V rámci webináře nazvaného „Průlom v léčbě HCM“ přednášející svými sděleními pokrývají širokou škálu aspektů hypertrofické kardiomyopatie a jejího managementu −⁠ od patofyziologie a genetiky přes rizikovou stratifikaci a možnosti ovlivnění prognózy pacientů až po jednotlivé terapeutické modality včetně těch nejmodernějších. Nechybí ani diskuse a zodpovězení otázek z terénu, důležitých pro reálnou praxi.

Satelitní sympozium: Jak ještě zlepšit život  pacientů se schizofrenií?

Randomizovaná klinická studie fáze III prokázala, že kombinovaná terapie panitumumabem a režimem FOLFIRI přispívá k prodloužení doby bez progrese onemocnění a zlepšení objektivní odpovědi na léčbu u pacientů s metastatickým kolorektálním karcinomem. Následná analýza této studie se zabývala úspěšností terapie v souvislosti s mutacemi v genech KRAS a NRAS.

Periferní lymfomy z T buněk patří ke skupině nehodgkinských lymfomů (NHL) a spolu s lymfomy z NK buněk tvoří asi 12 % NHL. Jedná se o onemocnění staršího věku, s věkovým mediánem mezi 60 a 65 lety, a jedním ze základních etiologických činitelů je imunosuprese. Lymfomy postihují především lymfatické uzliny, ale objevit se mohou primárně i extranodálně, proto je jejich symptomatologie pestrá: od dlouhodobě zvětšených nebolestivých lymfatických uzlin přes postižení kůže až po abnormální hodnoty v krevním obrazu. Nezřídka přivedou pacienta k lékaři i nespecifické příznaky jako febrilie, nechutenství, hubnutí, noční poty a únava. Pro správné stanovení diagnózy lymfomu je zapotřebí imunohistologického vyšetření vzorku nádorové tkáně, obligatorními diagnostickými postupy jsou rovněž fyzikální vyšetření a CT hrudníku, břicha a malé pánve. Další podrobnosti, a především aktuální modality a postupy terapie periferních lymfomů z T buněk shrnuje ve své videoprezentaci přednosta 1. interní kliniky −⁠ kliniky hematologie 1. LF UK a VFN v Praze prof. MUDr. Marek Trněný, CSc.

Jedním z klíčových kroků maligní transformace je porucha apoptózy. Nádorové buňky využívají řadu mechanismů, které jim umožňují uniknout programované buněčné smrti. Mezi léčiva cílící na regulátory apoptotických drah patří i venetoklax, inhibitor proteinu Bcl-2, používaný k léčbě chronické lymfocytární leukémie (CLL). Venetoklax v kombinaci s obinutuzumabem lze od srpna 2021 nově použít jako hrazenou terapii u dosud neléčených pacientů s CLL, kteří nejsou vhodní pro podávání fludarabinu.

Nizozemsko-britská práce, jejíž výsledky byly publikovány v Journal of Parenteral and Enteral Nutrition, se zabývala problematikou potenciální deficience esenciálních mastných kyselin u pacientů využívajících domácí parenterální výživu.

Každý rok na celém světě podstupují milióny pacientů s onemocněním koronárních cév perkutánní koronární intervenci. V současné době je duální protidestičková léčba, skládající se z nízkých dávek kyseliny acetylsalicylové (ASA) a inhibitoru receptoru P2Y12, považována za standard při prevenci trombotických komplikací u pacientů se stabilním onemocněním koronárních cév po zavedení stentu nebo po akutním koronárním syndromu.

Modulátor sfingosin-1-fosfátového receptoru (S1PR) ozanimod byl recentně schválen k léčbě relaps-remitentní roztroušené sklerózy (RRRS) v aktivním stadiu. Shrnujeme dosavadní poznatky k jeho mechanismu účinku a výsledky dostupných studií hodnotících jeho účinnost a bezpečnost.

Je v terapii Alzheimerovy nemoci výhodnější memantin, inhibitor acetylcholinesterázy (donepezil), nebo jejich kombinace? Na tuto otázky se pokusily odpovědět 2 metaanalýzy, jejichž závěry shrnujeme v následujícím článku.

Američtí odborníci vytvořili tabulku, která ukazuje průměrnou závažnost funkčního omezení pacientů s roztroušenou sklerózou (RS) podle délky trvání choroby. Pomocí ní je možné i bez neurologického vyšetření porovnávat míru postižení a rychlost jeho progrese u různých populací.

Průřezová studie hodnotila prevalenci a míru deprese, úzkosti a stresu u osob z různých států světa v době probíhající pandemie COVID-19 a prvních opatření proti šíření této infekce. Analyzovány byly i dopady u jednotlivých podskupin obyvatelstva.

Dle aktuálního výzkumu zvyšuje léčba rituximabem (chimerická monoklonální protilátka proti CD20 pozitivním, tedy B-lymfocytům) u pacientů s revmatickým onemocněním incidenci pozdního nástupu neutropenie, ale tato incidence se liší podle té které choroby.

Podle odhadů nedochází u více než 50 % pacientů s hypertenzí k optimální korekci tlaku krve. K dosažení optimální hodnoty tlaku krve tak bývá zapotřebí kombinovaná farmakoterapie. Výzkum provedený japonskými lékaři se soustředí na zhodnocení účinnosti a bezpečnosti kombinační terapie hypertenze pomocí kandesartanu a amlodipinu.

Podle nového výzkumu je během IVF stejně účinný a lépe tolerovaný progesteron ve formě vaginálního gelu než v podobě intramuskulárních injekcí.

První epileptický záchvat znamená pro pacienty šok a epilepsie jim do života vnese všudypřítomný strach, kdy a kde se bude podobná situace opakovat. Jak moc však tento strach zasáhne do všech oblastí jejich života, bude záležet na úspěšnosti nastavené léčby, jejímž cílem je epileptické záchvaty eliminovat nebo alespoň zmírnit. U třetiny pacientů s epilepsií se to bohužel dlouhodobě nedaří. Jak zásadní je pro schopnost pacientů neztratit kontrolu nad svými životy nalezení účinné léčby, vysvětluje v našem krátkém videorozhovoru profesor Pavel Klein působící v Mid-Atlantic Epilepsy and Sleep Center v Bethesdě a na Univerzitě George Washingtona ve Washingtonu D.C.