Snaha uniknout predátorovi někdy vede zvířata k velkým hereckým výkonům. Mrtvého brouka dělají výborně například vačice opossum (Didelphis marsupialis), které sebou praští na záda, protočí oči, vypláznou jazyk a vyloučí z análních žlázek ošklivě páchnoucí zelenou tekutinu. Předstírání smrti v kontaktu s predátorem se označuje jako postkontaktní imobilita (PCI) a skupinu britských biologů zajímalo, co se děje po ní.
Pro zkoumání tohoto jevu si vybrali larvy mravkolva skvrnitého (Euroleon nostras). Jak už dávno ví každý čtenář Ferdy Mravence, larvy si v písku vyhrabávají trychtýřovité pasti, do kterých loví drobný hmyz. Před útokem predátora se obvykle prostě schovají. Pokud se jich ale predátor dotkne nebo je upustí na rovný povrch, předstírají mravkolvové vlastní smrt. Ukázalo se, že doba, kterou stráví ve stavu imobility, je naprosto náhodná. Některé larvy se do života vrátily po pár sekundách, zatímco jiným to trvalo minuty, a jedna larva dokonce byla nehybná déle než hodinu. Nepředvídatelnost této reakce by zřejmě mohla pomáhat se zmatením nepřítele, protože predátor pak neví, jak dlouho si má počkat, jestli jídlo náhodou neobživne.1, 2
Na sklonku tisíciletí se archeologům pracujícím v Tarimské pánvi, pouštním území uprostřed čínské autonomní oblasti Sin-ťiang, podařilo vykopat stovky rakví z doby bronzové, datovaných do období přibližně před 3500 lety. Když vědci dřevěné schránky opatrně otevřeli, odhalili mumie se strašidelně bílými tvářemi, teple oblečené do vysokých plstěných klobouků a oděvů z vlněné tkaniny. Některé měly kolem krku navlečené neforemné béžové květákovité hrudky.
Týmu paleogenetičky Fu Čchiao-mej se nedávno podařilo osekvenovat bakteriální DNA přítomnou v podivných hrudkách, jež byly ze stejného materiálu jako substance pokrývající obličeje pohřbených. Mezi řadou kontaminant a hub objevila také bakteriální kmeny Lactobacillus kefiranofaciens a L. helveticus. Varianty těchto bakterií stále najdeme i v moderním kefíru, kysaném nápoji, jehož přecezením se získá měkký sýr. A právě sýrem byly obličeje mumií pokryty. Tajemné hrudky kolem krku tak nejspíše původně byly kefírovými kulturami používanými pro nastartování fermentace při výrobě sýra – a vzácným darem pro cestu na onen svět.3, 4
Klasičtí šílení vědci už možná nebudou muset pro tvorbu svých frankensteinovských kreatur používat šití zubní nití ve spojení s elektrifikací bleskem. Tým čínských bioinženýrů vyvinul bioodbouratelné mechanoelektrické vlákno, které je schopné ránu elektricky stimulovat a tím podporovat hojení.
Vlákno má hořčíkový střed obalený biodegradabilním polymerem a celé je dále vložené do odbouratelného pouzdra z polykaprolaktonu. Při pružení vlákna, například během pohybu jím sešitých tkání, se jádro pohybuje v polymerním obalu, čímž se celé vlákno elektrostaticky nabíjí. To vytváří v ráně elektrické pole, které podporuje migraci a proliferaci fibroblastů a zároveň brání růstu bakterií. Při testování na potkanech se ukázalo, že tento nový typ stehů urychluje hojení téměř o polovinu oproti klasickému biodegradabilnímu šití. Tým výzkumníků nyní provede pilotní klinické studie na lidech.5, 6
I obyčejné kočky, nejen ty z rodu čarodějnických familiálů, mají superschopnost prolézat miniaturními škvírami pode dveřmi, blaženě odpočívat v těch nejužších krabicích a procpávat se neuvěřitelně malými dírami v plotě. Internetovým vtipálkům se pomocí různých videí a fotek opakovaně daří prokazovat, že kočky jsou ve skutečnosti tekutinami. Ty se z definice přizpůsobují tvaru nádoby a udržují si při tom konstantní objem.
Nová studie publikovaná v časopisu iScience ale zjistila, že kočky jsou tekuté pouze v jedné dimenzi. Etolog Péter Pongrácz z Univerzity Loránda Eötvöse v Budapešti se zabýval výzkumem kočičí schopnosti uvědomovat si vlastní tělo. Protože kočky se v laboratorních podmínkách velmi špatně zkoumají, navštívil celkem 30 koček v jejich domovech a přehradil jim dveře tlustým kartonem s vyřezanou dírou, která kočce umožňovala projít. Velikost otvoru se průběžně měnila. Když jeho výška dosáhla přibližně 2 třetin výšky kočky, zvíře před otvorem začalo váhat, což naznačuje, že si kočky jsou vědomé vlastní výšky. Na rozdíl od psů to však kočkám nezabránilo cpát se do stále nižších otvorů. Pokud výška otvoru zůstala pro kočku komfortní, ale šířka se zmenšovala, kočky při prolézání ani nezaváhaly a prostě se do díry nacpaly. Zdá se tedy, že kočky buď neví, jak jsou široké (ahoj, Garfielde!), nebo pro prolézání úzkých otvorů s úspěchem používají metodu pokus − omyl.7, 8
(este)
Zdroje:
1. Franks N. R., Worley A., Fortune G. T. et al. Seeking safety: Movement dynamics after post-contact immobility. PLoS One 2024 Aug 22; 19 (8): e0307370, doi: 10.1371/journal.pone.0307370.
2. Wilcox C. So you’ve successfully faked your own death. Now what? ScienceAdviser, 2024 Aug 27. Dostupné na: www.science.org/content/article/scienceadviser-so-you-ve-faked-your-own-death-now-what
3. Liu Y., Miao B., Li W. et al. Bronze Age cheese reveals human-Lactobacillus interactions over evolutionary history. Cell 2024 Aug 31: S0092-8674(24)00899-7, doi: 10.1016/j.cell.2024.08.008.
4. Curry A. This enigmatic mummy from western China was swathed in cheese. Science, 2024 Sep 25. Dostupné na: www.science.org/content/article/enigmatic-mummy-western-china-was-swathed-cheese
5. Sun Z., Jin Y., Luo J. et al. A bioabsorbable mechanoelectric fiber as electrical stimulation suture. Nat Commun 2024 Oct 8; 15 (1): 8462, doi: 10.1038/s41467-024-52354-x.
6. Davis. N. Scientists create surgical stitch to aid healing by electrical stimulation. The Guardian, 2024 Oct 8. Dostupné na: www.theguardian.com/science/2024/oct/08/scientists-surgical-stitch-sutures-electrically-stimulate-wound-aid-healing
7. Pongrácz P. Cats are (almost) liquid! — Cats selectively rely on body size awareness when negotiating short openings. iScience 2024 Sep 17; 110799, doi: 10.1016/j.isci.2024.110799.
8. Grimm D. Yes, cats are liquids — but only in one dimension. Science, 2024 Sep 17. Dostupné na: www.science.org/content/article/yes-cats-are-liquids-only-one-dimension
