Antipsychotika 2. generace se oproti svým předchůdcům vyznačují příznivějším profilem z hlediska extrapyramidových nežádoucích účinků, avšak za cenu výraznějšího metabolického rizika. Mezi nežádoucí účinky patří zejména nárůst hmotnosti, dyslipidémie a rozvoj inzulinové rezistence. Riziko AIWG není u jednotlivých antipsychotik stejné − nejvyšší metabolické zatížení je tradičně spojeno s klozapinem a olanzapinem, zatímco látky jako risperidon či kvetiapin vykazují střední riziko a například aripiprazol je spojen s rizikem nižším, nikoli však nulovým.
Inkretinová mimetika, původně vyvinutá pro léčbu diabetu, představují analoga střevních hormonů (inkretinů). Působí jako agonisté na receptorech pro glukagonu podobný peptid 1 (GLP-1) a na receptorech pro gastrický inhibiční polypeptid (GIP). Mezi klíčové zástupce patří semaglutid (agonista receptorů GLP-1) a tirzepatid (duální agonista receptorů pro GIP/GLP-1), jež řadou mechanismů vedou k antiobezitickému účinku, zejména skrze zpomalení vyprazdňování žaludku a centrální indukci sytosti.
Níže citovaná rozsáhlá retrospektivní kohortová studie využila data z elektronických zdravotních záznamů platformy Epic Cosmos za období od června 2021 do prosince 2023. Do analýzy bylo zahrnuto 66 574 dospělých osob, které splňovaly vstupní kritéria: absence diabetu mellitu 1. i 2. typu, současná léčba antipsychotiky 2. generace a klinická indikace pro léčbu obezity inkretinovými mimetiky. Průměrný věk účastníků činil 51,9 roku a průměrné BMI 39,5.
Antipsychotika byla rozdělena podle rizika AIWG do 3 kategorií: s vysokým rizikem (klozapin, olanzapin), se středním rizikem (risperidon, kvetiapin, paliperidon) a s nízkým rizikem (aripiprazol, asenapin, brexpiprazol, kariprazin, iloperidon, lumateperon, lurasidon, ziprasidon).
Primárními sledovanými parametry byly změna tělesné hmotnosti (kg) a pravděpodobnost dosažení klinicky signifikantního úbytku hmotnosti (definovaného jako ≥ 5 % výchozí tělesné hmotnosti) po 6 měsících od zahájení inkretinové terapie.
Analýza ukázala, že inkretinová mimetika vedou k redukci hmotnosti i u populace s psychiatrickou medikací, nicméně efektivita léčby je přímo ovlivněna typem užívaného antipsychotika 2. generace a jeho metabolickým profilem.
Ve srovnání s kontrolní skupinou byl zaznamenán průměrný úbytek hmotnosti −2,17 kg (95% interval spolehlivosti [CI] −2,49 až −1,84). Pravděpodobnost dosažení hranice 5 % váhového úbytku byla u léčených pacientů 1,71× vyšší než u neléčených.
Data dále ukázala, že léčba tirzepatidem byla spojena s větším poklesem hmotnosti napříč všemi sledovanými skupinami než léčba semaglutidem.
Retrospektivní analýza ukazuje, že semaglutid a tirzepatid mají významný vliv na redukci hmotnosti u osob léčených antipsychotiky 2. generace. Je však důležité brát v potaz riziko AIWG jednotlivých antipsychotik. Nižší účinnost byla pozorována u léčiv s vysokým rizikem AIWG, jako jsou klozapin a olanzapin. Naopak lepšího účinku bylo dosaženo u léčiv s nižším rizikem.
(lbe)
Zdroj: Varghese J. S., Goldsmith D. R., Cotes R. O. et al. Weight change from incretin-based weight loss medications across categories of second-generation antipsychotics. Int J Obes (Lond) 2025 Dec; 49 (12): 2544−2548, doi: 10.1038/s41366-025-01885-4.
