První detekce varianty omikron je datována k 9. listopadu 2021 v Jižní Africe, nicméně zpětně byl zjištěn pozitivní záchyt stejné varianty v Nizozemsku o týden dříve. První pozitivní z Jižní Afriky však měli významnou cestovatelskou anamnézu. Od té doby se tato varianta raketově šíří všemi kontinenty.
Z hlediska změn genetické informace s sebou tato varianta nese více než 18 tisíc mutací oproti původnímu wuchanskému typu, s tím že více než 97 % mutací je soustředěno do kódující oblasti. Přibližně 30 z nich je lokalizováno do receptor vázající domény (RBD) spike proteinu, zásadním způsobem ovlivňujícího vstup viru do organismu.
Nové mutace zajišťují viru vyšší schopnost přenosu z jedince na jedince a nižší efektivitu protilátek získaných předcházející infekcí či vakcinací. S tím souvisí i omezená účinnost některých léčiv, především monoklonálních protilátek. Riziko reinfekcí se zdá být 5,4násobné ve srovnání s variantou delta. Významnou úlohu v ochraně vůči reinfekci či její závažnosti hraje přetrvávající buněčná imunita po prodělané nemoci či vakcinaci.
Jako důležitý faktor se jeví zvýšená adherence varianty omikron ke sliznicím horních cest dýchacích v porovnání s plicním parenchymem. Zdá se tedy, že se pomaleji šíří v organismu v rámci přenosu z buňky na buňku. Z toho vyplývá i vyšší pravděpodobnost lehčího průběhu onemocnění. Na druhou stranu už byla zaznamenána i úmrtí pacientů infikovaných touto variantou. Ve snížení závažnosti navíc hrají významnou úlohu nejen vlastnosti viru samotného, ale také proočkovanost populace, zejména rizikových skupin. Řada zemí i nadále potvrzuje trend vyššího zastoupení neočkovaných v rámci hospitalizací (včetně pobytů na jednotkách intenzivní péče) oproti plně očkovaným.
Rovněž Světová zdravotnická organizace (WHO) v souvislosti s variantou omikron nadále definuje následující rizikové skupiny: nevakcinovaní, obézní, lidé starší 60 let, nemocní trpící hypertenzí, diabetem, cerebrovaskulárními chorobami, demencí, mentálními poruchami, chronickým onemocněním ledvin, nádorovými chorobami a další imunosuprimovaní jedinci (kvůli jinému onemocnění či jeho léčbě), pacienti s HIV/AIDS a těhotné ženy.
Na základě rozsáhlé metaanalýzy 4 nejčastěji užívaných vakcín (BNT162b2, mRNA1273, Ad26.COV2.S a ChAdOx1-S) bylo zjištěno, že z hlediska ochrany před závažným průběhem onemocnění COVID-19 se jejich účinnost snižuje o 8,0 % (95 % interval spolehlivosti [CI] 3,6–15,2 %) v průběhu 6 měsíců ve všech skupinách. U osob starších 50 let se tato efektivita snižuje o 9,7 % (95 % CI 5,9–14,7 %). Účinnost vakcín z hlediska ochrany před symptomatickým průběhem onemocnění je pak u lidí ve věku nad 50 let nižší o 32,0 % (95 % CI 11,0–69,0 %).
Z těchto důvodů bylo rozhodnuto o silném doporučení aplikace 3. posilovací dávky, zejména u rizikových skupin. Studie naznačují i další významné zlepšení efektivity. Nicméně v současné době chybějí jasná data definující konkrétní délku a intenzitu ochrany, především ve vztahu k variantě omikron. První údaje jsou však příznivé.
Na základě zjištění o nových vlastnostech viru musela být upravena rovněž pravidla pro léčbu nakažených.
Americký Úřad pro kontrolu léčiv a potravin (FDA) v souladu s ním i WHO dále nedoporučují podávání kombinace monoklonálních protilátek bamlanivimab a etesevimab stejně jako kasirivimab a imdevimab (REGEN-COV). V současné době tak zůstává jedinou volbou sotrovimab (v Česku zatím nedostupný).
Antivirotická léčba určená pro nemocné s mírným až středně-závažným onemocněním v riziku závažného průběhu zahrnuje účinné látky molnupiravir (Lagevrio), nirmatrelvir/ritonavir (Paxlovid), eventuálně jejich kombinaci. Užití remdesiviru i nadále zůstává beze změny.
Pro pacienty s velmi závažným až kritickým průběhem onemocnění byl nově doporučen baricitinib. Jedná se o perorální inhibitor Janusových kináz, který suprimuje nadměrnou aktivaci imunitního systému. Jedná se o alternativu blokátorů IL-6. V současné době je v běžné klinické praxi podáván u vybraných nemocných s revmatoidní artritidou. U pacientů s COVID-19 má být podáván v kombinaci s kortikosteroidy.
Závěrem lze shrnout 3 základní doporučení v rámci aktuální vlny způsobené variantou omikron:
Další užitečné informace jsou k dispozici zde: https://koronavirus.mzcr.cz/wp-content/uploads/2022/01/Manual-pro-lekare-primarniho-kontaktu-v-souvislosti-s-vyskytem-nove-varianty-omicron.pdf
doc. MUDr. Pavlína Králíčková, Ph.D.
Ústav klinické imunologie a alergologie LF UK a FN Hradec Králové
Zdroje:
C-ANPROM/CZ/PO/0004 Únor 2022
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
