Prevence a léčba keloidních jizev

Keloidní jizva vzniká patologickým hojením rány se zvýšenou tvorbou kolagenu, zejm. typu I a III. Jizva roste ve všech směrech, vystupuje nad povrch a je více prokrvená. Přesný mechanismus vzniku není stále objasněn. Častěji se vyskytuje u lidí se zvýšenou pigmentací a s genetickou predispozicí. Jizva vzniká posttraumaticky (po chirurgickém zákroku, piercingu), ale i po patologických kožních defektech (akné, planých neštovicích). Její vznik podporuje přítomnost cizích látek v ráně, infekce hematomu a zvýšené napětí v místě sutury.

Keloidy se vyskytují pouze u člověka. Nejčastěji jsou postiženy osoby od 10 do 30 let. Je popsána recesivní i dominantní dědičnost a asociace keloidních jizev s HLA-B14, HLA-B21, HLA-Bw16, HLA-Bw35, HLA-DRS, HLA-DQw3 a krevní skupinou A.

Významnou součástí terapie je prevence. Sutura rány by měla vykazovat co nejmenší napětí, řezy nesmí přesahovat kloubní struktury a směr řezu by měl respektovat štěpitelnost kůže. Také indikace kosmetických chirurgických zákroků vyžaduje pečlivé zvážení u rizikových kožních fototypů.

Terapii volíme dle charakteru, umístění, velikosti a hloubky jizvy, dále podle věku pacienta a odpovědi na předchozí léčbu. Možnosti terapie:

• okluzivní silikonové tlakové náplasti – 24 hod. denně po dobu až 12 měsíců (následně po chirurgickém či laserovém zákroku);
• semiokluzivní silikonové obvazy ve formě gelu – 8 týdnů;
• bodová kompresní terapie v kombinaci s adhezivním obinadlem (ze spandexu, elastanu);
• intralezionální kortikosteroidy – triamcinolon acetonid 10–40 mg/ml 1× za 4–6 týdnů;
• interferony – injekčně do rány jako profylaxe;
• intralezionálně aplikovaný 5-fluorouracil – 1,5 IU/ml;
• intralezionálně aplikovaný doxorubicin;
• intralezionálně aplikovaný verapamil – 2,5 mg/ml v pěti dávkách;
• lokálně deriváty kyseliny retinové (0,05%);
• inhibitory VEGF – bevacizumab, deriváty TGF-β3, rhIL-10 – snižují syntézu kolagenu;
• frakcionovaná radioterapie do celkové dávky min. 12 Gy;
• kryochirurgická léčba tekutým dusíkem – 20–30 dní;
• laserové zákroky;
• fototerapie UVA-1 340–400 nm;
• excize keloidní jizvy s vnitřními stehy.

Experimentálně lze použít imiquimod, takrolimus, lidský rekombinantní TGF-β3 (avotermin) a lidský rekombinantní IL-10.

(eva)

Zdroj: Litvik Radek, Vantuchová Yvetta: Hypertrofické a keloidní jizvy pohledem dermatologa.New EU Magazine of Medicine. 2011 (1–2): 15–17.

Dostupné na http://www.neumm.cz/public/img/neumm_11_01/02.pdf