Metodika studie
Kolitida byla hodnocena pomocí délky tlustého střeva, počtu leukocytů (WBC), aktivity tkáňové myeloperoxidázy (MPO) a histologického skóre zánětu. Prostupnost sliznice tlustého střeva byla hodnocena pomocí Evansovy modři. Lokalizace „tight junction“ proteinu – okludinu – byla vyhodnocována imunohistochemicky a vyšetřena za použití konfokální laserové rastrovací mikroskopie.
Výsledky
Mesalazin signifikantně ovlivňoval změny v délce tlustého střeva, činnosti tkáňové MPO, počtu leukocytů a histologickém skóre zánětu ve srovnání s DSS indukovanou kolitidou. Navíc lék zcela potlačil zvýšenou permeabilitu v případě DSS indukované kolitidy u potkanů. U DSS indukované kolitidy byly imunofluorescenční signály okludinu narušeny a nepravidelně rozmístěné, zatímco ve skupině, které byl podáván mesalazin, tvořily signály typický retikulární vzorec, ale s nižší intenzitou, bez jakéhokoli snížení obsahu bílkovin.
Závěr
Perorální podávání mesalazinu tedy výrazně zlepšuje prostupnost sliznice, čímž chrání střevní sliznici před poškozením. Platí to alespoň v případě DSS indukované kolitidy u potkanů. Tato zjištění naznačují, že obnovení slizniční bariéry v důsledku terapie mesalazinem může být spojeno s ochranou „tight junction“ proteinu – okludinu.
(mik)
Zdroj:
- Scandinavian Journal of Gastroenterology, Volume 44, Issue 11 November 2009, pages 1323–1331.
