Belgičtí autoři sdružili výsledky 3 studií, jež umožňovaly samostatné podávání romiplostimu v léčbě ITP u pacientů, kteří dosáhli stabilní dávky nejméně po dobu 3 po sobě následujících týdnů.
Účinnost a bezpečnost byla hodnocena během 12týdenních léčebných intervalů a sledované parametry zahrnovaly podíl pacientů a podíl týdnů s dosažením počtu trombocytů v cílovém rozmezí (50–200 × 109/l), výskyt nežádoucích příhod a podíl pacientů s vysazením léčby při samostatném podávání romiplostimu (n = 563) a při jeho aplikaci zdravotníkem (n = 241).
Ve skupině se samostatným podáváním byl zjištěn vyšší podíl pacientů s dosažením počtu trombocytů v cílovém rozmezí (55–58 vs. 40–52 %) a vyšší podíl týdnů v cílovém rozmezí (75–88 vs. 47–76 %) než ve skupině, kde lék aplikoval zdravotník. Ve skupině se samostatným podáváním léku byl rovněž zaznamenán 2–5× nižší podíl pacientů s vysazením léčby. Samostatné podávání romiplostimu bylo také spojeno s menším výskytem nežádoucích příhod upravených na délku trvání léčby, závažných nežádoucích příhod a nežádoucích příhod souvisejících s terapií.
Autoři uzavřeli svou práci s tím, že samostatné podávání romiplostimu je u vybraných pacientů s ITP vhodnou možností léčby.
(zza)
Zdroj: Selleslag D., Bird R., Altomare I. et al. Impact of self-administration of romiplostim by patients with chronic immune thrombocytopenia compared with administration by a healthcare provider. Eur J Haematol 2015; 94 (2): 169–176, doi: 10.1111/ejh.12415.
