Účinná terapie venlafaxinem u depresivní pacientky se somatickou komorbiditou −⁠ kazuistika

Autorka popisuje příběh ženy, jejíž první vyšetření psychiatrem proběhlo v roce 1997 v pacientčiných 53 letech se závěrem velké depresivní poruchy –⁠ středně těžká depresivní fáze. Pacientka od svých 46 let pobírala plný invalidní důchod. Důvodem byla degenerace a odchlípení sítnice, afakie po operaci pravého oka a katarakta levého oka. Dále prodělala hysterektomii (v roce 1990), operaci perforovaného apendixu (v roce 1999) a operaci ledvinových kamenů ve spinální anestezii (v roce 2003).

Psychiatrické onemocnění si vyžádalo celkem tři hospitalizace, a to v rozmezí od července roku 2000 do května 2001. K první hospitalizaci došlo po suicidálním pokusu léky po zhoršení oční choroby a samovolném vysazení medikace. Mezi první a druhou hospitalizací pacientka prodělala encefalitidu patrně borreliového původu. Onemocnění bylo kvalifikováno dodatečně s ohledem na popisované příznaky a výsledky sérologického vyšetření, odeznělo samo bez antibiotické léčby, sérologické vyšetření v únoru 2002 již bylo negativní.

Pacientka byla zprvu medikovaná sertralinem. Při třetí a zároveň poslední hospitalizaci byla léčba změněna na venlafaxin v denní dávce 150 mg, přičemž v této terapii bylo pokračováno během následujících 3,5 roku, kdy již nedošlo k další dekompenzaci stavu. Žena byla po tuto dobu hovorná, veselá a aktivity spojené s vedením domácnosti zvládala dobře i přes své zrakové postižení. Ke zhoršení stavu nedošlo ani v souvislosti s dalším zhoršování zraku či urologickou operací, kterou podstoupila. Nežádoucí účinky léčby nebyly pozorovány.

Uvedená kazuistika demonstruje úspěšnou léčbu deprese venlafaxinem bez doprovodných nežádoucích účinků u ženy s nemalou somatickou komorbiditou.

(veri)

Zdroj: Kučerová H. Venlafaxin –⁠ tři a půl roku podávání v psychiatrické ambulanci. Psychiatrie pro praxi 2004; 5 (6): 314.