Ženy se závažným deficitem růstového hormonu vykazují oproti mužům sníženou odpověď na substituční léčbu růstovým hormonem. Tento jev byl dosud převážně připisován působení vedlejších účinků substituční estrogenové terapie. Cílem nedávné studie Sahlgrenska University ve švédském Göteborgu bylo sledovat rozdíly v odpovědi na terapii růstovým hormonem mezi muži a postmenopauzálními ženami.
Celkem 15 mužů a 15 věkem a tělesnou konstitucí (podle BMI) odpovídajících žen s abdominální obezitou (střední věk 58, rozpětí 51–64 let) bylo po dobu jednoho roku léčeno obdobnými dávkami (0,47–0,51 mg/den) růstového hormonu. Všechny ženy byly po menopauze a neměly nasazenou substituční estrogenovou terapii. Inzulinová rezistence byla hodnocena pomocí hyperinzulinemického euglykemického clampu a tělesná stavba pomocí snímků CT a celotělového množství draslíku K40.
Skupiny mužů a žen byly v počátku studie srovnatelné podle parametrů obvodu pasu a koncentrace IGF-1 a lipidů. Po roce terapie růstovým hormonem došlo k osmnáctiprocentní redukci viscerálního tuku u sledovaných mužů a k pětiprocentnímu snížení u žen (p = 0,0001). Ačkoliv rozdíl není velký, u mužů došlo navíc k významnějšímu zvýšení objemu stehenních svalů (p < 0.0001). Redukce stehenní mezisvalové tukové tkáně a snížení diastolického tlaku krve bylo pak pozorováno pouze u mužů (p < 0,05). Naopak snížení koncentrace LDL a zvýšení sérového inzulinu bylo zjištěno pouze u žen (p < 0,05).
Výsledky studie potvrzují, že nízké dávky růstového hormonu způsobily snížení množství viscerálního tuku výrazně více u mužů než u žen. Protože všechny ženy byly estrogendeficientní v důsledku postmenopauzálního období, není tento rozdíl ve vnímavosti na růstový hormon mezi pohlavími důsledkem antagonistického působení estrogenu na periferních receptorech.
(zvl)
Zdroj: Growth Hormone & IGF Research 2009;19 : 112–120. DOI: 10.1016/j.ghir.2008.07.001.
