Úvodní slovo

Vážení kolegové a milé kolegyně,

závěr roku bývá časem bilancování. Přemýšlíme o tom, co se podařilo, kde máme rezervy a jaké možnosti se před námi otevírají. Nyní držíte v ruce poslední letošní číslo Světa praktické medicíny. Je věnováno především screeningovým programům v ordinacích všeobecných praktických lékařů. Jaké změny nás v této oblasti čekají v roce příštím?

Rok 2026 přinese do ordinací praktických lékařů novelu vyhlášky 70/2012. Ta významně upravuje obsah preventivních prohlídek. U řady ordinací se pouze potvrdí již nastavený rozsah odběrů a péče, pro jiné novela znamená změnu způsobu práce a nové nároky na zajištění potřebného zázemí. Záchyt rizikového pacienta je zásadní. Prevence vzniku onkologických či kardiorenovaskulárních onemocnění a včasná intervence v raných stadiích mohou zachránit život a často tím ovlivní i osud celých rodin.

V tuto chvíli se zdá, že víme, co chceme: analyzovat rizikovost jednotlivých pacientů a intervenovat správným směrem. Máme know-how: i toto číslo Světa praktické medicíny pomáhá v orientaci v problematice, přehledové články v něm obsažené jsou velmi cenné a potřebné. Nesmíme však zapomínat, co je konečným cílem veškerého tohoto úsilí: tím je zlepšení zdravotního stavu pacienta. Nabízí se proto otázka, zda mají všeobecní praktičtí lékaři v současném systému k dispozici dostatečné možnosti, jak na zjištěná rizika adekvátně reagovat.

V některých případech je nezbytné předání pacienta do péče specialisty, jako je tomu například u karcinomu plic. V řadě dalších situací by však praktický lékař měl mít možnost nejen riziko identifikovat, ale také zahájit odpovídající léčbu, avšak naráží na preskripční omezení, která v současnosti praktickým lékařům brání v plno­hodnotné péči.

Všeobecný praktický lékař není pouze realizátorem preventivních programů, je především lékařem kurativním. Ukazuje se to například v oblasti osteoporózy: Pokud může praktický lékař pacienta pouze diagnostikovat, ale nemůže jej adekvátně léčit, skutečná pomoc se k pacientovi často nedostane včas, v některých případech se k němu nedostane vůbec. Pro část pacientů je navíc péče mimo ordinaci praktika logisticky nedostupná. Specializovaná pracoviště zároveň nemají kapacitu převzít péči o všechny nemocné. Pokud má být systém funkční, musí mít praktičtí lékaři odpovídající kompetence i nástroje.

Frustrace z nefunkčního nebo obtížně prostupného systému znamená další zátěž, kterou nesou především zdravotníci. Práce všeobecného praktického lékaře je dlouhodobě psychicky velmi náročná. Každodenní konfrontace s nemocí a nejistotou pacientů i jejich rodin, vysoké administrativní zatížení a neustále se měnící systémové požadavky představují značný tlak. Události posledních let, včetně pandemie covidu-19, tuto zátěž ještě prohloubily a u řady kolegů vedly až k sekundárnímu traumatickému stresu a k hranici profesního vyhoření. Tématu se věnuje i poslední článek tohoto čísla SPM. Dovolte mi, kolegové, pozvat vás k jeho čtení.

Na závěr mi dovolte popřát vám do příštího roku vše dobré: moudrost a sílu zvládat výzvy, které naše práce přináší, schopnost nalézat radost i v každodenní službě druhým. Přejme si čas a odvahu pečovat nejen o tělo, ale i o duši. Dopřejme si čas k zastavení, ztišení a obnově vnitřní rovnováhy. A především si přejme, aby vztahy, které žijeme –⁠ s pacienty, blízkými i sami se sebou –⁠ dávaly našemu životu hlubší smysl. Smysl s přesahem, který nás nese dál.

Vaše
Lenka Dejdarová