I u pacientů se sekundárním imunodeficitem (SID) může být indikovaná substituce imunoglobulinů. Intravenózní (IVIG) terapie je na základě studií považována za účinnou, subkutánní (SCIG) však vychází pouze ze zkušeností u pacientů s primárním imunodeficitem (PID). Níže prezentovaná italská studie se proto zabývala účinností a bezpečností SCIG u nemocných se SID.
Pro retrospektivní studii provedenou v univerzitní nemocnici v Padově byly použity klinické záznamy pacientů léčených mezi zářím 2011 a únorem 2018. Analyzována byla data celkem 131 nemocných se SID (průměrný věk 70 let; 49,6 % žen) a 102 s PID (průměrný věk 52 let; 51,9 % žen) (viz tab.). Mezi osobami se SID bylo celkem 111 s hematoonkologickým onemocněním (55 s chronickou lymfocytární leukémií, 22 s mnohočetným myelomem a 34 s nehodgkinským lymfomem) a 20 s hypogamaglobulinémií navozenou imunosupresivy. Mezi jedinci s PID bylo celkem 75 pacientů s běžným variabilním imunodeficitem (CVID), 5 s izolovaným deficitem podtřídy IgG, 2 s deficitem IgA a podtřídy IgG, 1 s deficitem antipneumokokových IgG, 17 s neklasifikovaným humorálním imunodeficitem a 2 s agamaglobulinémií.
Pacienti se SID byli léčeni SCIG průměrně 45,8 měsíce, s PID 73,8 měsíce. Léčba byla u SID zahájena v případě hypogamaglobulinémie (< 6 g/l) a zvýšené incidence infekcí bez neutropenie vyžadujících podání antibiotické léčby (> 2 za posledních 12 měsíců). Dávkování bylo upraveno na základě cílové hladiny IgG (> 5 g/l) doprovázené minimální incidencí infekcí.
Tab. Vstupní demografické a klinické charakteristiky pacientů
Hodnocena byla účinnost (minimální hladina IgG v ustáleném stavu a roční incidence infekcí bez neutropenie) a bezpečnost (lokální a systémové nežádoucí příhody související s léčbou) subkutánní imunoglobulinové terapie. Za závažné infekční komplikace byly považovány závažné bakteriální infekce včetně sepse, pneumonie, osteomyelitidy, septické artritidy, viscerálního abscesu, meningitidy nebo endokarditidy.
Průměrná vstupní hladina IgG byla u pacientů se SID 3,68 g/l a s PID 3,46 g/l. Během léčby byla průměrná minimální hladina IgG významně vyšší u nemocných s PID než se SID (7,67 ± 1,45 g/l vs. 6,80 ± 1,71 g/l; p = 0,0002). Tzn. že v případě PID byla k dosažení srovnatelného biologického účinku potřebná vyšší průměrná měsíční dávka IgG (309,31 ± 95,33 mg/kg vs. 251,94 ± 82,20 mg/kg; p < 0,0001). Rozdíl byl patrný i mezi jednotlivými skupinami pacientů se SID, kdy nejvyšší hladina IgG byla u nemocných s nehodgkinským lymfomem.
Účinnost byla hodnocena v podskupině dosud neléčených pacientů, tj. celkem 85 se SID a 44 s PID. Roční incidence infekcí před léčbou a po ní činila u pacientů s PID 3,69 ± 2,81/rok a 0,52 ± 1,18/rok; p < 0,0001. U nemocných se SID došlo k poklesu z 1,01 ± 1,38/rok na 0,24 ± 0,44/rok; p < 0,0001, tj. bez statisticky významného rozdílu oproti jedincům s PID.
Celkem 14 pacientů s PID a 6 se SID hlásilo mírnou nežádoucí příhodu související s léčbou: lokální exantém (n = 10), bolestivost v místě vpichu (n = 3), cefaleu (n = 3), nauzeu (n = 3), zimnici (n = 2), febrilie (n = 2) a kožní infekci v místě vpichu (n = 1). Nebyly hlášeny žádné vážné nežádoucí příhody související s léčbou a žádný pacient nemusel léčbu přerušit.
Subkutánní imunoglobulinová terapie je stejně účinná stran snížení incidence infekcí u pacientů s primárním a sekundárním humorálním imunodeficitem, a to nezávisle na základním onemocnění.
(mafi)
Zdroj: Cinetto F., Neri R., Vianello F. et al. Subcutaneous immunoglobulins replacement therapy in secondary antibody deficiencies: real life evidence as compared to primary antibody deficiencies. PLoS One 2021; 16 (3): e0247717, doi: 10.1371/journal.pone.0247717.
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
