Přínos krátkodobé androgen-deprivační léčby přidané k radioterapii lokalizovaného karcinomu prostaty z hlediska dlouhodobého přežití
Androgen-deprivační léčba je spojená s řadou nežádoucích účinků, které ovlivňují i kvalitu života nebo zvyšují rizika vážných zdravotních problémů spojených se stářím. Rozsáhlá studie se zaměřila na benefity krátkodobého podávání androgen-deprivační léčby jako přídavku k radioterapii pacientů s karcinomem prostaty a sledovala její dlouhodobý vliv na přežití a míru pozdní toxicity léčby.
Úvod
Klinické studie fáze III prokázaly přínos reverzibilní androgen-deprivační terapie (ADT) trvající déle než 2 roky v kombinaci s radioterapií u mužů s lokálně pokročilým karcinomem prostaty. Tato dlouhodobá hormonální léčba sice prodlužuje přežití, je však spojená s nežádoucími vedlejšími účinky, například zvýšením rizika infarktu myokardu nebo s erektilní dysfunkcí. Velká randomizovaná studie RTOG 9408 si proto stanovila za cíl vyhodnotit přínosy krátkodobé ADT.
Metodika studie
V letech 1994−2001 bylo v rámci studie randomizováno 2028 mužů s adenokarcinomem prostaty klasifikovaným jako T1b−T2b a hladinou prostatického specifického antigenu (PSA) ≤ 20 ng/ml, a to k samotné radioterapii (RT) nebo k RT v kombinaci s krátkodobou ADT. Pacienti byli stratifikovaní dle PSA, stupně diferenciace nádoru a postižení uzlin. Nemocní v rameni s kombinovanou léčbou zahájili léčbu flutamidem a goserelinem či leuprorelinem, která trvala celkem 4 měsíce. Po 2 měsících od zahájení ADT byla zahájena RT (celková dávka 66,6 Gy). V rameni bez hormonální léčby byla RT zahájena do 21 dní od randomizace.
Výsledky
Medián doby sledování činil 14,8 roku (rozmezí 0,16−21,98 roku). 10letého přežití dosáhlo 56 % účastníků v rameni pouze s RT a 63 % v rameni s kombinovanou léčbou, 18letého přežití potom 23 % v obou skupinách. Celkově rozdíl mezi rameny nedosáhl statistické významnosti (poměr rizik [HR] 0,94; 95% interval spolehlivosti [CI] 0,85−1,05; p = 0,94).
Průměrná doba přežití v rámci 18 let sledování (restricted mean survival time) dosáhla 11,3 roku pro samotnou RT (95% CI 10,9−11,6) a 11,8 roku pro kombinovanou léčbu a tento rozdíl byl hraničně statisticky významný (p = 0,05).
Mortalita specifická pro onemocnění (DSM) po 10 a 18 letech byla významně vyšší v rameni pouze s RT (7 a 14 % oproti 3 a 8 % při kombinované terapii; HR 0,56; 95% CI 0,41−0,75; p < 0,01). Kombinovaná terapie měla významně lepší výsledky také z hlediska biochemického selhání a absence vzdálených metastáz.
Incidence pozdní jaterní, gastrointestinální a genitourinární toxicity stupně ≥ 3 byla nízká a mezi rameny srovnatelná.
Závěr
Z výsledků dlouhodobého sledování vyplývá, že přídavek krátkodobé androgen-deprivační léčby je u pacientů s lokalizovaným karcinomem prostaty přínosný – prodlužuje celkové přežití, snižuje mortalitu specifickou pro onemocnění, biochemické selhání, lokální progresi a podporuje absenci vzdálených metastáz. 4měsíční hormonální léčba u těchto pacientů přinesla benefit přibližně 6 měsíců navíc v celkovém přežití.
(lexi)
Zdroje:
1. Jones C. U., Pugh S. L., Sandler H. M. et al. Adding short-term androgen deprivation therapy to radiation therapy in men with localized prostate cancer: long-term update of the NRG/RTOG 9408 randomized clinical trial. Int J Radiat Oncol Biol Phys 2022; 112 (2): 294−303, doi: 10.1016/j.ijrobp.2021.08.031.
2. Higano C. Side effects of androgen deprivation therapy: monitoring and minimizing toxicity. Urology 2003; 61 (2 Suppl. 1): 32−38, doi: 10.1016/s0090-4295(02)02397-x.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.
