Kalorický test: metodika, principy a obecné pojmy

Caloric test: methodology, principles, and general concepts

The literature review summarizes the principles and methodology of the caloric test, a unique vestibular examination that allows for the separate evaluation of the excitatory and inhibitory functions of the vestibulo-ocular reflex (VOR) on each side of the peripheral vestibular system, specifically the lateral semicircular canals (LSCC). The article describes how the caloric test induces nystagmus based on the convection current of endolymph in the LSCC, depending on the temperature used. It explains the significance of evaluating unilateral weakness and directional preponderance as the main comparative results of the test. Furthermore, it addresses the interpretation of the absolute values of the caloric test. The caloric test, despite being time-consuming in routine clinical practice, remains an irreplaceable tool for the detailed assessment of the function of the peripheral vestibular end organ. Modern videonystagmography technology and sophisticated software for the analysis of recordings have significantly improved the accuracy and sensitivity of the test.

Keywords:

vestibuloocular reflex – caloric test – unilateral weakness – Jongkees’ formula – calorization – canal paresis – stronger ear formula – directional preponderance

Autoři: Maja Stříteská ^1-3 ; K. Kozynkina-Marchenko ^1,4; Michal Homoláč ^1,2
Působiště autorů: Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku, Fakultní nemocnice Hradec Králové ¹; Univerzita Karlova, Lékařská fakulta v Hradci Králové ²; Otorinolaryngologická klinika, Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Praha ³; Otorinolaryngologické oddělení, Orlickoústecká nemocnice ⁴
Vyšlo v časopise: Otorinolaryngol Foniatr, 74, 2025, No. 4, pp. 324-331.
Kategorie: Přehledová práce
doi: https://doi.org/10.48095/ccorl2025324

Souhrn

Kalorický test je vestibulární vyšetření, které umožňuje separátní hodnocení excitační a inhibiční funkce vestibulookulárního reflexu (VOR) každé strany periferního vestibulárního systému, specificky laterálních semicirkulárních kanálků (LSCC). Přehledový článek předkládá shrnutí principů a metodiky kalorického testu a popisuje, jak kalorický test indukuje nystagmus na základě konvekčního proudu endolymfy v LSCC v závislosti na použité teplotě. Vysvětluje význam hodnocení jednostranného oslabení a směrové převahy jako hlavních komparativních výsledků testu. Dále se zabývá interpretací absolutních hodnot kalorického testu. Kalorický test zůstává i přes svou časovou náročnost nepostradatelným nástrojem pro detailní posouzení funkce periferního vestibulárního aparátu. Moderní technologie videonystagmografie a sofistikované softwary pro analýzu záznamů významně zlepšily přesnost a citlivost testu.

Klíčová slova:

kalorizace – vestibulookulární reflex – kalorický test – jednostranné oslabení – Jongkeesova formule – kanálová paréza – rovnice silnějšího ucha – směrová převaha

Úvod

Za objev, popis a vysvětlení principu kalorické reakce periferního rovnovážného ústrojí (1907) byl Robert Bárány oceněn Nobelovou cenou (1914) [1]. To ale ještě kalorický test, jak ho známe dnes, čekal historický vývoj metodického postupu. Největší zásluhu na vzniku metodiky měli Gerald Fitzgerald a Charles Skinner Hallpike (1942) a o dvě dekády později Jan Bastiaan Willem Jongkees (1964) [2–5]. Další změny nastaly ještě ruku v ruce se zavedením elektronystagmografie a později videonystagmografie.

Kalorický test je jedinou fyzikálně-mechanickou vestibulární zkouškou, která hodnotí funkci laterálních semicirkulárních kanálků (LSCC) odděleně pro každou stranu. Navíc umožňuje izolované vyšetření excitační a inhibiční odpovědi.

Ostatní mechanické vestibulární testy

Kalorický test je mechanickým testem horizontálního vestibulookulárního reflexu (hVOR). Mezi dynamické testy hVOR řadíme testy založené na indukci toku endolymfy v LSCC, ke které dochází buď pohybem hlavy (headshake, rotační testy, head impulse), nebo termálně (kalorizace). Indukovaný tok endolymfy vychyluje kupulu v ampule LSCC, která funguje jako mechanoelektrotransduktor, převádí mechanickou energii na elektrický stimul, jenž je neuronálním obloukem veden k okohybným svalům.

Dynamické vestibulární testy založené na pohybech hlavou indukují tok endolymfy v obou uších zároveň. Při pohybu hlavou je na jedné straně indukován excitační tok endolymfy a zároveň na kontralaterální straně je indukován inhibiční tok (dle Ewaldových zákonů) [6–8].

Ewaldovy zákony:

Zákon 1: Směr nystagmu odpovídá rovině stimulovaného kanálku.

Zákon 2: U horizontálního kanálku vyvolá excitaci tok endolymfy směrem k ampule (ampulopetální). Tok k ampule vyvolá silnější nystagmickou odpověď než tok směrem od ampuly.

Zákon 3: U vertikálních kanálků vyvolá excitaci tok endolymfy směrem od ampuly (ampulofugální).

Excitace představuje preferenční informaci pro pohyb očí, kontralaterální inhibice usnadňuje její průběh (relaxací antagonistů). Dle Ewaldových zákonů excitace převyšuje inhibici při dostatečné akceleraci pohybu hlavy, což například head impulse test využívá k izolovanému hodnocení excitační funkce [8]. Výsledná okulomotorická reakce vždy do jisté míry závisí na funkční asymetrii mezi oběma stranami a na poměru excitace ke kontralaterální inhibici.

Kalorický test má dvě výhody:

Umí testovat izolovaně excitaci. Na rozdíl od testů založených na pohybech hlavou eliminuje kontralaterální inhibici tím, že indukuje excitační tok endolymfy pouze v kalorizovaném uchu (v kontralaterálním uchu není indukován tok endolymfy).
Dle použité teploty umožňuje indukovaný konvekční tok endolymfy separátní hodnocení excitačního a inhibičního směru toku endolymfy testovaného ucha.

**Obr. 1. Kalorizace. Kalorická poloha pacienta vleže na zádech, hlava v mírné inklinaci. Fig. 1. Caloric test. Caloric position of the patient lying on their back, head slightly tilted.**

Fyzikální principy

Kalorický test využívá fyzikálních principů termální kondukce, konvekce a sálání k indukci endolymfatického toku v LSCC [9]. Anatomická poloha LSCC (nejblíže k zevnímu zvukovodu) a jeho vertikalizace s ampulou orientovanou nahoře (zajištěno tzv. kalorickou polohou hlavy –⁠ vleže na zádech, hlava je v mírné inklinaci cca 30 úhlových stupňů) zajistí při ohřevu/ochlazení úzkého sloupce kapaliny vznik jednosměrného konvekčního proudu (obr. 1). Při ohřevu se indukuje konvekční tok kapaliny směrem vzhůru –⁠ ampulopetálně. Dle Ewaldových zákonů je to excitační směr toku endolymfy, čímž dojde k indukci nystagmu bijícího ke kalorizovanému uchu (excitační typ nystagmu). Při ochlazení kapalina klesá a vzniká centrifugální –⁠ inhibiční směr toku endolymfy LSCC (směr od ampuly), nystagmus „bije“ rychlou složkou ke kontralaterálnímu uchu (zánikový, inhibiční typ nystagmu). Pravidlo indukovaného směru nystagmu dobře popisuje mnemotechnická pomůcka COWS, Cold-Opposite (studená kalorizace indukuje nystagmus bijící k opačnému –⁠ kontralaterálnímu uchu), Warm-Same (teplá indukuje nystagmus bijící ke kalorizovanému uchu).

Obr. 2. Videonystagmografi e (VNG). Během VNG můžeme provádět nahrávku pohybu očí se zakrytým nebo odkrytým hledím. Během kalorického testu má pacient zakryté hledí (také viz obr. 1 během kalorizace). Infračervené kamery snímají pohyb oka ve tmě. Fig. 2. Videonystagmography (VNG). During VNG, we can record eye movements with or without visual fi xation. During the caloric test, the recording is without fi xation (also see Fig. 1 during caloric stimulation). Infrared cameras capture eye movement in the darkness.

Metoda klasického kalorického testu

V klasické verzi testu (bilaterální alternující bitermální) se každé ucho stimuluje postupně teplou a studenou vodou (44/30 °C) nebo vzduchem (50/24 °C) ve čtyřech samostatných irigacích/insuflacích (dále jen kalorizacích). Postupuje se pravidlem změny očekávané nystagmické odpovědi (střídáme doprava nebo doleva bijící nystagmus), například kalorizace teplá pravého ucha, teplá levého ucha, studená levého ucha, studená pravého ucha. Mezi jednotlivými kalorizacemi jsou doporučeny 7minutové pauzy do odeznění předešlé nystagmické reakce. Vlastní kalorizace trvají 40 sekund až 1 minutu podle typu kalorizace –⁠ insuflace vzduchu / irigace vodou –⁠ průtoku a přístroje. Pacient leží v kalorické poloze (obr. 1). Kalorizace se v současnosti provádí za asistence videonystagmografie (VNG), pacient má nasazeny VNG brýle a zakryté hledí k odstranění zrakové fixace (obr. 2). Pro výpočet kalorické reaktivity a asymetrie se porovnává pomalá fáze indukovaného nystagmu (měřená ve stupních za sekundu, °/s, viz sekce vývoje metodiky) obou stran a obou teplotních modalit.

V kalorickém testu máme na výběr mezi dvěma stimuly: vodou a vzduchem. Každý z nich má své výhody a nevýhody, které plynou z jejich fyzikálních vlastností. Voda je lepším tepelným vodičem než vzduch. Z tohoto důvodu lze pro dosažení dostatečné stimulace vnitřního ucha použít menší teplotní gradient. Standardně se používají teploty 44 °C a 30 °C, což odpovídá ±7 °C od fyziologické tělesné teploty 37 °C. Dostačuje také kratší doba irigace zvukovodu, a to 40 sekund. Vzduch je naopak horším tepelným vodičem. Pro kompenzaci této vlastnosti se během testu používá vyšší teplotní gradient, konkrétně ±13 °C (tj. 50 °C a 24 °C) a delší doba insuflace vzduchu, 60 sekund. Klíčovou výhodou použití vzduchu je možnost provést kalorizaci i u pacientů s perforací bubínku nebo s klidnou trepanační dutinou, u níž by vodní irigace mohla vést k infekci nebo dalším komplikacím. V takových případech se však kalorizace vzduchem neprovádí za účelem získání komparativních výsledků mezi pravou a levou stranou, nýbrž slouží primárně pouze ke zjištění zachované reaktivity periferního vestibulárního systému. Další výhoda vzdušné kalorizace spočívá ve vyšším komfortu pro pacienta i personál. Odpadá manipulace s vodou a její sběr, což zjednodušuje provedení testu.

**Graf 1. Kalorická hyporefl exie vpravo.**

Vývoj metodiky od časomíry k softwaru

Hlavní výsledek kalorického testu –⁠ výpočet kalorické asymetrie mezi testovanými stranami –⁠ prošel historickým vývojem.

Původně (od roku 1942) se porovnávala délka trvání kalorizací indukovaného nystagmu mezi pravým a levým uchem [4]. Hodnocení přítomnosti nystagmu se provádělo pouze vizuálně za použití Frenzelových brýlí (eliminovaly fixační vliv zraku). Také se brala v úvahu intenzita reakce, která mohla být odhadnuta pozorováním frekvence nystagmických kmitů. Počet nystagmických kmitů se především při silné reakci spíše jen odhadoval, a to z důvodu obtížnosti přesného spočítání. Výrazné zkrácení doby trvání nystagmu a slabší intenzita reakce (nižší frekvence a amplituda kmitů) na jedné straně ve srovnání s druhou naznačovaly slabost dané strany (canal paresis). Původní metoda trpěla tím, že hodnocení doby trvání nystagmu bylo do značné míry subjektivní a záviselo na zkušenostech a pozorovacích schopnostech vyšetřujícího, což spolu se značnou interindividuální variabilitou délky trvání nystagmu vedlo k nízké reprodukovatelnosti výsledků.

Z důvodu standardizace a objektivizace vyhodnocení kalorické odpovědi zavedl v roce 1964 Jongkees normalizovaný výpočet, který procentuálně vyjadřuje rozdíl v reaktivitě obou stran vztažený k celkové reaktivitě obou stran [5]. Nejprve se do něj dosazovaly v dané době měřitelné hodnoty –⁠ původně opět jen doba trvání nystagmu v sekundách. Tento vzorec sice snížil interindividuální variabilitu, stále však vycházel z vysoce variabilní a subjektivně hodnocené délky trvání nystagmu.

V 60. a 70. letech 20. století postupně docházelo k zavedení elektronystagmografie, která umožnila objektivní měření rychlosti pomalé fáze nystagmu (SPV –⁠ slow phase velocity). Do Jongkeesovy formule se tak nově dosadila buď průměrná SPV nystagmu (aSPV –⁠ average SPV), nebo vrcholová fáze nystagmu (pSPV –⁠ peak SPV). Přestala se vyhodnocovat doba trvání kalorické reakce, bylo zakotveno časové okno pro pozorování nystagmu po irigaci vodou či insuflaci vzduchem na nynější 2 min od započetí kalorizace. V 80. a 90. letech minulého století došlo postupně k výměně elektronystagmografie za uživatelsky příjemnější videonystagmografii, která navíc umožňuje vedle grafického záznamu nystagmu i jeho videonahrávku.

Graf 2. a) Baseline shift. Je přítomen pouze doprava bijící nystagmus, DP 100 %. Ani jedna kalorizace nemodulovala spontánní nystagmus. Častý nález u akutních pacientů s vestibulární neuronitidou nebo jinou akutní zánikovou lézí. V tomto případě je nystagmus doprava bijící, jedná se o postižení levého ucha. Defi cit vlevo potvrdí video head impulse test. Graph 2a) Baseline shift. Only right-beating nystagmus is present, DP 100%. Neither caloric stimulation modulated the spontaneous nystagmus. A common fi nding in acute patients with vestibular neuronitis or other acute destructive lesions. In this case, the nystagmus is right-beating, indicating involvement of the left ear. Left-sided defi cit will be confi rmed by video head impulse test.

Modifikace kalorického testu

Existují i různé modifikace testu, monotermální, simultánní bitermální nebo irigace ledovou vodou, ty však nejsou vhodné pro plnou evaluaci funkce periferního vestibulárního systému, slouží jen jako screeningové či konfirmační metody.

Monotermální kalorizace (teplým nebo studeným vzduchem či vodou sekvenčně) je doporučována pouze jako screening u osob, jejichž anamnéza naznačuje nízkou pravděpodobnost vestibulárního onemocnění, takže nemusíme pokračovat v bitermální kalorizaci pouze u symetricky výbavné odpovědi obou stran na jeden ze stimulů (hranice symetričnosti však není explicitně určena, někteří autoři doporučují do 20 % –⁠ například asymetrie v reaktivitě na teplou kalorizaci nebude > 20 %) [10, 11]. V přístrojovém vybavení má tento test teplou kalorizací název MWST (monothermal warm caloric screening test) a výsledná a/symetrie se udává v procentech.
Simultánní bitermální kalorizace teplým (studeným) vzduchem/vodou zároveň do obou uší je vhodná pouze pro screeningové účely. Metodu poprvé popsal v roce 1971 Brookler a pro diagnosticko-screeningové účely rozdělil nystagmickou reakci do čtyř typů [12, 13]. Typ I je bez nystagmické reakce (max. do 2,5 °/s aSPV, zahrnuje čtyři možnosti: oboustrannou areflexii nebo normální reakci, oboustrannou hyporeflexii či hyperreflexii –⁠ nelze určit, o který typ se jedná –⁠ pouze že reakce obou systémů je stejná). Typ II znamená vyvolání dvou protisměrných nystagmů (unilaterální hyporeflexie). Typ III je vyvolání stejnosměrných nystagmů (patologická směrová převaha). Typ IV je reakce jen na jednu simultánní kalorizaci: teplou, nebo studenou (abnormální vestibulární reaktivita). Pokud dojde k záchytu patologie, ať už při monotermální, či simultánní bitermální kalorizaci, je doporučeno provést klasickou metodu, tj. bilaterální alternující bitermální, vzduchem nebo vodou [14].
Irigace ledovou vodou je doporučena, pokud pacient nereagoval na doporučené teplotní gradienty během bitermální kalorizace a chceme zjistit zbytkovou vestibulární reaktivitu, především u suspektní oboustranné areflexie. Test může být přínosný i při zjišťování zbytkové reaktivity u jednostranné hypo/areflexie [15, 16]. Nystagmická odpověď se popisuje jako žádná (absent), slabá (weak) a silná (strong) [17]. Potvrzení správné reaktivity v přítomnosti spontánního zánikového nystagmu dosáhneme hlubokým předkloněním pacientovy hlavy (vleže na lůžku s hlavou přes hranu postele, bradu směrem na prsa) s cílem změnit směr nystagmu z inhibičního (zánikového) na excitační typ (klesání ochlazené endolymfy směrem k dole položené kupule –⁠ excitační tok endolymfy).

Výsledky klasického kalorického testu (bilaterální alternující bitermální test)

Relativní výsledky

Kalorický test je testem relativním, porovnává reaktivitu (nystagmickou odpověď) kalorizovaných stran mezi sebou. Výsledkem je výpočet asymetrie mezi reaktivitou pravé a levé, slabší a silnější strany, udává se v procentech. Zdraví jedinci by měli reagovat na kalorickou stimulaci symetricky a měřitelně v rámci známého normálního rozmezí. Vzhledem k rozdílným fyzikálním vlastnostem spánkové kosti mezi jedinci (i u jedince mezi pravou a levou stranou) a různým technikám irigace/insuflace bývá značná variabilita výsledků. Často i u zdravých může být konstituční oboustranná snížená či nevýbavná reaktivita na konvenční kalorický stimul. Abnormální (mimo normativní práh) asymetrická reakce (rozdíl v reakci mezi levým a pravým uchem) naznačuje současné nebo minulé onemocnění. Jednostranná chybějící nebo snížená reakce nejčastěji svědčí o periferní vestibulární dysfunkci.

Jednostranné oslabení

Hlavním výsledkem kalorického testu je posouzení a/symetrie reaktivity periferních vestibulárních ústrojí –⁠ jednostranná kalorická slabost (UW –⁠ unilateral weakness), která se udává v procentech (graf 1). Synonymem je canal paresis (CP) nebo caloric weakness (CW), labyrinthic paresis (LP). Hodnota 0 % UW znamená, že obě testované strany reagovaly na kalorický stimul symetricky; 100 % UW znamená jednostrannou areflexii.

Výše diskutovaný vývoj metodiky ukotvil Jongkeesovu formuli jako hlavní rovnici pro výpočet kalorické asymetrie. Dnes se do rovnice dosazují hodnoty objektivně změřeného maxima rychlostí pomalé fáze indukovaného nystagmu.

Rovnice ale vnáší do výsledku nelinearitu a podhodnocuje asymetrii, takže v současnosti probíhá diskuze o změně výpočtu kalorické asymetrie [18–20] z Jongkeesovy formule (JF) na formuli vztahující rozdíl k reakci silnějšího ucha, tzv. stronger ear formule (SEF) [20].

Normativní hodnoty UW podle JF jsou do 20–30 % kalorické asymetrie, nejčastěji udávaná je hodnota 25 %. Jednoduše řečeno, slabší ucho může být v nystagmické odpovědi o 20–30 % slabší než silnější ucho i u zdravých jedinců [19, 21, 22]. Hodnota UW JF 25 % odpovídá hodnotě UW 40 % SEF, která reflektuje reálnou úroveň asymetrie mezi pravým a levým, slabším a silnějším uchem.

Směrová převaha

Směrová preponderance (DP –⁠ directional preponderance) vyjadřuje převahu jednoho směru nystagmu nad druhým (doprava, nebo doleva bijícího). Norma se dle různých prací a pracovišť liší, nejčastěji je udávána do 30 % (v literatuře 25–50 %) [19]. Původně se abnormální DP považovalo za projev centrální poruchy, pozdější studie ukázaly, že DP se vyskytuje jak u periferních, tak u centrálních poruch a objevuje se i u zdravých lidí, což zpochybňuje klinickou hodnotu DP. Kvůli nízké citlivosti a nespecifičnosti některé laboratoře DP nehodnotí [19]. Nicméně DP může mít dvě různé příčiny, které současný výpočet nerozlišuje:

baseline shift: v přítomnosti spontánního nystagmu často dojde k převaze nystagmu, který je ve směru „zánikového typu nystagmu“ (grafy 2a, b). Častý nález především u akutních periferních vestibulárních lézí, hodnota DP při baseline shift se časem snižuje spolu se snižováním intenzity spontánního nystagmu;
gain asymmetry: může být jak u periferních, tak centrálních vestibulárních lézí. Jedná se o převahu jednoho směru nystagmu nad druhým, často bez přítomnosti spontánního nystagmu (graf 3).

Absolutní výsledky

Vedle komparativních výsledků můžeme ještě zhodnotit absolutní hodnoty kalorického testu, a to díky hodnotám jednotlivých nystagmických odpovědí udávaných ve stupních za sekundu (°/s). Absolutní hodnoty definují hyperreflexii jako nystagmografickou reakci vyšší než očekávanou, hyporeflexii jako reakci nižší než očekávanou a areflexii jako absenci kalorické reakce.

Oboustranná hypo/areflexie je definována hodnotou součtu maximálních rychlostí pomalých fází nystagmů vyvolaných kalorickou stimulací teplou a studenou vodou na každém uchu < 6 °/s [23]. Oboustrannou areflexii lze potvrdit kalorickým testem s ledovou vodou.
Hyperreflexie je definována dle různých autorů různě, nejčastěji však jako reakce převyšující 40–80 °/s SPV a bývá občasným nálezem například u pacientů trpících migrénou, může mít centrální příčinu [24].
Suprese kalorického nystagmu (tzv. FI –⁠ fixační index) zrakovou fixací je udávána jako poměr nystagmu před umožněním a po umožnění zrakové fixace během testu. Většina přístrojů umožní zrakovou fixaci po odeznění vrcholu kaloricky indukovaného nystagmu. Při plné supresi nystagmu je FI 0 %, u částečné suprese je mezi 0 a 100 %. Pokud je nystagmus zesílen, je vyšší než 100 %. Norma je FI < 0,6; porucha naznačuje abnormalitu CNS [19].

Vzácné nálezy při kalorickém testu

Kalorická inverze může nastat při insuflaci vzduchem u perforace bubínku, kdy dochází při teplé kalorizaci k ochlazování středouší vypařováním vlhkosti na sliznicích (cooling effect). Nystagmus buď není vyvolán, nebo je ihned oslaben, a inverze jako taková je změna směru –⁠ indukovaný nystagmus bije v opačném (zánikovém) směru.
Kalorická perverze je indukovaný vertikální směr nystagmu.
Kalorická reverze je předčasná změna nystagmu.

Klinický význam perverze a reverze lze určit pouze v souběhu s anamnézou a ostatními výsledky vestibulárních a otoneurologických vyšetření.

Závěr

Kalorický test, ačkoli je v běžné klinické praxi časově náročný, zůstává stále nezaměnitelným testem pro svou schopnost testovat excitaci a inhibici každého ucha zvlášť, izolovaně. Díky implementaci moderních technologií (definovaný průtok vzduchu nebo vody a regulace teploty v kalorizátorech, zkvalitňování videonystagmografie a softwarů pro hodnocení videozáznamů) se zlepšila přesnost, kvalita a citlivost testu. Kalorický test stále poskytuje jedinečné a nezaměnitelné informace o funkci periferního vestibulárního aparátu.

Zkratky

hVOR
horizontal vestibuloocular reflex, horizontální vestibulookulární reflex

JF
Jongkees formula, Jongkeesova formule

LSCC
lateral semicircular canal, laterální semicirkulární kanálek

SPV slow phase velocity

SEF stronger ear formule

VNG videonystagmografie

Zdroje

1. Bárány R. Untersuchuangen uber das Verhalten des Vestibularapparates bei Kopftraumen und ihre praktische Bedeuntung. 1907.

2. Jongkees LBW, Maas JPM, Philipszoon AJ. Clinical Nystagmography. Orl 1962; 24 (2): 65–93. Doi: 10.1159/000274383.

3. Jongkees LB. The caloric test and its value in evaluation of the patient with vertigo. Otolaryngol Clin North Am 1973; 6 (1): 73–93.

4. Fitzgerald G, Hallpike CS. Studies in human vestibular function: I. Observations on the directional preponderance (“NYSTAGMUSBEREITSCHAFT”) of caloric nystagmus resulting from cerebral lesions. Brain 1942; 65 (2): 115–137. Doi: 10.1093/brain/65.2.115.

5. Jongkees LB, Philipszoon AJ. Electronystagmography. Acta Otolaryngol Suppl 1964; 189.

6. Ewald JR. Physiologische Untersuchungen uber das Endorgan des Nervus Octavus. Wiesbaden: J. F. Bergmann 1982.

7. Baloh RW, Honrubia V, Konrad HR. Ewald‘s second law re-evaluated. Acta Otolaryngol 1977; 83 (5–6): 475–479. Doi: 10.3109/0001 6487709128874.

8. Halmagyi GM, Curthoys IS, Cremer PD et al. Head impulses after unilateral vestibular deafferentation validate Ewald‘s second law. J Vestib Res 1990; 1 (2): 187–197.

9. Feldmann H, Huttenbrink KB, Delank KW. Heat radiation –⁠ an essential factor of heat transport in caloric vestibular tests? Current experimental findings. Laryngorhinootologie 1991; 70 (10): 521–531. Doi: 10.1055/s-2007-998090.

10. Cunha LC, Felipe L, Carvalho SA et al. Validity of the monothermal caloric testing when compared to bithermal stimulation. Pro Fono 2010; 22 (1): 67–70. Doi: 10.1590/s0104-56872010 000100013.

11. Barber HO, Wright G, Demanuele F. The hot caloric test as a clinical screening device. Arch Otolaryngol 1971; 94 (4): 335–337. Doi: 10.1001/archotol.1971.00770070527008.

12. Brookler KH. Importance of simultaneous binaural bithermal caloric testing. Ear Nose Throat J 2002; 81 (4): 199.

13. Brookler KH. Simultaneous bilateral bithermal caloric stimulation in electronystagmography. Laryngoscope 1971; 81 (7): 1014–1019. Doi: 10.1288/00005537-197107000-00003.

14. Furman JM, Wall C jr, Kamerer DB. Alternate and simultaneous binaural bithermal caloric testing: a comparison. Ann Otol Rhinol Laryngol 1988; 97 (4 Pt 1): 359–364. Doi: 10.1177/000348948809700406.

15. Barber HO, Stockwell CW. Autho. Manual of electronystagmography. C. V. Mosby 1980.

16. Barber HO, Stockwell CW. Autho. Manual of electronystagmography. Mosby 1976.

17. Jacobson GP, Shepard NT, Barin K et al. Balance Function Assessment and Management. Plural Publishing, Incorporated 2020.

18. Wexler DB. Nonlinearity of the Jongkees difference equation for vestibular hypofunction. Otolaryngol Head Neck Surg 1994; 111 (4): 485–487. Doi: 10.1177/019459989411100416.

19. Barin K. Caloric Testing. In: Balance Function Assessment and Management. San Diego, California: Plural Publishing 2021 : 257–282.

20. Striteska M, Wexler D, Tichacek O et al. Vestibular asymmetry in caloric and video head impulse testing: Do we interpret it correctly? J Vestib Res 2025 : 9574271251336143. Doi: 10.1177/09574271251336143.

21. Striteska M, Skoloudik L, Valis M et al. Estimated Vestibulogram (EVEST) for Effective Vestibular Assessment. Biomed Res Int 2021; 2021 : 8845943. Doi: 10.1155/2021/8845943.

22. Kozynkina-Marchenko K. Multifrekvenční testování pacientů po akutním izolovaném vestibulárním deficitu. Otorinolaryngol Foniatr 2024; 73 (2): 71–80. Doi: 10.48095/ccorl 202471.

23. Strupp M, Kim JS, Murofushi T et al. Bilateral vestibulopathy: Diagnostic criteria Consensus document of the Classification Committee of the Barany Society. J Vestib Res 2017; 27 (4): 177–189. Doi: 10.3233/VES-170619.

24. Spector M. Electronystagmographic findings in central nervous system disease. Ann Otol Rhinol Laryngol 1975; 84 (3 Pt 1): 374–378. Doi: 10.1177/000348947508400315.

Prohlášení o střetu zájmu

Autor práce prohlašuje, že v souvislosti s tématem, vznikem a publikací tohoto článku není ve střetu zájmů a vznik ani publikace článku nebyly podpořeny žádnou farmaceutickou firmou. Toto prohlášení se týká i všech spoluautorů.

Grantová podpora

Tento výstup vznikl v rámci programu Cooperatio, vědní oblasti Surg.

Přijato k recenzi: 17. 5. 2025

Přijato k tisku: 4. 7. 2025

MUDr. Maja Stříteská, Ph.D.

Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku

FN Hradec Králové

Sokolská 581

500 05 Hradec Králové

mstriteska@seznam.cz