Komorová asistenční zařízení jsou určena pro přemostění k transplantaci srdce u pacientů, jejichž život je v ohrožení v důsledku refrakterního srdečního selhání v terminálním stadiu. V některých případech se používají také jako konečný způsob terapie. Počet implantací komorových asistenčních zařízení v posledních desetiletích vzrůstá, což s sebou kromě nesporného benefitu přináší i řadu komplikací, například v podobě trombózy nebo krvácení v důsledku antikoagulační terapie. Pro snížení rizika tromboembolických komplikací je doporučeno časné nasazení chronické antikoagulační terapie, a to nejčastěji v podobě antagonisty vitaminu K warfarinu.
Odborné společnosti doporučují před dosažením účinné hladiny INR parenterální aplikaci antikoagulační terapie v podobě nefrakcionovaného heparinu. Jako slibná alternativní metoda se však jeví také použití nízkomolekulárních heparinů, například enoxaparinu. Dosud však chyběly dostatečné důkazy ohledně bezpečnosti a účinnosti této metody časné antikoagulační terapie. S cílem více toto téma objasnit byla provedena klinická studie hodnotící účinnost a bezpečnost antikoagulační terapie enoxaparinem v období 3 měsíců od implantace komorového asistenčního zařízení.
Do retrospektivní klinické studie probíhající ve dvou centrech bylo zařazeno 250 pacientů, kteří podstoupili implantaci komorového asistenčního zařízení v období od ledna 2017 do prosince 2018. V pooperačním období byli přiřazeni k terapii enoxaparinem nebo nefrakcionovaným heparinem.
Primárním cílem bylo zhodnocení výskytu cerebrovaskulárních ischemických a hemoragických komplikací a případů klinicky signifikantního krvácení. Sekundárním cílem bylo zhodnocení délky hospitalizace.
V rámci hospitalizace byla hodnocena data 250 pacientů, po propuštění ze zdravotnického zařízení data 246 pacientů (4 během hospitalizace zemřeli).
Mezi terapeutickými skupinami nebyl pozorován signifikantní rozdíl ve výskytu cerebrovaskulárních příhod (poměr šancí [OR] 0,67; 95% interval spolehlivosti [CI] 0,07–6,39; p = 0,73) ani případů závažného krvácení (OR 0,91; 95% CI 0,27–3,04; p = 0,88) v rámci indexu hospitalizace. Statisticky signifikantní rozdíl v obou parametrech nebyl zaznamenán ani po 3 měsících sledování (OR 0,85; 95% CI 0,31–2,34; p = 0,76). Během sledovacího období se nevyskytly žádné fatální příhody.
Medián doby hospitalizace byl o 4 dny nižší ve skupině podstupující terapii enoxaparinem (p = 0,04).
Z výsledků studie vyplývá, že použití enoxaparinu představuje efektivní a bezpečnou metodu antikoagulační terapie v časném pooperačním období u pacientů po implantaci komorového asistenčního zařízení.
(holi)
Zdroj: Shah Z., Mastoris I., Acharya P. et al. The use of enoxaparin as bridge to therapeutic INR after LVAD implantation. J Cardiothorac Surg 2020 Nov 14; 15 (1): 329, doi: 10.1186/s13019-020-01373-y.
