Nejčastější příčinou dehydratace jsou u malých dětí akutní průjmová onemocnění. Při zanedbání léčby může být ohrožen život dítěte. Při ztrátách tekutin do 9 % tělesné hmotnosti se jedná o nekomplikovanou dehydrataci a tu je možno léčit s pomocí orálních rehydratačních roztoků (ORR). Má řadu výhod – příprava roztoků je jednoduchá, rychlá a levná.
Akutní gastroenteritidy jsou nejčastější příčinou průjmu a dehydratace u dětí. Průjem je definován jako objem stolice větší než 10 ml/kg/den, případně pokud má dítě tři řídké vodnaté stolice za den. Dehydratace způsobená průjmem může představovat ztrátu volné vody či kombinovanou ztrátu vody a iontů. Obojí ale může ohrožovat život pacienta. Při dehydrataci je vždy třeba určit její stupeň a typ. To se hodnotí podle ztráty tělesné hmotnosti či podle konkrétních symptomů (srdeční frekvence, dýchání, krevní tlak, diuréza, fontanela, produkce slz, kožní turgor, sliznice a kapilární návrat). Dehydratace se dělí na lehkou, střední a těžkou.
Tabulka 1. Stupně dehydratace
|
lehký |
střední |
těžký | ||||
|
|
kojenci |
starší děti |
kojenci |
starší děti |
kojenci |
starší děti |
|
ztráta tělesné hmotnosti v % |
5 |
3 |
10 |
6 |
15 |
9 |
K rehydrataci se používají orální rehydratační roztoky (ORR). Složení roztoků se liší, ve vyspělých zemích včetně České republiky při průjmech nedochází k extrémním ztrátám vody, jak tomu je například při epidemii cholery v zemích třetího světa. V ČR se k rehydrataci používá rehydratační roztok doporučený Evropskou společností pro dětskou gastroenterologii, hepatologii a výživu (ESPGHAN).
Tabulka 2. Složení roztoku dle ESPGHAN
|
Na+ (mmol/l) |
60 |
|
K+ (mmol/l) |
20 |
|
Cl– (mmol/l) |
> 25 |
|
glukóza (mmol/l) |
74–111 |
|
citronan3+ (mmol/l) |
10 |
|
osmolalita (mOsm/kg) |
200–250 |
V počáteční fázi dehydratace je rozhodující zabránit dalším ztrátám vody a iontů. Správná účinnost ORR záleží na jeho osmolalitě, roztok ESPGHAN je izotonický/izoosmolální nebo mírně izotonický/izoosmolální.
Tabulka 3. Dávkování ORR
|
zvládnutí dehydratace |
udržení optimální hydratace | |
|
stupeň dehydratace |
(ml ORR/kg/4 h) |
(ml ORR/kg/každá vodnatá stolice) |
|
do 5 % |
30–50 |
10 |
|
5 až 10 % |
50–100 |
10 |
|
nad 10 % |
100–150 |
10 |
V běžné praxi je třeba dodržovat pět zásad:
Vždy platí, že po 4 hodinách rehydratační terapie je nutné vyšetření dítěte lékařem! Pokud je rehydratace dostačující, zahájí se realimentace. Pokud ne, ORR se podávají dále po 6 až 12 hodinách, vždy s pravidelnými kontrolami lékařem. Jestliže i poté dehydratace přetrvává, pak je nutno dítě hospitalizovat a ORR podávat nazogastrickou sondou. Pokud je dítě kojené či dostává umělou mléčnou výživu, ani jedno se nepřerušuje, ale kombinuje se s ORR.
(tda)
Zdroj: Doležel Z. Perorální rehydratace kojenců a batolat – možnosti a limitace. Pediatrie pro praxi. 2003; roč. 4 (č. 2): 71–74.
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
