin and decreased risk of nephrolithiasis: a potential new role for SGLT2 inhibition? J Clin Endocrinol Metab 2022; 107 (7): e3003–e3007, doi: 10.1210/clinem/dgac154.
2. Kristensen K. B., Henriksen D. P., Hallas J. et al. Sodium-glucose cotransporter 2 inhibitors and risk of nephrolithiasis. Diabetologia 2021; 64 (7): 1563–1571, doi: 10.1007/s00125-021-05424-4.