Kdy a proč (ne)zahájit léčbu subklinické hypotyreózy

Okénko do diagnostiky

Subklinická hypotyreóza je charakterizována zvýšenou hodnotou tyreostimulačního hormonu (TSH) a normální hodnotou periferních hormonů štítné žlázy (FT4, eventuálně FT3). Vzhledem k tomu, že referenční hodnota pro TSH je diskutabilní a jsou tendence k jejímu zpřísňování, je za podezřelou třeba považovat již hladinu TSH na horní hranici normy. Ta je například dle laboratoří Ústavu lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky 1. LF UK a VFN v Praze následující:

• u dětí 6,27 mIU/l,
• u dospělého člověka 4,9 mIU/l,
• u žen v I. trimestru těhotenství 3,67 mIU/l.

Diagnostika subklinické hypotyreózy je samozřejmě složitější a neopírá se o jediné laboratorní vyšetření. Podrobněji se jí věnujeme například v tomto článku.

Léčit, či neléčit?

Řada studií ukázala, že i subklinická hypotyreóza může vést ke zdravotním problémům. Jde zejména o vyšší riziko infarktu myokardu a cévních mozkových příhod. Dosud však nebylo jednoznačně prokázáno, že by léčba thyroxinem toto riziko snižovala. Indikace k léčbě subklinické hypotyreózy proto nejsou striktně dány.

Roli hraje „závažnost” a okolnosti

Je-li u subklinické hypotyreózy hladina TSH > 10,0 mIU/l, měla by být po určení příčiny léčba zahájena vždy. Při TSH zvýšeném, ale nedosahujícím hodnoty 10 mIU/l se rozhodujeme individuálně. Indikací k zahájení léčby mohou být například tyto příznaky či situace:

• těhotenství (terapii zahajujeme ihned!),
• poruchy metabolismu cholesterolu,
• neplodnost, zvýšený prolaktin,
• subjektivní obtíže (únava, bradypsychismus, suchá kůže, …), je-li patrný efekt léčby,
• cukrovka,
• stav po operaci štítné žlázy,
• ultrazvukový nález difuzní strumy / uzlovité přestavby / aktivních zánětlivých změn,
• vyšší kardiovaskulární riziko u mladších osob,
• deprese.

Léčba zdravých osob bez příznaků do 65 let věku a pacientů s poruchou funkce levé srdeční komory může být rovněž prospěšná, přesvědčivé důkazy však zatím chybí.

Zohledněte i věk

Také léčba subklinické hypotyreózy u dětí a dospívajících je obvykle namístě. Opatrně je naopak potřeba přistupovat k indikaci léčby u starších osob (ve věku nad 80 let), u kterých často dochází k předávkování. Zejména u starších pacientů s kardiovaskulárními chorobami obecně platí, že mírná subklinická hypotyreóza je menší hrozbou než iatrogenní hypertyreóza. Proto u těchto jedinců substituci často nezahajujeme.

(luko)

Zdroje:
1. Jiskra J. Poruchy štítné žlázy. Praktický přehled nejen pro laickou veřejnost. Mladá fronta, Praha, 2011.
2. ÚKBLD 1. LF UK a VFN v Praze. Přehled laboratorních vyšetření. Dostupné na: http://laboratore.vfn.cz/vysetreni/detail.php?ID=196&pre=1&start=1167.