Mikroalbuminurie je časným markerem diabetické nefropatie. Diabetická nefropatie je hlavní příčinou konečného stadia selhání ledvin v rozvinutých zemích a významně zvyšuje kardiovaskulární mortalitu nemocných. Při rozvoji diabetické nefropatie se významně uplatňuje hypertenze. Inhibitory ACE jsou účinnými antihypertenzivy s prokázanými renoprotektivní účinky.1, 2
Multicentrická dvojitě zaslepená randomizovaná studie BENEDICT2 hodnotila preventivní účinek ACEi trandolaprilu a nedihydropyridinového blokátoru kalciových kanálů (BKK) verapamilu SR (s prodlouženým uvolňováním), a to samostatně i v kombinaci, na rozvoj mikroalbuminurie u pacientů s hypertenzí a DM2 bez výchozí albuminurie.
Na začátku studie byli účastníci (n = 1204) randomizováni k léčbě kombinací trandolapril (2 mg denně) + verapamil (SR 180 mg denně), samotným trandolaprilem (2 mg denně), samotným verapamilem (SR 240 mg denně) nebo k užívání placeba, s cílovými hodnotami krevního tlaku (TK) 120/80 mmHg. Primárním sledovaným parametrem byl vznik perzistentní mikroalbuminurie, definované jako noční exkrece albuminu ≥ 20 μg/min a zaznamenané při 2 po sobě jdoucích návštěvách.
Po minimálně 3letém sledování se mikroalbuminurie rozvinula u 5,7 % pacientů ve skupině s trandolaprilem + verapamilem, u 6,0 % s trandolaprilem, u 11,9 % s verapamilem a u 10,0 % s placebem, přičemž rozdíly v jednotlivých ramenech se začaly projevovat od 3. měsíce léčby.
Odhadovaný akcelerační faktor upravený na předem definované vstupní charakteristiky byl 0,39 pro kombinaci trandolapril + verapamil oproti placebu (95% interval spolehlivosti [CI] 0,19–0,80; p = 0,01), 0,47 pro trandolapril vs. placebo (p = 0,01) a 0,83 pro verapamil vs. placebo (p = 0,54).
Obr. Poměr pacientů s mikroalbuminurií během kombinované léčby trandolaprilem + verapamilem v porovnání s placebem (p = 0,01)
Kombinace trandolaprilu s verapamilem i samotný trandolapril významně oddálily nástup mikroalbuminurie oproti placebu, a to přibližně 2,6×, resp. 2,1×. Výskyt závažných nežádoucích příhod byl srovnatelný ve všech ramenech.
U hypertenzních pacientů s diabetem 2. typu bez albuminurie snižuje podávání trandolaprilu samotného nebo v kombinaci s verapamilem incidenci mikroalbuminurie. Ta je přitom rizikovým faktorem nejen z hlediska rozvoje diabetické nefropatie, ale i kardiovaskulárních příhod a mortality. ACEi by proto měly být preferovanými antihypertenzivy u této populace nemocných.
(lexi)
Zdroje:
1. Remuzzi G., Macia M., Ruggennti P. Prevention and treatment of diabetic renal disease in type 2 diabetes: the BENEDICT study. J Am Soc Nephrol 2006; 17 (4 Suppl. 2): 90−97, doi: 10.1681/ASN.2005121324.
2. Ruggenenti P., Fassi A., Parvanova Ilieva A. et al. Preventing microalbuminuria in type 2 diabetes. N Engl J Med 2004; 351 (19): 1941−1951, doi: 10.1056/NEJMoa042167.
