V současnosti mohou být změny v mozku, k nimž dochází před nástupem symptomů Alzheimerovy nemoci (AN), spolehlivě hodnoceny jen pozitronovou emisní tomografií (PET) a vyšetřováním beta-amyloidu (Aβ) a proteinu tau v mozkomíšním moku (MMM). Tyto metody jsou ovšem drahé, invazivní a omezeně dostupné. Od nových technologií testování si lze také slibovat podporu vývoje léků – třeba tím, že pomohou identifikovat vhodné lidi pro zařazení do klinických studií nebo sledovat fungování testovaných možností léčby.
Mezinárodní výzkumný tým vedený prof. Oskarem Hanssonem z Lundské university studoval tři různé kohorty – ze švédské studie BioFINDER-2, kohorty s neuropatologickým potvrzením AN z Arizonské studie stárnutí a neurodegenerativních onemocnění a populaci s geneticky zapříčiněnou AN z Kolumbijského registru autosomálně dominantní AN. Dohromady se jednalo o více než 1400 pacientů. Výzkumníci analyzovali údaje týkající se některých současných experimentálních biomarkerů (p-tau217, p-tau181, poměr Aβ42/Aβ40, lehké řetězce neurofilament) v krvi, MMM a dále výsledky zobrazení pomocí PET.
Nejpřesnějším z hodnocených biomarkerů se ukázal p-tau217. Diagnostická přesnost jeho hladiny v krvi odpovídala přesnosti dnešních diagnostických metod. Autoři konstatovali, že na základě této studie se zdá, že krevní p-tau217 by mohl odlišit AN od jiných neurodegenerativních onemocnění s diagnostickou přesností 89–98 %. Hladiny p-tau217 byly u pacientů s AN zhruba 7× vyšší a u osob s geneticky podmíněnou AN se koncentrace p-tau217 začala zvyšovat již 20 let před nástupem kognitivní poruchy.
„Tento test − po verifikaci a schválení − otevírá možnost včasné diagnostiky Alzheimerovy choroby před stadiem demence, což je velmi důležité pro klinické studie hodnotící nové terapie, jež by mohly zastavit nebo zpomalit progresi této nemoci,“ uzavírá vedoucí týmu.
Dr. Suzanne Schindlerová z Washingtonovy univerzity v St. Louis potom se svým týmem hodnotila použití různých metod měření přítomnosti amyloidu a proteinu tau v krvi.
Hmotnostní spektrometrií mapovali protein tau v krevní plazmě a výsledky porovnávali s vyšetřeními MMM a pomocí PET. Jejich zjištění naznačují, že měření hladin několika různých forem fosforylovaného proteinu tau (p-tau) v krvi v čase u pacientů s AN umožní vysledovat stadia progrese. Autoři výzkumu se domnívají, že krevní test, který by zahrnoval měření amyloidu i tau, může dovolit časnější a přesnější diagnostiku AN.
Výzkumníci v této souvislosti oznámili zahájení studie SEABIRD (Study to Evaluate Amyloid in Blood and Imaging Related to Dementia), jejímž smyslem je stanovovat a validovat krevní biomarkery AN v různorodější a reprezentativnější kohortě. Zúčastnit se má přes 1100 osob.
Další studie porovnávala p-tau181 a p-tau217 za účelem zjištění, která z těchto forem fosforylovaného proteinu tau může pomoci lépe identifikovat pacienty s AN. Informace přiblížila Elisabeth Thijssenová z Kalifornské univerzity v San Francisku.
Retrospektivní studie, kterou se svým týmem provedla, čítala 617 účastníků, z toho 119 zdravých kontrol, 74 pacientů s AN potvrzenou biomarkery a 294 s frontotemporální lobární degenerací (FTLD). Plazmatické hodnoty p-tau181 byly 3× vyšší u lidí s potvrzenou AN oproti kontrolám i pacientům s FTLD. Plazmatické koncentrace p-tau217 byly u lidí s AN 5násobné v porovnání s hladinami u zdravých kontrol a 4násobné v porovnání s hladinami u nemocných s FTLD. Přesnost predikce, zda PET sken mozku dané osoby prokáže tau pozitivitu, dosahovala u p-tau181 91 % a u p-tau217 96 %.
Podle autorů studie se tak prokázalo, že hladiny p-tau217 i p-tau181 v krvi jsou u AN zvýšené a že výsledky jejich měření úzce korespondují se „zlatým standardem“, za nějž je považován právě PET sken.
(esr)
Zdroje:
1. Hansson O. et al. Phospho-tau217 and phospho-tau181 in plasma and CSF as biomarkers for Alzheimer’s disease. AAIC 2020.
2. Schindler S. et al. Mass spectrometry measures of plasma Aβ, tau and p-tau isoforms relationship to amyloid PET, tau PET, and clinical stage of Alzheimer’s disease. AAIC 2020.
3. Thijssen E. et al. Comparative diagnostic performance of plasma p-tau217 and p-tau181 in Alzheimer’s disease and frontotemporal lobar degeneration and correlations with [18F] flortaucipir-PET uptake. AAIC 2020.
Diklofenak epolamin je vysoce rozpustná sůl účinné látky s prokázanými protizánětlivými, analgetickými a antipyretickými účinky. Jaké je spektrum jeho indikací a čím se liší od jiných solí diklofenaku? Odpoví přehledná infografika.
