Do studie bylo mezi zářím 2013 a prosincem 2021 zařazeno celkem 899 nemocných s metastatickým NSCLC s mutací KRAS (z toho 392 osob mělo mutaci G12C). Celkem 35,1 % pacientů mělo synchronní mozkové metastázy (tj. zjištěné do 3 měsíců od stanovení základní diagnózy). Nebyl pozorován signifikantní rozdíl v incidenci mozkových metastáz u pacientů s KRASG12C (37,2 %) a KRASnon-G12C (33,5 %; p = 0,26).
Sledovaným parametrem bylo celkové přežití (OS). Dále byli vybráni nemocní s mutací KRASG12C a dosud neléčenými mozkovými metastázami, kteří užívali sotorasib, s cílem zhodnotit jeho intrakraniální aktivitu.
Celkové přežití bylo signifikantně delší u pacientů s metastatickým NSCLC bez mozkových metastáz (16,0 vs. 13,2 měsíce; p = 0,017). Obdobný trend (ale nikoliv statisticky významný) byl pozorován i v podskupině s mutací KRASG12C (19,0 vs. 16,1 měsíce; p = 0,063).
Při srovnání NSCLC s mutací KRASG12C u nemocných se synchronními mozkovými metastázami a bez nich nebyl pozorován signifikantní rozdíl v proporčním skóre ligandu receptoru programované buněčné smrti (PD-L1; medián 40 vs. 20 %; p = 0,222) ani v mutační zátěži tumoru (TMB; medián 9,89 vs. 10,65 mutace/Mb; p = 0,324). U malého počtu nemocných s NSCLC s mozkovými metastázami byla nově zjištěna mutace BRCA2 (n = 9/95 vs. 1/142; poměr šancí [OR] výskytu 0,07; 95% interval spolehlivosti [CI] 0,01−0,51; q = 0,021).
Bylo identifikováno celkem 6 pacientů s NSCLC s mutací KRASG12C a dosud neléčenými mozkovými metastázami, kteří začali užívat sotorasib, s cílem zhodnotit jeho intrakraniální aktivitu. Při průměrné době sledování 8,8 měsíce (95% CI 7,8 − N/E) nebylo dosaženo mediánu OS (95% CI 8,7 − N/E). Níže jsou prezentovány kazuistiky 2 pacientů s intrakraniální odpovědí na tuto léčbu.
U 75leté pacientky (s abúzem tabáku v anamnéze) s metastatickým adenokarcinomem plic s mutací KRASG12C s progresí onemocnění po chemoterapii (v poslední linii vinorelbinem) a léčbě inhibitorem imunitních kontrolních bodů byly na MRI mozku zjištěny mnohočetné supra - a infratentoriální léze (největší velikosti 10 × 6 mm v mozečku laterálně vpravo). Na MRI mozku po 6 týdnech od zahájení léčby sotorasibem v dávce 960 mg per os 1× denně byla prokázána parciální regrese všech lézí. Léčba pokračovala ještě 8,8 měsíce od jejího zahájení, s minimálními nežádoucími účinky.
U 72letého pacienta (s abúzem tabáku v anamnéze) s metastatickým (postižení jater, skeletu a mozku) NSCLC s mutací KRASG12C byly po chemoimunoterapii 1. linie na MRI mozku zjištěny nové a progredující známé léze (největší velikosti 12 mm v pravém gyrus precentralis). Po nasazení sotorasibu došlo dle MRI mozku po 5 týdnech (a 2 měsících terapie) k jejich parciální regresi. Pro následnou progresi největší léze pacient podstoupil stereotaktický radiochirurgický výkon. Léčba sotorasibem pokračovala ještě 8 měsíců od jejího zahájení, s dobrou tolerancí vyjma elevace jaterních parametrů.
Tato retrospektivní série případů metastatického NSCLS s mutací KRASG12C a neléčenými mozkovými metastázami přinesla předběžné důkazy o intrakraniální aktivitě sotorasibu. V budoucnu však bude třeba provést klinické prospektivní studie s větším počtem účastníků.
(mafi)
Zdroj: Lamberti G., Aizer A., Ricciuti B. et al. Incidence of brain metastases and preliminary evidence of intracranial activity with sotorasib in patients with KRASG12C-mutant non-small-cell lung cancer. JCO Precis Oncol 2023; 7: e2200621, doi: 10.1200/PO.22.00621.
