Von Willebrandova choroba je vrozené autosomálně dědičné krvácivé onemocnění charakterizované deficiencí vWF − plazmatického glykoproteinu, který zprostředkovává adhezi a agregaci trombocytů a stabilizuje koagulační faktor VIII (FVIII). Onemocnění je spojené s různými fenotypy krvácení. Zvláště u nemocných s vWD typu 2 nebo 3 hrozí zvýšené riziko krvácení, jež může být až život ohrožující (např. do GIT) nebo může vést k dlouhodobým komplikacím (např. k artropatii). Krvácivé příhody vyžadují okamžité podání vWF podle potřeby nebo dlouhodobé podávání v režimu profylaxe, které navodí a udrží hemostatickou hladinu vWF a FVIII. Dlouhodobá profylaxe také předchází recidivám krvácení, zlepšuje kvalitu života související se zdravím a snižuje riziko dlouhodobých komplikací.
Rekombinantní vWF již dříve prokázal účinnost a konzistentní profil bezpečnosti při podávání podle potřeby nebo při managementu perioperačního krvácení u nemocných s vWD. Tato studie hodnotila účinnost, bezpečnost a farmakokinetiku rvWF podávaného v profylaxi u dospělých s těžkou vWD.
Jednalo se o prospektivní otevřenou nerandomizovanou studii fáze III. Těžká vWD byla definována jako vstupní hodnota vWF:RCo (vWF : aktivita ristocetinového kofaktoru) 20 IU/dl.
Zařazení pacienti byli rozděleni do 2 kohort: A) s předchozí léčbou vWF podle potřeby s ≥ 3 příhodami spontánního krvácení za posledních 12 měsíců a B) s předchozí profylaktickou léčbou pdvWF trvající nejméně 12 měsíců. Celkem se jednalo o 23 pacientů (13 v kohortě A a 10 v kohortě B), z nichž 17 dokončilo studii. Průměrný věk činil 40,6 ± 19,3 roku, zhruba polovinu tvořili muži a 78 % pacientů mělo vWD typu 3.
Ve studii dostávali všichni zařazení infuze rvWF. Pacienti v kohortě A v iniciální dávce 50 ± 10 vWF:RCo IU/kg 2× týdně, pacienti z kohorty B podle předchozí týdenní dávky a frekvence podávání pdvWF (ekvivalent týdenní dávky ± 10 % rozdělený do 1–3 týdenních dávek, maximálně 80 vWF:RCo IU/kg v 1 infuzi). Plánovaná délka profylaxe byla 12 měsíců. Primárním sledovaným parametrem byl roční výskyt spontánních léčených krvácení (sABR) během profylaxe.
Během 12měsíční profylaxe klesl sABR v kohortě A o 91,5 % v porovnání s hodnotou před vstupem do studie (poměr 0,085; 95% interval spolehlivosti [CI] 0,021–0,346), a to z 6,54 na 0,56. V kohortě B byl zaznamenán pokles sABR o 45 % (poměr 0,550; 95% CI 0,086–3,523), a to z 0,51 na 0,28. Zcela bez spontánního krvácení bylo během profylaxe rvWF 84,6 % (11/13) pacientů z kohorty A a 70,0 % (7/10) z kohorty B.
Po dobu podávání profylaxe bylo léčeno 31 krvácení, většina byla spontánních, mírné až střední závažnosti a vyžadovala 1 infuzi rvWF.
Farmakokinetické parametry byly z hlediska vWF:RCo v kohortě A srovnatelné při iniciálním i závěrečném vyšetření a v kohortě B vykázaly stabilitu.
Bezpečnostní profil rvWF odpovídal předchozím zjištěním, nebyly identifikovány žádné nové rizikové signály. Pouze 1 hlášená nežádoucí příhoda byla vyhodnocena jako potenciálně související s podáváním rvWF (nezávažná bolest hlavy střední intenzity u 1 pacienta).
Výsledky této studie ukazují, že profylaxe rvWF může u dospělých pacientů s těžkou vWD snížit výskyt léčených krvácení, pokud dříve užívali léčbu podle potřeby, nebo udržet minimálně stejnou úroveň hemostatické kontroly, pokud byli převedeni z profylaxe pdvWF na rvWF, to vše při velmi příznivém profilu bezpečnosti terapie.
(zza)
Zdroj: Leebeek F. W. G., Peyvandi F., Escobar M. et al. Recombinant von Willebrand factor prophylaxis in patients with severe von Willebrand disease: phase 3 study results. Blood 2022; 140 (2): 89−98, doi: 10.1182/blood.2021014810.
