Patologie v Hradci Králové v proměnách času

Jak se lze dočíst v katalogu pitev prosektury v Hradci Králové, byla první pitva na tomto pracovišti provedena dne 8. 11. 1928. Ujal se jí sám primář, tehdy 28letý MUDr. Antonín Fingerland. Ostatně jiná možnost ani nebyla –⁠ v době vzniku pracoviště zde byl jediným lékařem. Kromě něj pracovaly na prosektuře už jen tři osoby: pitevní zřízenec, laborantka a myčka. Celé oddělení bylo tvořeno v suterénu mrtvolnou, laboratoří a skladištěm, ve zvýšeném přízemí pak pitevnou se 2 pitevními stoly, histologickou, bakteriologickou a sérologickou laboratoří, fotografickou komorou, muzeem preparátů a pracovnou primáře (obr. 1).

Obr. 1  Původní budova hradecké prosektury

Až do roku 1933 byl dr. Fingerland primářem nejen patologie, ale také infekčního oddělení. Diagnostika infekčních onemocnění v té době dominovala. Z dochovaných záznamů je patrné, že příčina smrti u více než poloviny zemřelých v nemocnici souvisela s infekčním, respektive zánětlivým onemocněním. Mezi pitevními diagnózami často najdeme apendicitidu a její komplikace, záškrt a streptokokovou infekci s následnou revmatickou horečkou. Celou třetinu zemřelých měla na svědomí tuberkulóza. I věkové rozložení zemřelých bylo odlišné od současného. Často se jednalo o děti, polovina všech pitvaných byli jedinci mladší 50 let (1). Není tedy divu, že v popředí Fingerlandova zájmu byly zpočátku především infekční choroby a problematika infekčních plicních onemocnění, zejména tuberkulózy.

K zásadnímu udání směru ve vývoji pracoviště došlo záhy po válce, v listopadu 1945, zřízením Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové, o které se dr. Fingerland do velké míry osobně zasloužil. Z prosektury se stal Ústav patologické anatomie a z primáře záhy docent (1945) a brzy na to i profesor (1947) (obr. 2, 3).

Obr. 2  Prof. MUDr. Antonín Fingerland, DrSc., Rytíř českého lékařského stavu, čestný občan města Jičína, čestný občan města Hradce Králové

Obr. 3  Antonín Fingerland byl také vášnivým cyklistou

Dalším důležitým momentem pro formování charakteru pracoviště byl nástup čerstvě promovaného Vladimíra Vortela v roce 1946 na místo asistenta. Vortel se časem stal Fingerlandovým zástupcem a spolu vytvořili ve vedení ústavu vynikající dvojici, kdy Fingerland reprezentoval ústav navenek a přednášel, zatímco Vortel řídil provoz ústavu a dodával na pracoviště nevídanou píli a systematičnost (2). Za všechny Vortelovy počiny stojí za zmínku zejména vytvoření diagnostické kartotéky (dnes je již i oficiálně pojmenovaná jako Vortelova), která umožnila systematickou evidenci a zpětné vyhledávání všech pitevních i bioptických nálezů pro vědecké či výukové využití díky unikátní číselné klasifikaci kombinující topografický a diagnostický kód. Kartotéka funguje již od roku 1948 a kódy jsou přiřazovány ke každému provedenému vyšetření. Původně byla kartotéka vedena v papírové podobě, dnes již elektronicky. V kombinaci s laboratorním informačním systémem a skutečností, že histologické vzorky se archivují na neomezenou dobu, umožňuje na vyžádání (a často k úžasu našich klinických kolegů) vytvářet v podstatě libovolné sestavy případů pro různé retrospektivní studie opírající se o archivovaný materiál.

Zvláštní kapitolou v historii ústavu jsou léta 1951–1958, kdy byla královéhradecká lékařská fakulta transformována na Vojenskou lékařskou akademii. Profesor Fingerland se stal občanským zaměstnancem vojenské správy a ústav byl přejmenován na katedru. Na fakultě i v nemocnici působili sovětští poradci. Toto období vystihuje příběh z roku 1953 –⁠ profesor Fingerland si dovolil polemizovat s učením sovětských „vědců“ (ve skutečnosti šarlatánských podvodníků adorovaných komunistickým režimem jako špičkové vědecké kapacity) Olgy Borisovny Lepešinské a Trofima Děnisoviče Lysenka o vzniku buněk z nebuněčné hmoty. Vedením akademie byl kritizován, byl nazván reakčním virchowiánem a byl mu udělen roční zákaz výuky. To Fingerlanda, který výuku studentů skutečně miloval, velmi zasáhlo. V archivních dokumentech lze dokonce dohledat koncept Fingerlandovy supliky tajemníkovi ÚV KSČ Antonínu Novotnému, aby se směl vrátit ke své učitelské práci.

S obecným rozvojem pracoviště a vznikem lékařské fakulty souvisí i postupné rozrůstání samotné budovy patologie. Již na počátku války byly k prosektuře přistavěny další dvě laboratoře a v roce 1948 přibyla výuková část –⁠ posluchárna se 120 místy a mikroskopická praktikárna, dvě laboratoře a nová pracovna vedoucího ústavu. Posluchárnu od pitevního traktu oddělovala pouze krátká chodba a spojovací dveře a profesor Fingerland pravidelně doprovázel svůj výklad demonstracemi aktuálních pitevních nálezů. Nejinak tomu bylo i v úvodní přednášce roku 1951, kdy mimo jiné zavzpomínal, jak se pracoviště podílelo na odhalení a diagnostice epidemie skvrnitého tyfu, která ještě na samém konci války zahubila mnoho terezínských vězňů. Tzv. velká posluchárna, která byla v roce 2001 pojmenována na počest profesora Vortela posluchárnou Vortelovou, i mikroskopická praktikárna jsou samozřejmě důvěrně známé také současným studentům královéhradecké lékařské fakulty.

Prostory pracoviště již ani zdaleka nestačily nárůstu objemu každodenní rutiny rychle se rozvíjejícího diagnostického oboru patologie, rozšířeného od 50. let také o dramaticky narůstající počet bioptických vyšetření. Ale teprve když se v 60. letech postupně nakazilo 15 zaměstnanců patologie tuberkulózou, bylo schváleno rozšíření pracoviště o nové čtyřpodlažní laboratorní křídlo. Za jeho vznikem v době, kdy panovala velká nouze o stavební materiál, stál tehdejší primář MUDr. Jaroslav Kopečný, který osobně objížděl prodejny stavebnin a sháněl rozličné nedostatkové položky jako vodovodní baterie, kachličky na obklady piteven apod.

Profesor Fingerland stál v čele ústavu až do roku 1970 a jeho přirozeným nástupcem se měl stát jeho nejstarší žák, profesor Vortel. Ten již předtím, v letech 1961–1970, působil na fakultě v pozici proděkana pro vědeckou a výzkumnou činnost. Plánovaná výměna ve vedení však spadala do období normalizace, a tak byl Vladimír Vortel pro svoje zásadové politické postoje a nesouhlas s okupací naší země v roce 1968 po pouhém půlroce z vedení ústavu odvolán a do čela byl jmenován profesor Vladimír Herout. Ten se později stal i vedoucím uměle vytvořené Katedry patologické anatomie a soudního lékařství –⁠ tento hybrid trval až do konce 80. let (1).

V roce 1990 se změnou politické situace a dosažením důchodového věku profesor Herout odchází a do vedení ústavu nastupuje (po velmi krátkém mezidobí, kdy pracoviště dočasně vedl profesor Zdeněk Nožička) MUDr. Ivo Šteiner, do té doby působící jako primář oddělení patologie v Pardubicích. Sametová revoluce jej zastihla na dlouhodobém pracovním pobytu v Kuvajtu, odkud se vrátil a na prosbu profesora Nožičky se zúčastnil konkurzu na místo přednosty. Již v roce 1991 se habilitoval prací „Kardiopatologie“, profesorem pak byl jmenován roku 1996. Šteinerovou prioritou byla výuka –⁠ na Lékařské fakultě UK v Hradci Králové působil ve vedení fakulty po neuvěřitelných 19 let –⁠ 2 funkční období (1997–2003) byl děkanem a celkem 4 funkční období (1991–1997 a 2003–2010) proděkanem. Během jeho přednostenství se na ústavu rozvíjela elektronová mikroskopie a byla založena imunohistochemická laboratoř. V roce 2001 byla provedena generální rekonstrukce praktikárny. Ačkoliv byl sám konzervativní, co se týká vztahu k moderním technologiím, mladší kolegy v tomto ohledu podporoval a pracoviště patologie patřilo v nemocnici vždy k nejmoderněji vybaveným (1).

Do „šteinerovského období“ spadá ještě jedna významná událost –⁠ slavnostní přejmenování našeho pracoviště na Fingerlandův ústav patologie (FÚP) v roce 1992 (obr. 4). Zajímavou skutečností je, že profesor Fingerland „své“ pracoviště neopustil, ale docházel do zaměstnání téměř až do své smrti v požehnaném věku 99 let a 10 měsíců. Nikdy neztratil zájem o studium environmentálních příčin nemocí. Po celou dobu se zajímal o pitevní provoz, vedl si statistiky příčin úmrtí a velmi pečlivě evidoval stav výživy a kuřáckou anamnézu u každého zemřelého.

Obr. 4  Profesor Fingerland na schodech „svého“ ústavu –⁠ foto ze slavnostního pojmenování našeho pracoviště na Fingerlandův ústav patologie

Svoji přednostenskou pozici profesor Šteiner v roce 2006 předal současnému vedoucímu pracoviště, Aleši Ryškovi, který se v roce 2007 stal tehdy nejmladším profesorem v lékařských oborech na Univerzitě Karlově. Současně s tím působil v letech 2003–2010 na LF UK v Hradci Králové jako proděkan pro výuku a v letech 2019–2025 také ve vedení Evropské společnosti patologie (ESP –⁠ postupně na pozicích president-elect, president a chair of the working groups). Spolu s ním ústav vstoupil do 21. století. Na pracovišti došlo k rozvoji imunohistochemie, vzniku laboratoře molekulární patologie a integraci molekulárních metod do rutinního vyšetřovacího procesu, elektronizaci, zavedení virtuální histologie (v roce 2006 první sbírka virtuálních preparátů pro výuku patologie a histologie v republice, v současnosti výuková platforma SmartZoom) či telepatologie. Na pracovišti se rozvinula bohatá síť mezinárodních vztahů, napojení na Mezinárodní akademii patologie (IAP) a také na ESP, která díky významné aktivitě Společnosti českých patologů ČLS JEP uspořádala v září 2012 Evropský kongres patologie v Praze (1).

V letech 2011–2012 se podařilo zrealizovat zásadní přestavbu pracoviště, při které došlo k demolici původní budovy prosektury. V novém spojovacím traktu mezi laboratorním křídlem a výukovou částí vznikla mimo jiné Fingerlandova místnost, která je vzhledem k narůstajícímu objemu výukových aktivit pracoviště využívána jako tzv. malá posluchárna (obr. 5). Zásadní změnou, která symbolizuje proměnu patologie v uplynulých letech, je fakt, že ještě v roce 2001 bylo celé přízemí laboratorního křídla vyhrazeno laboratořím nekroptického (pitevního) provozu, zatímco v současnosti již celé toto patro patří výhradně laboratořím molekulární patologie.

Obr. 5  Pohled na současný vstup do budovy FÚ

V současnosti pracuje na Fingerlandově ústavu patologie celkem 65 zaměstnanců, z toho je 18 lékařů, 4 vysokoškolské pracovnice v biologických oborech (molekulární patologie), 28 laborantek, 5 sanitářek, 3 pitevní sanitáři a 7 administrativních pracovnic.

Kromě „základního provozu“ –⁠ navzdory nejnovějším technologiím je stále naší základní metodou pečlivé prohlédnutí mikroskopického preparátu s tkáňovým řezem obarveným hematoxylinem a eozinem (ročně jich lékaři FÚP vyšetří kolem 200 tisíc) –⁠ je součástí našeho pracoviště imunohistochemická laboratoř disponující velmi rozsáhlým rejstříkem diagnostických protilátek a laboratoř molekulární patologie poskytující široké spektrum molekulárně genetických metod, od polymerázové řetězové reakce přes klasickou kapilární sekvenaci, vyšetřováni metylomu až po sekvenování nové generace. Díky širokému spektru moderních metod i snaze o zapojení pregraduálních studentů do výzkumných projektů se dlouhodobě daří získávat pro práci na FÚP skutečně nejlepší absolventy fakulty –⁠ v současné či nedávné době zde působilo celkem 5 laureátů Hlávkovy ceny nebo Ceny děkana LF.

Ročně se zpracuje a vyšetří kolem 39 tisíc bioptických a 3 tisíc cytologických vzorků, provede přes 2 tisíce molekulárních vyšetření a 250 pitev. Pitvy tak dnes představují méně než 5 % objemu práce v rutinní diagnostice.

Obor patologie se během necelých 100 let zásadním způsobem posunul –⁠ od pitevní problematiky se dostala na přední místo diagnostika onemocnění u žijících pacientů. Ta dnes zahrnuje nejen stanovení vlastní diagnózy, ale rovněž detailní rozbor terapeutických možností, zejména v případě onkologických a (auto)imunitních onemocnění. Současné výsledkové protokoly jsou typicky strukturované, často i několikastránkové zprávy, s jasně danými klasifikačními a skórovacími schématy. Vzhledem k rozsáhlosti patologické problematiky mají lékaři FÚP svoje subspecializace (plicní patologie, nefropatologie, kardiopatologie, hematopatologie, patologie prsu, GIT, neuropatologie...) a pravidelně se zúčastňují setkání multidisciplinárních týmů a seminářů na spolupracujících klinikách.

Současně je každý z lékařů již od začátku působení na pracovišti zapojován do výuky. Probíhá výuka magisterských oborů všeobecného a zubního lékařství v českém i anglickém jazyce, bakalářských studijních oborů ošetřovatelství a porodní asistence nebo výuka na střední zdravotní škole. V roce, kdy LF UK v Hradci Králové slaví 80 let od svého vzniku, mělo předmět patologie zapsáno celkem 251 studentů všeobecného lékařství, 34 studentů zubního lékařství a 63 studentů v bakalářských oborech.

Pracoviště je zároveň zapojeno do postgraduální výuky a probíhá zde mnoho vědeckých aktivit a řešení grantových projektů. Již více než 15 let funguje na ústavu biobanka vzorků nádorových tkání určených pro výzkum. Lékaři ústavu velmi intenzivně spolupracují rovněž s komerční sférou (například s výzkumným týmem biotechnologické společnosti Sotio). Fingerlandův ústav je v celorepublikovém měřítku respektován jako jedno ze špičkových pracovišť. Již od roku 1998 pořádá každoročně v Litomyšli kongres zvaný Seminář mladých patologů s mezinárodní účastí, který se postupně stal největším odborným setkáním patologů v Česku a byl po mnoho let spojen s celostátním kongresem Společnosti českých patologů ČLS JEP. V roli vyzvaných řečníků se zde vystřídaly desítky světových expertů, autorů mezinárodních monografií či editorů klasifikace nádorů WHO.

Nikdo nedokáže říci, jak bude Fingerlandův ústav patologie vypadat za dalších 80 let. S jistotou ale víme, že v horizontu jednotek roků přijde do oboru patologie další zásadní revoluce, kterou představuje digitalizace (vyšetřování vzorků tkání naskenovaných speciálními přístroji tak, že pro interpretaci obrazu se již bude místo mikroskopu využívat monitor počítače) a následně i nástup umělé inteligence. Zejména poslední položka je velmi často skloňovaným tématem a řada odborníků i laiků si klade otázku, nakolik nové digitální technologie promění každodenní rutinní práci patologa. Nezbývá, než se řídit známou poučkou: „Kdo je připraven, není překvapen.“ Proto je plán přechodu na plně digitální provoz na FÚP další položkou k odškrtnutí během nadcházejících 2–3 let.

Nabízí se otázka, co by na současný stav a budoucí plány řekl profesor Fingerland. To se již bohužel nedozvíme, ale troufáme si tvrdit, že by mohl být na své „dítě“ náležitě pyšný (obr. 6).  

Obr. 6  Fingerlandova busta ve foyer FÚP

Adresa pro korespondenci:

MUDr. Petra Kašparová, Ph.D.
Fingerlandův ústav patologie LF UK a FNHK
Sokolská 581, 500 05 Hradec Králové
e-mail: kasparovap@lfhk.cuni.cz