Gaucherova choroba –⁠ vzácné léčitelné onemocnění vyžadující vysokou suspekci pro včasný záchyt

Patofyziologie a epidemiologie

GD je vzácné autosomálně recesivní onemocnění způsobené mutací genu GBA1 kódujícího enzym glukocerebrosidázu (GCázu), která vede k deficitu aktivity tohoto lyzosomového enzymu. Důsledkem je hromadění glukocerebrosidů v makrofázích. Onemocnění primárně postihuje játra, slezinu a kostní dřeň. S GD je spojeno více než 480 patogenních variant genu GBA.¹ Celosvětová incidence GD se pohybuje mezi 1 : 40 000 až 1 : 100 000 v obecné populaci, u Aškenázských Židů je to ovšem 1 : 850.^{2, 3}

Klinické projevy

GD je charakterizována hepatosplenomegalií, cytopeniemi, někdy těžkými kostními lézemi a také neurologickým postižením. Popsány jsou 3 hlavní klinické manifestace. Přes 90 % případů tvoří GD 1. typu.

• GD 1. typu je označována jako non-neuronopatická. Symptomy se objevují nejčastěji v dětství či dospívání, ale mohou se rozvinout v jakémkoliv věku. Jejich tíže je různá. Zahrnují únavu, pancytopenii, růstovou retardaci/opoždění puberty, hepatosplenomegalii, mukokutánní krvácení, spontánní hematomy, bolesti či deformity kostí, plicní fibrózu, vzácně proteinurii a hematurii.
• GD 2. typu je akutní neuronopatická forma. Projeví se těžkou hepatosplenomegalií a progredujícím neurologickým postižením. Tento typ má nejhorší prognózu. Manifestuje se před 6. měsícem věku a v některých případech již perinatálně jako kongenitální ichtyóza nebo hydrops fetalis. Projevy zahrnují růstovou retardaci, hepatosplenomegalii, bolest kostí. Typickou triádu tvoří opistotonus, bulbární příznaky (těžká porucha polykání) a okulomotorická paralýza (bilaterální fixovaný strabismus). Pacienti obvykle umírají v raném dětství i přes mnohočetné intervence.
• GD 3. typu je subakutní neuronopatická forma charakterizovaná různorodým viscerálním postižením. Manifestuje se jako růstová retardace, strabismus, progresivní demence, myoklonus, obrna pohledu, zákaly rohovky a záchvaty.¹

Diagnostika

Vzhledem ke komplexním multisystémovým projevům a nedostatečnému povědomí o této vzácné chorobě je diagnóza GD často pozdní. Zpoždění může dosahovat až 10 let od vzniku prvních projevů. Aktivitu enzymu lze přitom snadno stanovit ze suché krevní kapky. Ze stejného vzorku je možné stanovit i případnou diagnózu Niemannovy−Pickovy choroby A/B (deficit sfingomyelinázy), jejíž manifestace může být velmi podobná jako projevy GD. Metoda DBS je levná a snadná a může přispět k urychlení diagnostiky GD, pokud je prováděna systematicky.^{1, 4}

Při suspekci na GD i na jiná vzácná střádavá lyzosomová onemocnění mohou lékaři využít on-line nástroj nazvaný accelRare. Po snadném zadání základních parametrů (věk, pohlaví, anamnéza, příznaky, popřípadě výsledky již provedených vyšetření daného pacienta) algoritmus vygeneruje seznam nejpravděpodobnějších diagnóz včetně přehledu typických příznaků, doporučených vyšetření a seznamu center specializované péče, do kterých je možné pacienta se suspektním nálezem odeslat.⁵ Diagnózu definitivně potvrzuje molekulárně genetické vyšetření (mutace genu GBA).¹ 

Léčba

Zásadní výzvou u GD je zahájení léčby před vznikem prvních komplikací vedoucích k invalidizujícím důsledkům rezistentním vůči terapii.

V současné době jsou k dispozici 2 specifické terapeutické modality –⁠ substituční enzymová terapie (ERT) a substrát-redukční terapie (SRT). Cílem enzymové substituce je nahradit sníženou aktivitu GCázy. V EU jsou na trhu 2 molekuly (imigluceráza a velagluceráza α), v některých zemích je k dispozici i taligluceráza α. Principem SRT je potom inhibice aktivity GL1-syntázy, což je enzym, který katalyzuje přeměnu glukózy a ceramidu na GL1. Na trhu jsou 2 molekuly (miglustat a eliglustat), další molekula (venglustat −⁠ schopný přestupovat přes hematoencefalickou bariéru) je ve vývoji.¹

Závěr

Gaucherova choroba je vzácné, ale léčitelné metabolické onemocnění charakterizované multisystémovou klinickou prezentací a různými fenotypy od velmi mírných po těžké, život ohrožující formy. Vzhledem k diverzitě manifestace a postupnému rozvoji klinických příznaků je stanovení diagnózy GD mnohdy opožděné a dochází k němu nezřídka až po rozvoji ireverzibilních komplikací. Včasná diagnostika vyžaduje vysokou míru suspekce. Má obrovský význam, protože včasné zahájení léčby může zastavit nebo zvrátit progresi onemocnění. Pacientům s GD 1. typu umožňuje vést aktivní a kvalitní život.¹

(zza)

Zdroje:
1. Camou F., Berger M. G. Gaucher disease, state of the art and perspectives. J Intern Med 2025 Sep; 298 (3): 155−172, doi: 10.1111/joim.20114. 
2. Mehta A. Epidemiology and natural history of Gaucher's disease. Eur J Intern Med 2006; 17 (Suppl.): S2−S5, doi: 10.1016/j.ejim.2006.07.005.
3. Nalysnyk L., Rotella P., Simeone J. C. et al. Gaucher disease epidemiology and natural history: a comprehensive review of the literature. Hematology 2017; 22 (2): 65−73, doi: 10.1080/10245332.2016.1240391.
4. Mistry P. K., Sadan S., Yang R. et al. Consequences of diagnostic delays in type 1 Gaucher disease: the need for greater awareness among hematologists-oncologists and an opportunity for early diagnosis and intervention. Am J Hematol 2007; 82 (8): 697−701, doi: 10.1002/ajh.20908.
5. Frequently asked questions. accelRare, 2026. Dostupné na: www.accelrare.fr/faq-accelrare