Metodika studie

Studie se zúčastnilo 9 mužů a 6 žen ve věku 19–35 let, jejichž hodnota BMI spadala do oblasti obezity. Tito dospělí trpící PWS byli vyšetřeni před zahájením terapie a po 12 a 24 měsících trvání léčby. Charakteristika svalové tkáně byla vyhodnocena za pomoci CT, pořízeny byly řezy v lumbální oblasti a v polovině stehna. Stanovena byla také maximální síla stisku ruky a maximální moment síly extenzorů dolních končetin. Motorická výkonnost byla testována prostřednictvím více indoorových aktivit včetně testů chůze na trenažéru až do vyčerpání.

Výsledky studie

Léčba růstovým hormonem pozitivně ovlivnila množství beztukové tělesné hmoty, tělesného tuku a objem svalové tkáně. Maximální síla stisku ruky se po 12 měsících léčby zvýšila o 7 % a po 24 měsících o 13 %. Zlepšení bylo pozorováno rovněž v případě maximálního momentu síly extenzorů dolních končetin i motorické výkonnosti. U 40 % testovaných jedinců byl nalezen stav významné deficience růstového hormonu, přičemž signifikantní rozdíl v odpovědi na léčbu růstovým hormonem nebyl mezi touto skupinou a zbylými subjekty pozorován.

Z výsledků provedené studie vyplývá, že dlouhodobá léčba růstovým hormonem u dospělých pacientů s Praderovým-Williho syndromem zlepšuje tělesnou kompozici, objem a kvalitu svalstva a zvyšuje svalovou sílu a celkovou výkonnost, a to bez závislosti na stavu přirozené sekrece růstového hormonu.

(veri)