Podobně jako v primární prevenci je po IM doporučeno zanechání kouření, zdravá strava a dostatečná pohybová aktivita. Nedodržování těchto doporučení zvyšuje riziko CMP/IM/KV mortality 3,8×.
Vzhledem k častému výskytu deprese po IM a jejímu prokázanému vlivu na riziko KV příhod je u pacientů po IM doporučen screening a léčba deprese. Po jejích příznacích je třeba pátrat celý rok po IM.
U pacientů po akutním koronárním syndromu (AKS) je nezbytná farmakoterapie. Primární medikamentózní léčbu lze shrnout pod zkratkou BASIC: B – betablokátor, A – acetylsalicylová kyselina (ASA), S – statin (nebo jiné hypolipidemikum), I – inhibitor systému RAAS (tj. ACEi nebo sartan), C – klopidogrel.
Po AKS je doporučena duální protidestičková léčba po dobu 12 měsíců (pokud není kontraindikovaná). Podává se ASA (75–100 mg) + inhibitor receptoru P2Y12 (preferenčně prasugrel 10 mg nebo tikagrelor 90 mg 2× denně, jinak klopidogrel 75 mg). U pacientů s vysokým rizikem krvácení lze po 6 měsících zvážit redukci léčby na samotnou ASA nebo klopidogrel. U nemocných s vysokým rizikem ischémie lze naopak duální léčbu prodloužit (např. ASA + tikagrelor nebo rivaroxaban v nízké dávce).
Hypolipidemická léčba má být vedena k cílovým hodnotám LDL-c pro pacienty s aterosklerotickým kardiovaskulárním onemocnění (ASKVO): snížení LDL-c o ≥ 50 % na hodnoty < 1,8 mmol/l, ve druhém kroku LDL-c < 1,4 mmol/l.
ACEi (nebo v případě jejich intolerance sartany) jsou indikované u pacientů po AKS s ejekční frakcí levé komory (EF LK) ≤ 40 %, hypertenzí, diabetem mellitem (DM) nebo poruchou funkce ledvin.
Betablokátory snižují riziko recidivy IM a anginózní příznaky, nikoliv mortalitu. Jejich dlouhodobé podávání po IM u pacientů bez srdečního selhání je kontroverzní.
U pacientů s DM 2. typu jsou po AKS preferovanými antidiabetiky inhibitory sodíko-glukózového kotransportéru 2 (SGLT2i) a agonisté receptoru pro glukagonu podobný peptid 1 (GLP-1RA), které prokázaly KV přínos. Po přítomnosti poruchy tolerance glukózy je u pacientů po IM třeba cíleně pátrat.
Výskyt IM je vyšší v chřipkové sezóně. Bylo doloženo, že očkování proti chřipce vede u pacientů s vysokým KV rizikem ke snížení rizika KV příhod o 36 %. Podání vakcíny proti chřipce do 72 hodin po IM významně snižuje celkovou mortalitu, KV mortalitu a recidivu IM.
Protože progrese aterosklerózy souvisí se zánětem, byl hodnocen efekt protizánětlivé léčby. Přidání nízké dávky kolchicinu u pacientů po IM snižuje riziko dalších srdečních příhod o 25 % a KV mortalitu o 18 %. Je ale stále rezervováno pro vysoce selektovanou populaci, zejména s opakovanými IM.
Diskutovaným tématem je přidání antihyperurikemické léčby u pacientů se zvýšenou hladinou kyseliny močové.
V péči o pacienty po AKS je nutný multidisciplinární přístup. Zastřešujícím principem je tzv. srdeční rehabilitace. Jde o soubor činností, které příznivě ovlivní příčiny onemocnění a zajistí nejlepší možný fyzický, duševní a sociální stav pacienta, aby se mohl vrátit zpět do normálního života. Zahrnuje následující:
(zza)
Zdroj: Tuka V., Holub J., Bělohlávek J. Secondary prevention after myocardial infarction: what to do and where to do it. Rev Cardiovasc Med 2022; 23 (6): 210.
