Metody vlhkého hojení ran – část první

6. 12. 2009

Vlhké hojení ran snižuje bolestivost při převazu, zlepšuje hojení a snižuje výskyt komplikací. Lékaři z Univerzity Johna Hopkinse v americkém Baltimoru shrnuli aktuální doporučení a postupy v souborném článku publikovaném v odborném periodiku Eplasty. V prvním díle se podíváme přímo na typy obvazu.

Inzerce
Vlhké hojení ran snižuje bolestivost při převazu, zlepšuje hojení a snižuje výskyt komplikací. Lékaři z Univerzity Johna Hopkinse v americkém Baltimoru shrnuli aktuální doporučení a postupy v souborném článku publikovaném v odborném periodiku Eplasty. V prvním díle se podíváme přímo na typy obvazu.

Odkaz starověku

Podle klínových tabulek se vlhké obklady na rány používaly už ve starověkém Sumeru před 4 000 lety. Egypťané pak tuto metodu zdokonalili tím, že obklady máčeli ve směsi rostlinných vláken, tuku a medu, což poskytovalo obvazu jak bariérovou ochranu a antimikrobiální aktivitu, tak i savost. Ze zápisků římského lékaře Galena pak vyplývá, že zranění gladiátorů se nejlépe hojí ve vlhkém prostředí.

Poté vlhké hojení na několik století upadlo v zapomnění a oživeno bylo až v nedávné době díky novým poznatkům fyziologie člověka a objevům nových materiálů. Vlhké obvazy jsou sice dražší než normální klasické, díky účinné antimikrobiální prevenci jsou ale ve výsledku celkové náklady na léčbu nižší.

Hojení chronických ran

Jako chronická rána je definována rána, u níž trvá porušení kůže déle než šest týdnů. Její mokré hojení je pak daleko účinnější než suché, protože to může zpomalit tvorbu krycích buněk. V současné době se v oblasti hojení ran používají následující prostředky:

Neprodyšné obvazy, které stimulují tvorbu kolagenu a urychlují tak hojení rány. Díky tomu, že zabraňují přilnutí rány k nemocničním lůžkovinám, snižují i bolest pacienta.

Pěny jsou naopak nejlepším prostředkem pro rány s malou až střední tvorbou tkáňového moku, a navíc poskytují tepelnou izolaci. Díky alkoholovým přísadám pak působí i antimikrobiálně, a to i proti velmi odolným bakteriím, na které běžná antibiotika nezabírají. Kromě toho poskytují oproti suché gáze i větší úlevu od bolesti. Pěny by měly být měněny každé tři dny a neměly by se používat do kompresních obvazů, protože jejich dlouhodobá expozice na kůži může vyvolat její krabatění.

Algináty a hydrofibrily jsou nejlepší volbou u ran se střední až těžkou tvorbou tkáňového moku. Zastavují krvácení a skládají se ze směsi různých kyselin. Vhodná doba pro výměnu je opět tři dny.

Hydrogely a celulóza ránu zvlhčují, proto jsou vhodné pro suché a bolestivé rány. Hydrogely pak snižují vnímání bolesti, vynikající výsledky prokázaly například v léčbě diabetické nohy. Obměňovat by se měly každý den a je vhodné k udržení vlhkého prostředí je krýt gázou.

Filmy a hydrokoloidy udržují v ráně neustále vlhké prostředí a chrání pokožku před vlivem tření a střižných sil. Mohou se měnit až po sedmi dnech.

(kam)

Zdroj: Lee J. C. et al.: Beyond Wet-to-Dry: A Rational Approach to Treating Chronic rounds, Eplasty. 2009; 9: e14.

Štítky
Dětská chirurgie Chirurgie všeobecná Interní lékařství Praktické lékařství pro dospělé
Partner sekce
Nejnovější kurzy
Psoriáza: patofyziologické mechanizmy, léčba
Autoři: Prim. MUDr. Spyridon Gkalpakiotis, MBA. Ph.D.

Léčba akutní bolesti - možnosti a způsob rozhodování
Autoři: MUDr. David Doležal

Možnosti nefarmakologického ovlivnění hypercholesterolémie
Autoři: MUDr. Marek Vícha, doc. MUDr. Jan Václavík, F.E.S.C. Ph.D.

Přejít do kurzů
Nejčtenější tento týden Celý článek
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se