Pacienti obvykle přicházejí s nespecifickými příznaky, jakými jsou únava, kognitivní deficit, bolesti nebo poruchy spánku. Nízká senzitivita i specificita těchto symptomů však činí diagnostiku velmi obtížnou. U mnoha pacientů dokonce ani nelze v anamnéze zjistit onemocnění borreliózou v minulosti.
Nejčastějším steskem pacientů je zvýšená únava, která významně ovlivňuje jejich fyzickou i psychickou zdatnost a výkonnost. Může souviset s poruchami spánku a výrazně ovlivňuje kvalitu života nemocného. Chronické bolesti bývají asymetrické a jsou popisovány v oblasti končetin nebo šíje. Z kognitivních dysfunkcí se často vyskytují poruchy paměti a chování.
Mezi další méně časté příznaky patří bolesti hlavy, parestezie, nevolnost nebo změny nálad. Intenzita symptomů může více či méně kolísat, stejně variabilní bývá i interval mezi ukončením terapie lymeské borreliózy a počátkem chronických perzistujících obtíží.
Fyzikální vyšetření je ve většině případů bez patologických nálezů, jeho cílem je tedy spíše vyloučit některá další onemocnění v rámci diferenciální diagnózy. Jedná se především o infekční artritidu, revmatologická, onkologická a autoimunitní onemocnění, neuroinfekce, infekci HIV a další.
Laboratorní testy by měly zahrnovat krevní obraz, biochemickou analýzu krve, hladiny hormonů štítné žlázy, sedimentaci erytrocytů a C-reaktivní protein (CRP). Cílem laboratorního vyšetření je vyloučení závažné anémie, onemocnění ledvin a jater, metabolických poruch, autoimunit a onkologických onemocnění. Hodnoty sedimentace a CRP bývají jen lehce zvýšené, výrazný nárůst svědčí spíše pro infekční, onkologická nebo autoimunitní onemocnění.
Sérologická vyšetření bohužel nejsou specifická. U části pacientů nalezneme protilátky typu IgM i IgG dokonce několik let či desetiletí po terapii lymeské borreliózy. Naopak jiní mohou mít negativní sérologii i přesto, že u nich nemoc právě probíhá.
V případě přítomnosti neurologických příznaků může být indikované vyšetření mozkomíšního moku nebo magnetická rezonance (MRI) mozku. MRI může prokázat léze v oblasti bílé hmoty, tyto změny jsou však opět nespecifické (podobné se vyskytují například u pacientů s roztroušenou sklerózou).
V současné době není známá prokazatelně účinná léčba těchto perzistujících symptomů. Studie zabývající se antibiotickou léčbou v tomto případě neprokázaly výhody ani bezpečnost využití ATB. V podpůrné léčbě nespavosti, bolesti a depresivních či úzkostných stavů lze využít některá antidepresiva (např. SSRI).
V rámci nefarmakologických postupů lze pacientům nabídnout kognitivně-behaviorální terapii nebo jiné psychoterapeutické metody, jež pomáhají snížit míru každodenního stresu a vedou ke zmírnění některých symptomů. Úpravou životního stylu, vhodnou výživou a pravidelným cvičením je možné dosáhnout zmírnění pocitu vyčerpanosti.
Chronické obtíže perzistující po onemocnění lymeskou borreliózou v každém případě nelze podceňovat, protože významně ovlivňují kvalitu života pacientů. Ke zlepšení situace by mohl přispět podrobnější výzkum patogeneze i možností účinné terapie. Více zkušeností z praxe a ověřená data ze studií v budoucnu jistě pomohou zlepšit prognózu těchto pacientů.
(kali)
Zdroj: Rebman A. W., Aucott J. N. Post-treatment Lyme disease as a model for persistent symptoms in Lyme disease. Front Med (Lausanne) 2020; 7: 57, doi: 10.3389/fmed.2020.00057.
