Porovnání empagliflozinu a dapagliflozinu v léčbě srdečního selhání
Retrospektivní analýza dat z reálné praxe v USA porovnávala vliv nasazení empagliflozinu a dapagliflozinu u pacientů se srdečním selháním dosud neléčených inhibitory SGLT2 na celkovou mortalitu a riziko hospitalizací. Výsledky byly příznivější u empagliflozinu.
Účel studie
Inhibitory sodíko-glukózového kontransportéru 2 (SGLT2i) neboli glifloziny mají prokázaný přínos a schválenou indikaci v léčbě srdečního selhání. Porovnání mezi jednotlivými zástupci této třídy léků ovšem dosud chybělo, přestože by mohlo ovlivnit terapeutická rozhodnutí.
Loni byly publikovány výsledky multicentrické retrospektivní studie využívající elektronickou databázi s daty z 81 zdravotnických zařízení převážně v USA, která porovnávala empagliflozin s dapagliflozinem v této indikaci po dobu 1 roku po nasazení.
Sledované parametry
Do analýzy byli zařazeni pacienti se srdečním selháním dosud neléčení SGLT2i z databáze TriNetX Research Collaborative Network, u nichž byl v období od 18. 8. 2021 do 6. 12. 2022 nově nasazen empagliflozin nebo dapagliflozin. Jednalo se období, kdy již byly v USA oba přípravky schváleny k léčbě srdečního selhání. Den nasazení jednoho z těchto dvou léků byl považován za den 0 a všichni zařazení byli sledování do 365. dne od nasazení nezávisle na tom, jak byla terapie nadále modifikována.
Primární sledovaný parametr byl složený a zahrnoval úmrtí z jakýchkoliv příčin a hospitalizaci. Jako sekundární sledované parametry byly hodnoceny jednotlivé složky primárního sledovaného parametru samostatně a poslední naměřená hladina glykovaného hemoglobinu (HbA1c). Hodnocení bezpečnosti se zaměřilo na výskyt infekcí močových cest a diabetické ketoacidózy.
U každého pacienta byly analyzovány parametry zjištěné během 1 roku přede dnem 0 z důvodu vytvoření skupin s odpovídajícím propensity score. Zohledněny byly demografické charakteristiky, kardiologické komorbidity a jejich léčba, diabetes a jeho léčba, glomerulární filtrace, hladina HbA1c a natriuretických peptidů, ejekční frakce levé komory (EF LK) a hospitalizace.
Populace ve studii
Ze 744 914 pacientů se srdečním selháním, kteří dosud nebyli léčeni SGLT2i, byl empagliflozin nasazen u 15 976 a dapagliflozin u 12 099. Po vytvoření skupin s odpovídajícím propensity score bylo v každé terapeutické skupině 11 007 pacientů. Jejich průměrný věk činil 64,8 roku, 61 % tvořili muži, 38 % mělo fibrilaci síní, 29 % diabetes, 65 % hypertenzi a 60 % ischemickou chorobu srdeční.
Mezi skupinami bylo srovnatelné užívání betablokátorů (79 %), sakubitrilu/valsartanu (42 %) a dalších léků, jako jsou diuretika, blokátory kalciových kanálů, sartany, hypolipidemika, protidestičkové léky, nitráty a antidiabetika včetně GLP-1RA a inzulinu. Největší rozdíl z hlediska průvodní medikace byl zjištěn u inhibitorů angiotenzin konvertujícího enzymu (ACEi), které užívalo 26,5 % pacientů s empagliflozinem a 27,1 % s dapagliflozinem.
U obou skupin pacientů byla rovněž srovnatelná funkce ledvin.
Výsledná zjištění
K výskytu primárního sledovaného parametru došlo během 1 roku po nasazení sledovaných SGLT2i u 32,2 % pacientů s empagliflozinem a u 34,8 % s dapagliflozinem, což je statisticky významný rozdíl (poměr rizik [HR] 0,90; 95% interval spolehlivosti [CI] 0,86–0,94; p < 0,001; viz obr.). Ve skupině s empagliflozinem byl také zjištěn významně nižší výskyt hospitalizací než ve skupině s dapagliflozinem (29,7 vs. 32,1 %; HR 0,90; 95% CI 0,86–0,94), celková mortalita se ale mezi skupinami významně nelišila (6,3 vs. 6,9 %; HR 0,91; 95% CI 0,82–1,00).
Obr. Přežití bez hospitalizace u pacientů se srdečním selháním během 1 roku po nasazení empagliflozinu či dapagliflozinu jako prvního SGLT2i
Podobné výsledky byly zaznamenány i při samostatné analýze pacientů se srdečním selháním se sníženou EF LK (HFrEF; n = 16 892) a se zachovanou EF LK (HFpEF; n = 10 911). V podskupině s HFrEF byl primární sledovaný parametr zaznamenán u 33,2 % pacientů s empagliflozinem a u 35,5 % s dapagliflozinem (HR 0,92; 95% CI 0,87–0,97) a v podskupině s HFpEF u 34,3 % s empagliflozinem a 36,7 % s dapagliflozinem (HR 0,91; 95% CI 0,84–0,98).
Hladina HbA1c byla během sledování stanovena u 38 % pacientů s empagliflozinem a u 40,2 % s dapagliflozinem. Průměrná hodnota se mezi skupinami nelišila a činila 68 mmol/mol.
Bezpečnost z hlediska výskytu infekcí močových cest a diabetické ketoacidózy byla u obou skupin podobná. Uvedené nežádoucí příhody byly zaznamenány u 5,9 % pacientů s nasazením empagliflozinu (v 95,1 % infekce močových cest) a u 6,5 % pacientů s nasazením dapagliflozinu (v 95,4 % infekce močových cest).
Závěr a diskuse
V této kohortové studii z reálné praxe u pacientů se srdečním selháním dosud neléčených SGLT2i bylo po vytvoření odpovídajících skupin pomocí propensity score zjištěno, že nasazení empagliflozinu je oproti nasazení dapagliflozinu spojené s nižším rizikem hospitalizace nebo úmrtí z jakýchkoliv příčin během 1 roku. Bezpečnost obou přípravků byla srovnatelná.
Autoři této práce upozorňují na předchozí výsledky malé retrospektivní studie u pacientů se srdečním selháním, ve které empagliflozin v porovnání s dapagliflozinem významně více zlepšil ejekční frakci levé komory srdeční a třídu NYHA. Navrhují další výzkum, jenž by tyto rozdíly potvrdil a pomohl objasnit důvody, které za nimi stojí.
(zza)
Zdroj: Modzelewski K. L., Pipilas A., Bosch N. A. Comparative outcomes of empagliflozin to dapagliflozin in patients with heart failure. JAMA Netw Open 2024 May 1; 7 (5): e249305, doi: 10.1001/jamanetworkopen.2024.9305.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.
