Kardiovaskulární rizika u pacientů s diabetem 2. typu
Diabetici 2. typu mají 2–4× větší pravděpodobnost rozvoje kardiovaskulárního onemocnění (KVO) než obecná populace a 52 % diabetiků umírá z kardiovaskulárních příčin. Úspěšná léčba kardiovaskulárních rizikových faktorů a antidiabetická léčba šetrná pro kardiovaskulární systém jsou proto zásadní součástí péče o diabetiky 2. typu.
Epidemiologie diabetu
Diabetes mellitus (DM) se v současné době celosvětově vyskytuje u každého 11. dospělého (412 milionů lidí). Do roku 2040 je očekáván další nárůst na 642 milionů, což představuje např. dvojnásobek populace v USA. V 90 % případů se pak jedná o DM 2. typu.
DM 2. typu jako klíčový rizikový faktor kardiovaskulárních onemocnění a mortality
DM vede k multiorgánovému poškození (zrak, ledviny, nervový systém, srdce, cévy aj.). Pacienti s DM 2. typu mají 2–4× vyšší pravděpodobnost úmrtí na kardiovaskulární onemocnění (KVO) než běžná populace a 52 % pacientů umírá v souvislosti s KVO. Typický 60letý pacient s DM 2. typu a KVO (infarkt myokardu) má očekávanou dobu dožití o 12 let kratší než běžná populace.
Aktuální intervence u pacientů s DM a jejich vliv na KVO
Ačkoliv je změna životního stylu u všech diabetiků velmi důležitá, u 80 % pacientů s DM 2. typu je k dosažení a udržení kontroly glykémie nezbytně nutná i farmakoterapie. Intenzivní snížení hladiny krevního cukru může snížit incidenci mikrovaskulárních komplikací, avšak zlepšení makrovaskulárních komplikací v průběhu KVO není jednoznačné. Studie ACCORD dokonce ukázala signifikantně vyšší všeobecnou mortalitu během intenzivní terapie ve srovnání se standardní terapií hyperglykémie.
Ke snížení makrovaskulárního rizika nyní Americká diabetologická asociace (ADA) a Evropská kardiologická společnost (ESC) doporučují multifaktoriální strategii. Podíl pacientů, kteří dosahují normalizace HbA1c, krevního tlaku i LDL-c, zůstává přesto velmi nízký (18,8 %; 2007–2010).
Efekt léků snižujících glykémii na KVO
Některé léky jako metformin, sulfonylurea a thiazolidindiony nejenže nesnižují riziko KVO, ale mohou ho naopak i zvýšit. Nejasnosti proto vedly k nutnosti provést další studie rizik a přínosů antihyperglykemické terapie z hlediska kardiovaskulární morbidity a mortality. Jejich závěry povedou k novým terapeutickým strategiím a ke zlepšení výsledků léčby u pacientů s DM 2. typu, kteří jsou ohroženi KVO.
(ada)
Zdroje:
1. International Diabetes Federation. IDF Diabetes Atlas (7th ed.). IDF, Brussels, 2015. Dostupné na: www.Diabetesatlas.org/Resources/2015-Atlas.html
2. Cornell S. Continual evolution of type 2 diabetes: an update on pathophysiology and emerging treatment options. Ther Clin Risk Manag 2015; 11: 621–632.
3. Piepoli M. F., Hoes A. W., Agewall S. et al. 2016 European Guidelines on cardiovascular disease prevention in clinical practice. Eur Heart J 2016; 37 (29): 2315–2381.
4. American Diabetes Association. Standards of Medical Care in Diabetes – 2015. Diabetes Care 2015; 38 (Suppl. 1): S1–S99.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.