Fyzická neaktivita, definovaná jako < 150 minut cvičení ve střední intenzitě za týden, setrvale roste bez ohledu na osvětové aktivity mající za cíl zlepšit kardiovaskulární zdraví populace. Tento fakt je zcela v souladu s darwinovským neurofyziologicko-psychologickým selekčním tlakem, který vede k modifikaci chování jedince směrem k minimalizaci úsilí, tzv. TEMPA (theory of effort minimization in physical activity).
Skupina amerických výzkumníků nyní přišla s vlastní teorií, která by mohla vést k nápravě, a to praktikováním maximalizace úsilí při fyzické aktivitě, tzv. PEMPA (practice of effort maximization in physical activity). Teorie PEMPA vychází z dosud neoceněného vědeckého génia scénky britské skupiny Monty Python. V Ministerstvu švihlé chůze předložil pan Putey grantový návrh techniky nového způsobu švihlé chůze, kterou posuzoval ministerský úředník pan Teabag. V biomechanických studiích se ukázalo, že navrhovaná chůze pana Puteyho je přibližně 3,3× variabilnější než běžná chůze. V případě profesionálně zešvihlené chůze pana Teabaga je variabilita dokonce 6,7× vyšší.
Energetická náročnost těchto typů chůze však dosud nebyla zkoumána. Tuto klíčovou mezeru ve výzkumu, která by mohla významně přispět k vývoji PEMPA, se proto rozhodli zaplnit právě autoři prezentované studie.
Zdravým dobrovolníkům (6 žen, 7 mužů; průměrný věk 34,2 ± 16,1 roku; BMI 25,6 ± 6,0 kg/m2) bez známé poruchy stereotypu chůze byly měřeny metabolické parametry a respirační kvocient během tří 5minutových testů chůze na 30metrové dráze. Během prvního testu účastníci chodili svým obvyklým způsobem v obvyklém tempu. V dalších 2 testech se snažili co nejpřesněji napodobit styl pana Puteyho a poté pana Teabaga. Pro výpočet průměrné rychlosti byla použita vzdálenost, kterou účastníci ušli během testů.
Objem nadechovaného kyslíku a výdej energie byly při chůzi dle pana Teabaga přibližně 2,5× vyšší než při obvyklém způsobu chůze (p < 0,001), při chůzi dle pana Puteyho se parametry nelišily od obvyklého způsobu chůze. 1 minuta chůze dle pana Teabaga zvyšovala energetický výdej v průměru o 8,0 kcal (rozpětí 5,5–12,0) u mužů a o 5,2 kcal (3,9–6,2) u žen. Intenzita chůze spadala do kategorie velmi intenzivní fyzické aktivity (> 6 metabolických ekvivalentů).
Obr. Shrnutí výsledků studie v grafické formě
U dospělých bez zjevné poruchy stereotypu chůze, jejichž obvyklý průměr je asi 5 tisíc kroků denně, může nahrazení přibližně 22–34 % denního objemu chůze (cca 12–19 minut) vysoce energeticky náročnou neefektivní chůzí dle pana Teabaga vést ke zvýšení energetického výdeje až o 100 kcal. Dospělé osoby tak mohou dosáhnout 75 minut velmi intenzivní fyzické aktivity v průběhu týdne pomocí neefektivního chození po dobu asi 11 minut denně.
Autoři uzavírají, že pokud by iniciativa pro propagaci švihlé chůze byla zahájena již v časných 70. letech 20. století, ihned po odvysílání skeče, mohli bychom nyní žít v podstatně zdravější společnosti. Úsilí o propagaci vysokoenergetického a možná i zábavnějšího chození by mělo zajistit inkluzivitu a neefektivnost pro všechny.
(este)
Zdroj: Gaesser G. A., Poole D. C., Angadi S. S. Quantifying the benefits of inefficient walking: Monty Python inspired laboratory based experimental study. BMJ 2022 Dec 21; 379: e072833, doi: 10.1136/bmj-2022-072833.
Diklofenak epolamin je vysoce rozpustná sůl účinné látky s prokázanými protizánětlivými, analgetickými a antipyretickými účinky. Jaké je spektrum jeho indikací a čím se liší od jiných solí diklofenaku? Odpoví přehledná infografika.
