Osteoporóza patří mezi nejčastější metabolická onemocnění skeletu a významně zvyšuje riziko fraktur. Standardní léčba je dlouhodobě založena na antiresorpčních lécích, v posledních letech se však stále více uplatňuje osteoanabolická terapie.
Monoklonální protilátka proti sklerostinu romosozumab má unikátní duální účinek – stimuluje novotvorbu kosti a současně inhibuje její resorpci. Přestože jeho účinnost byla prokázána v klinických studiích, méně údajů bylo dosud k dispozici z běžné klinické praxe, zejména u pacientů s předchozí dlouhodobou antiresorpční léčbou.
Retrospektivní studie hodnotila data pacientů léčených romosozumabem ve 2 zdravotnických zařízeních terciární péče v Austrálii. Do analýzy bylo zařazeno 53 pacientů, kteří absolvovali 12 měsíců léčby a měli dostupná denzitometrická vyšetření před terapií a po ní.
Výsledky byly porovnány s kohortami pacientů léčených teriparatidem (n = 54) a antiresorpční terapií (n = 60). Hodnoceny byly změny kostní denzity (BMD) v oblasti bederní páteře, kyčle (total hip) a krčku femuru.
Po 12 měsících léčby romosozumabem došlo k signifikantnímu zvýšení BMD v oblasti bederní páteře (+11,3 %), kyčle (+2,5 %) i krčku femuru (+3,7 %).
V porovnání s ostatními modalitami vykázal romosozumab největší účinnost v oblasti bederní páteře, kde jeho nasazení vedlo k přibližně dvojnásobnému nárůstu BMD oproti teriparatidu či antiresorpční léčbě (p < 0,001). Naopak v oblasti kyčle nebyly rozdíly mezi jednotlivými skupinami statisticky významné. Rozdíl mezi teriparatidem a antiresorpčními léčivy nebyl z hlediska nárůstu BMD bederní páteře statisticky významný.
Významným faktorem ovlivňujícím efekt léčby romosozumabem byla předchozí antiresorpční terapie. Pacienti bez ní dosahovali vyšších přírůstků BMD než nemocní předléčení antiresorpčními látkami. Délka předchozí antiresorpční terapie vykázala inverzní korelaci s nárůstem BMD bederní páteře při léčbě romosozumabem. Efekt romosozumabu na nárůst BMD bederní páteře byl také slabší u nemocných s vyšším vstupním počtem vertebrálních zlomenin a vyšším BMD bederní páteře před léčbou.
Léčba romosozumabem byla obecně dobře tolerována. Nejčastějšími nežádoucími příhodami byly reakce v místě vpichu a artralgie. Závažné kardiovaskulární příhody nebyly v této kohortě zaznamenány.
Romosozumab představuje vysoce účinnou modalitu léčby osteoporózy. V porovnání s teriparatidem a antiresorpční terapií dosahuje výraznějšího zvýšení BMD v oblasti bederní páteře. Jeho anabolický efekt však může nepříznivě ovlivnit předchozí antiresorpční terapie. Výsledky této studie podporují časnější zařazení romosozumabu do terapeutického algoritmu u pacientů s osteoporózou.
(yar)
Zdroje:
1. Richardson-Thornton I., Brennan S. C., Liu L. et al. A new age of osteoanabolic therapy? A real-world, two-centre study comparing effects of romosozumab, teriparatide, and antiresorptive therapies for osteoporosis. Osteoporos Int 2026 Mar 20, doi: 10.1007/s00198-025-07808-3 [Epub ahead of print].
2. SPC Evenity. Dostupné na: www.ema.europa.eu/cs/documents/product-information/evenity-epar-product-information_cs.pdf
3. SPC Terosa. Dostupné na: www.ema.europa.eu/cs/documents/product-information/terrosa-epar-product-information_cs.pdf
Příznaky periferní neuropatie (PN) a nové stížnosti na brnění v končetinách, pálivá bolest nebo svalová slabost mohou být mimo jiné projevem nežádoucího účinku užívané terapie. Léčivy indukované periferní neuropatie jsou navíc častější, než se obecně předpokládá. Následující článek proto přináší stručný přehled hlavních lékových skupin spojených s poškozením periferních nervů.
