Očkování proti pertusi u nás bylo zahájeno na konci 50. let 20. století. Tehdy na ni ročně umíraly až stovky lidí. Díky vakcinaci celobuněčnou (wP) vysoce účinnou vakcínou československého původu a zavedení chloramfenikolu do léčby onemocnění počet úmrtí i hlášených případů záhy dramaticky klesl na jednotky či menší desítky případů.
Nejmenší počet nemocných uvádějí statistiky v 80. letech. Minimální cirkulace kmenů Bordetella pertussis byla tehdy dána i vnějšími faktory, především určitou izolovaností naší země – do zahraničí se příliš necestovalo a zahraničních turistů se k nám dostalo také jen pomálu. Po otevření hranic v 90. letech se do české populace nicméně dostávaly kmeny ze zahraničí a také se změnily používané vakcíny. Postupně se zaváděly celobuněčné zahraniční očkovací látky a z důvodů větší bezpečnosti se přešlo na acelulární pertusové vakcíny (aP). Ty jsou sice bezpečné, ale ochranné titry protilátek po jejich aplikaci velmi rychle klesají.
Mezi lety 1984 a 2004 nebylo hlášeno žádné úmrtí na pertusi, poté se ovšem postupně začaly objevovat jednotlivé smrtelné případy onemocnění. Do vývoje většiny respiračních onemocnění přenášených kapénkami výrazně zasáhla plošná opatření spojená s pandemií COVID-19. Onemocnění pertusí se tak v populaci prakticky nevyskytovalo a narůstal počet osob, které by se za normální („necovidové“) situace nakazily, protože u nich v určité době po očkování došlo k poklesu ochranných titrů protilátek. Zároveň však v některých oblastech republiky došlo k poklesu proočkovanosti.
Nárůst počtu vnímavých jedinců je nejvíce patrný na věkové skupině dospívajících a odráží načasování poslední aplikace vakcíny. Podle očkovacího kalendáře by měla proběhnout mezi 10. a 11. rokem věku.
Také se do něj promítá krátká účinnost v současnosti používané vakcíny Tdap-IPV (tetanus, záškrt, pertuse, polio) s obsahem acelulární pertusové složky, která podle studií nepřesahuje 3–5 let. Poté dochází k poklesu ochranných protilátek, jedinec se stává vnímavým a zejména v úzkých kontaktních školních kolektivech se může nemoc snadno šířit. Vezmeme-li v úvahu „nešíření“ pertuse během pandemie COVID-19, pak aktuálně nejvíce zasažená populace těmto předpokladům přesně odpovídá. Pokud tedy v populaci dojde k nárůstu vnímavých osob, zafungují matematické modely šíření infekcí a spustí se dominový efekt.
Navíc je třeba si uvědomit, že původce onemocnění se v české populaci vyskytoval stále, ačkoliv cirkuluje v menší míře než před zavedením očkování, a vnímavého jedince si najde vždy. V dobře proočkované populaci se onemocnění šíří pomalu. Očkování nás nechrání celoživotně a brání zejména závažnému průběhu onemocnění. Většina případů však nemá typický „učebnicový“ průběh − většinou probíhají velmi mírně a ani nejsou diagnostikovány.
Současná česká epidemiologická situace není v rámci Evropy nijak unikátní. Nejvíce zasažených dospívajících hlásí stejně jako u nás například Norsko, které se letos v reakci na nejnovější data rozhodlo zavést očkování těhotných. V dalších zemích, například v Belgii či Dánsku, je nejvíce případů hlášeno u dětí ve věku 5–10 let, jinak však uvádějí obdobné trendy v nemocnosti jako u nás. Ve Velké Británii byla na konci ledna hlášena nejvyšší čísla nakažených za posledních 10 let, větší znepokojení ovšem vzbuzuje, že proočkovanost ve skupině nejmenších britských kojenců momentálně dosahuje historického minima.
(pok)
Diklofenak epolamin je vysoce rozpustná sůl účinné látky s prokázanými protizánětlivými, analgetickými a antipyretickými účinky. Jaké je spektrum jeho indikací a čím se liší od jiných solí diklofenaku? Odpoví přehledná infografika.
