#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Indikace a výsledky ablace tumoru ledviny


INDICATIONS AND RESULTS OF KIDNEY TUMOR NEEDLE ABLATION

Since the introduction of kidney radiofrequency ablation in 1997, indications for the procedure have greatly expanded. Traditionally reserved for elderly patients with significant medical comorbidities who were poor surgical candidates, contemporary indications may additionally include elective use in solitary kidneys, transplant kidneys, metastatic renal cell carcinoma, and healthy patients among others. We herein review the evidence supporting the role of RFA for renal tumor ablation across a wide range of clinical settings.

Key words:
radiofrequency ablation, renal mass, RCC


Autoři: Jeffrey A. Cadeddu;  Md
Působiště autorů: Department of Urology, UT Southwestern Medical Center
Vyšlo v časopise: Urol List 2011; 9(4): 54-57

Souhrn

Od zavedení radiofrekvenční ablace v roce 1997 se indikace pro tento výkon významně rozšířily. Zatímco zpočátku byl tento výkon vyhrazen pro starší pacienty s významnými komorbiditami, kteří nebyli vhodnými kandidáty pro operační léčbu, dnešní indikace mohou zahrnovat mimo jiné také pacienty se solitární ledvinou, transplantovanou ledvinou, karcinomem z renálních buněk anebo úplně zdravé pacienty. V tomto článku uvádíme důkazy podporující roli RFA při ablaci renálního tumoru v rámci celé řady klinických indikací.

Klíčová slova:
radiofrekvenční ablace, renální tumor, RCC


Incidence lokalizovaného karcinomu z re­nálních buněk (RCC) se vzhledem k stále častějšímu užívání zobrazovacích vyšet­ření neustále zvyšuje. V Severní Americe byla v roce 2006 incidence (přizpůsobená věku) RCC odhadována na 11,7/100 000 člověko-let, což představuje > 50% nárůst oproti roku 1988 [1]. Zvýšení incidence jde ruku v ruce se snížením stadia nově detekovaných tumorů, ve > 70 % případů se jedná o malé, na orgán ohraničené tumory (v klinickém stadiu 1) [2]. Guide­lines Americké urologické asociace (AUA) pro léčbu renálních tumorů v klinic­kém stadiu 1 doporučují jako standardní metodu léčby nefron šetřící operaci, jako alternativu pro starší pacienty nebo pa­cienty s významnými komorbiditami však uvádí i ablační techniky [3]. Zvyšující se počet neobvyklých klinických případů s incidentálně detekovanými malými re­nálními tumory vedl k rozšíření indikace ablační terapie, která v těchto případech dosahuje slibných výsledků. Tento článek uvádí přehled současných indikací a výsledků ablace renálních tumorů se zaměřením na radiofrekvenční ablaci (RFA).

ÚVOD A PRAVIDLA

Poprvé byla radiofrekvenční energie v medicíně využita ve formě Bovieho skalpelu (elektrokauteru) v roce 1928 [4]. První radiofrekvenční ablace tkáně ovšem byla popsána až v roce 1992, kdy dva lékaři nezávisle na sobě popsali užití Bovieho skalpelu jako radiofrekvenční sondy pro ablaci tumoru jater [4]. V urolo­gii se RFA poprvé užívá při ablaci benigní prostatické hyperplazie a karcinomu pros­taty [5,6], využití RFA ablace v rámci léčby renálního tumoru popsali poprvé Zlotta et al v roce 1977 [7].

Radiofrekvence (RF) je součástí elektro­magnetického spektra vázaná na frek­vence v rozmezí 3 Hz–300 GHz. Aplikace RF vln na tkáň savců vyvolává působením tepla koagulační nekrózu. RF elektroda fun­guje jako katoda, přičemž velké uzem­ňující podložky jako anody elektrického obvodu, který prochází pacientem. Při apli­kaci střídavého proudu molekuly vody na­lé­zající se nejblíže k sondě rychle vibrují v souladu s elektrickým proudem, a tak rozpohybují okolní molekuly vody. Tření vzni­kající mezi sousedními vibrujícími mo­le­kulami se šíří v podobě tepla – největší koncentrace energie se nalézá v okolí sondy a klesá exponenciálně spolu se zvětšující se vzdáleností od sondy [4]. Při 55 °C dochází k destrukci tkáně během 2 min, zatímco při 100 °C dochází k okamžitému vypařování tkáně. Úspěch ablace závisí na dobré elektrické a tepelné vodivosti tkáně: v případě příliš rychlého zvýšení teploty odpařování vede k uhelnatění tkáně, což způsobuje příškvary tkáně kolem sondy zamezující dalšímu přenosu elektrické a tepelné energie. Přiblížení sondy ke krevním cévám o průměru > 3 mm navíc způsobuje efekt poklesu tepla („heat sink“ effect), kdy průtok krve způsobuje ochlazení, a zabraňuje tak úspěšné tepelné ablaci. Vzhledem k těmto anatomickým překážkám je RF ablace nejúčinnější u lézí o velikosti < 3 cm, jak nasvědčují výsledky ablace tumorů jater [4].

INDIKACE A VÝBĚR PACIENTŮ

Indikace pro renální RF ablaci nebyly do­sud dostatečně definovány. Jedinou abso­lutní kontraindikaci představuje nekori­govaná koagulopatie. Vzhledem k absenci údajů týkajících se dlouhodobé účinnosti jsou ablační terapie z větší části vyhrazeny pro starší pacienty s kratší očekávanou délkou života a/nebo závažnými komorbiditami, díky nimž nejsou vhodnými kandidáty pro operační léčbu, pro pacienty s malými tumory a počáteční renální insuficiencí a pacienty s multifokálními tumory, které lze přičítat dědičné RCC [8]. V tomto článku hodnotíme publikace podporující tyto (a další) indikace se zamě­řením na hodnocení výsledků léčby.

Vyšší věk a vyšší riziko při operační léčbě

RCC je onemocnění, jež postihuje pře­vážně starší populaci, nejvyšší incidence se uvádí u pacientů ve věku 75–85 let [9]. Většina pacientů starších 75 let má ASA skóre (American Society of Anesthesiology score – běžně užívaný instrument pro hodnocení intraoperační morbidity) II–IV [10]. Přítomnost komorbidit, délka operace/ /ane­stezie, operační trauma a medikace významně přispívají k pooperačnímu deli­riu, jenž představuje běžnou intraoperační morbiditu u starších pacientů [11]. Ostatní intraoperační komplikace (vyjma deliria) se vyskytují s podobnou frekvencí u star­ších i mladších pacientů [12]. Minimálně invazivní chirurgické výkony spojené s menší bolestivostí, kratší hospitalizací, rychlejší rekonvalescencí a menší krevní ztrátou jsou výhodné zejména u starší po­pulace pacientů.

Levinson et al v nedávné době publikovali své výsledky RF renální ablace u 31 pacientů, kteří byli považováni za nevhodné kandidáty pro operační léčbu vzhledem k vyššímu věku nebo závažným komorbiditám [13]. Průměrný věk této skupiny pacientů činil 71,7 let a průměrná velikost tumoru 2,1 cm. Celková míra komplikací činila 20,6 %, závažné komplikace se vyskytly u jednoho (2,9 %) a méně zá­važné u šesti pacientů (17,7 %). Všechny méně závažné komplikace bylo možné vyřešit konzervativně bez nutnosti krevní transfuze a bez dlouhodobých komplikací. Během průměrné doby sledování 62,4 (41–80) měsíců byla zaznamenána 29% míra celkové mortality, žádné z úmrtí nesouviselo s RCC a všechna se vyskytla po střední době 30,3 (0–75) měsíců po ablaci. Ve skupině pacientů s histologicky prokázaným RCC byla po střední době sledování 57,4 měsíců zaznamenána 100% míra přežití specifická pro onemocnění, 79,9% míra přežití bez metastáz a 58,3% celková míra přežití. Autoři do­spěli k závěru, že v této populaci pacientů nabízí RF ablace přijatelnou dlouhodobou onkologickou kontrolu s minimální, ačkoli nikoli zanedbatelnou morbiditou [13]. McDougal et al uvádí srovnatelně příznivé dlouhodobé výsledky u starších pacientů se závažnými komorbiditami, s renálním tumorem o velikosti < 5 cm, kteří podstoupili RFA. Všech 16 pacientů v této skupině mělo histologicky prokázaný RCC a bylo sledováno po dobu minimálně čtyř let po RFA [14]. Průměrný věk pacientů činil 72 let, 10/16 (63 %) bylo v době léčby starších 70 let. 5/16 pacientů (31,3 %) zemřelo na související komorbidity před uply­nutím čtyř let, v době úmrtí však nebyly přítomny žádné známky recidivy ani morbidity související s léčbou. Ve skupině pa­cientů, kteří přežili čtyři roky, byla recidiva detekována (pomocí zobrazovacího vyšet­ření) pouze v jediném případě, doba přežití bez metastatického rozsevu činila 100 %, a 1/16 pacientů (6 %) zaznamenal mírné komplikace [14]. Tyto údaje nasvědčují tomu, že RFA představuje vhodnou alternativu pro léčbu malých renálních tumorů u pacientů se závažnými komorbiditami.

Dědičný RCC

U pacientů s dědičným RCC dojde v prů­běhu jejich života ke vzniku mnohačetných renálních tumorů vedoucích ke ztrátě funkce ledviny vyžadující dialýzu a/nebo transplantaci, často po mnohačetných operacích ledviny. RFA jako alternativu pro léčbu malých renálních tumorů v této popu­laci pacientů poprvé popsali Pavlovich et al [15]. Při prvních pokusech dosáhli autoři úspěšné ablace (definováno jako absence kontrastního zvýraznění na CT scanu) během dvou měsíců sledování u 79 % tumorů s minimální morbiditou a minimálním poškozením celkové funkce ledviny. Při ablaci autoři užívali 50W RF generátor. Později autoři tuto techniku mo­difikovali užitím 200W generátoru a sondy s chladicím hrotem, díky čemuž zvýšili míru úspěšnosti ablace na 96 % – po střed­ní době sledování 12,8 (11,4–23,0) měsíců [16]. Park et al publikovali v nedávné době své zkušenosti s RFA 48 renálních tumorů u 11 pacientů trpí­cích syndromem Hippel-Lindau (VHL) po uplynutí čtyř let [17]. Úspěšné ablace (po první léčbě) bylo dosaženo u 41/48 tu­morů (85 %). Opakovaná ablace z důvodu přítomnosti reziduálního tumoru byla nutná u 5/7 tumorů a u 2/7 tumorů byla velikost < 1 cm. Opakovaná ablace byla kompletní u dvou tumorů, u zbývajících tří tumorů byla ablace neúplná v důsledku rychlého růstu tumoru a anatomických překážek. V těchto třech případech bylo nutné provedení nefrektomie nebo chemo­terapie. Jeden z tumorů po úspěšné opakované ablaci po 18 měsících recidivoval. Celkové úspěšnosti léčby (bez recidivy) bylo dosaženo u 42/48 tumorů (88 %) bě­hem průměrné doby sledování 23 (6–40) měsíců. Průměrný pokles rychlosti glome­rulární filtrace (eGFR) činil -9 % (-1,5 až -23 %). Během celkem 29 ablačních výkonů však byla zaznamenána 72,4% cel­ková míra výskytu komplikací. Závažné komplikace se vyskytly u 6,9 % pacientů. Většina těchto komplikací se vyskytla během prvních zkušeností autorů s ablač­ními výkony [17]. Tyto údaje podporují užívání RFA při léčbě recidivujících renálních tumorů u pečlivě vybraných pacientů zejména v případě, že další operace může ohrozit funkci ledviny. Onkologická účinnost ve střednědobém horizontu je přija­telná. Pro minimalizaci morbidity spojené s léčbou by měl ablaci provádět zkušený operatér.

Solitární ledvina

Řada autorů popisuje u pacientů se solitární ledvinou bezpečnost a přijatelnou onkologickou účinnost RFA v krátkodobém a střednědobém horizontu při současném zachování renální funkce při výkonu s vy­ni­kajícími výsledky [18–23]. Na základě kumulativních údajů těchto studií se celková míra účinnosti (absence zvýraz­nění na CT) po úplné ablaci pohybuje v rozmezí 85,7–100,0 %. Míra recidivy po úplné ablaci se při průměrné době sledování 3–30,7 měsíců pohybuje v rozmezí 11–25 %, míra komplikací v rozmezí 0–31 %. Průměrný pokles rychlosti eGFR po ablaci se uvádí v rozmezí -7 až -11 %, což je významně menší pokles než po nefron šetřící operaci [21]. U několika pacientů byla provedena mnohonásobná ablace v rámci jediné ledviny. Tyto kombinované údaje podporují indikaci RFA pro ablaci tumorů v solitární ledvině u pečlivě vybraných pacientů, u nichž jsou možnosti operační léčby omezené z důvodu naru­šené renální funkce. Před zavedením tohoto výkonu do běžné praxe je však nutné posoudit výsledky týkající se jeho dlouhodobé onkologické účinnosti.

Transplantovaná ledvina

Vznik tumoru v transplantované ledvině je poměrně vzácný a může k němu dojít až po 21 letech od transplantace [24]. Úplné odstranění tumoru má v tomto případě nesmírný význam, neboť imunosuprese může zrychlovat progresi onemocnění. Ačkoli nefron šetřící operace je v tomto případě jednou z možností, jedná se vzhledem k nutnosti preparace v předchozím operačním poli o technicky velmi náročný výkon, adheze velmi znesnadňují mobili­zaci hilu a resekci parenchymu [25]. Ve světle těchto okolností se RFA doporučuje jako modalita pro léčbu renálních tumorů v transplantované ledvině, které jsou vzhle­dem k častému a rutinnímu prová­dění ultra­zvukového vyšetření alograftu po transplantaci detekovány v časném stadiu [25]. Doposud kazuistiky popisují provedení perkutánní RFA v alograftu u celkem devíti pacientů [24–30]. Ve všech případech byl výkon úspěšný a byl spojen s minimální morbiditou. Na základě zobrazovacích vyšetření během sledování byla zaznamenána vynikající účinnost léčby a vynikající zachování funkce ledviny během středně­dobého sledování. Ve většině případů však vzhledem k technické náročnosti a s cílem minimalizovat morbiditu nebyla provedena biopsie léze pro potvrzení diagnózy maligního onemocnění. Někteří autoři jsou však zastánci rutinního provádění biopsie v místě ablace, která by umožnila potvrdit kompletní odstranění tumoru, neboť pře­hlédnutí reziduálního tumoru může v případě imunosuprese vést k rychlé recidivě onemocnění [26].

Metastazující RCC

Metastazující RCC je spojen s horší dobou přežití. Důkazy podporují primární léčbu pomocí cytoredukční nefrektomie s ná­slednou systémovou imunoterapií [31,32]. V současné době (užívání cílených terapií) probíhají studie hodnotící roli cytoredukční nefrektomie [33]. Někteří kliničtí lékaři se však domnívají, že radikální operace může u této populace pacientů vyvolávat signi­fi­kantní morbiditu a mortalitu a potenciálně oddálit systémovou terapii [34]. U této populace pacientů byla rovněž zkoumána role nefron šetřící operace, která dosahuje srovnatelné doby přežití specifické pro karcinom (CSS) jako radikální nefrektomie, kontroverzní otázkou však zůstává ope­rační morbidita [35]. Karam et al v ne­dávné době publikovali studii popisující účinek RFA v rámci destrukce primárního tumoru u pacientů s metastazujícím onemocněním [34]. U 15 pacientů s metastazujícím RCC byla zaznamenána následující míra CSS: 73,3 % po jednom roce, 57,1 % po třech letech, a 38,1 % po pěti letech. Tyto výsledky jsou srovnatelné s parciální resekcí ledviny. eGFR byla po RFA zachována, 4/15 pacientů (27 %) za­znamenali výskyt závažných komplikací a 3/15 pacientů (20 %) zaznamenali výskyt méně závažných komplikací. Bě­­hem sledování nebyl zaznamenán žádný případ neúplné ablace. Po střední době sledování 25,5 (19–88) měsíců došlo u 27 % pacientů po dodatečné metastektomii bez adjuvantní terapie k úplné remisi onemocnění, u 27 % pacientů byly přítomny vzdá­lené metastázy vyžadující systémovou terapii a 46 % pacientů na toto onemocnění zemřelo. Autoři dospěli k závěru, že RFA v rámci léčby primárního tumoru u pacientů s metastazujícím onemocněním je proveditelná a bezpečná alternativa (pro pacienty s malými primárními tumory) [34].

Jinak zdraví pacienti s tumory T1a

Jednou z prvních indikací RFA v rámci léčby renálních tumorů bylo onemocnění u starších pacientů se závažnými komorbiditami, kteří nebyli vhodnými kandidáty pro operační léčbu, důvodem pro tuto stra­tegii byla absence dlouhodobých výsledků týkajících se onkologické účinnosti [8]. Stern et al se ovšem v nedávné době zaměřili na roli RFA u vybrané populace jinak zdravých pacientů (ASA I nebo II) s renálními tumory T1a [36]. Autoři popi­sují výsledky u 63 jinak zdravých pacientů, kteří si zvolili podstoupit RFA. Střední věk pacientů byl 58 (20–85) let. V této sku­pině pacientů nebyl zaznamenán žádný případ neúplné ablace. Zaznamenána byla následující míra přežití bez recidivy: 100 % po třech letech, 100 % po čtyřech letech a 93 % po pěti letech. V jediném případě selhání léčby (1/63; 1,6 %), pa­cient, u nějž CT vyšetření po 55 měsících prokázalo kontrastní nález, podstoupil radikální nefrektomii. Ve vzorku odebra­ném při nefrektomii byla prokázána přítomnost RCC z jasných buněk. Nefrek­to­mie byla indikována rovněž u dalšího pacienta z důvodu podezření na recidivu onemocnění na základě kontrastního zvýraznění na CT po 24 měsících, u tohoto pacienta však histologické vyšetření prokázalo pouze zánět s reakcí obřích bu­něk. U tohoto pacienta nejsou k dispozici žádné údaje biopsie před ablací. Tento zákrok byl vyhodnocen jako neadekvátní interpretace radiologického vyšetření po RFA. Střední pokles eGFR po střední době sledování 35 (1–69) měsíců byl -2,6 %, včetně (eGFR) údajů u pacientů, kteří podstoupili radikální nefrektomii. Míra výskytu závažných komplikací činila 1,6 % (u pa­cienta, který podstoupil nefrektomii v dů­sledku mylně diagnostikované recidivy). Autoři dospěli k závěru, že RFA představuje adekvátní léčebnou modalitu u jinak zdra­vých pacientů s ohledem na střednědobou onkologickou účinnost, zachování renální funkce i technickou proveditelnost [36].

Ostatní

Spolu s rozšiřujícími se zkušenostmi s RFA a vyzráváním údajů týkajících se účinnosti léčby a zachování renální funkce se indikace této modality rozšiřuje a zahrnuje rovněž definitivní fokální terapii pro léčbu řady patologických renálních lézí. Kirkham et al popisují účinnou RFA ablaci reninomu, vzácné, ovšem chirurgicky odstranitelné pří­činy hypertenze u mladého pacienta [37]. Po čtrnáctidenním sledování byl krevní tlak v normálu (bez aplikace antihypertenziv), rovněž hladina elektrolytů v séru, kreatininu a aldosteronu byly v normálním rozmezí. RFA byla užita pro léčbu Wilm­sova tumoru u dětské populace a v rámci paliativní léčby symptomů u pacientů s pokročilým nebo metastazujícím karcinomem z renálních buněk [38,39]. Roli RFA v těchto a dalších vzácných indikacích bude možné lépe posoudit až na základě dlouhodobých údajů.

ZÁVĚR

Od zavedení radiofrekvenční ablace před 13 lety se indikace pro tento výkon vý­znamně rozšířily. Dostupné údaje uvádějí účinnost této modality, nízkou míru morbidity a vynikající zachování renální funkce v nejrůznějších klinických scénářích. Před rozšířením této techniky je však nutné zhodnotit dlouhodobé výsledky, zejména s ohledem na onkologickou účinnost. Zdokonalení a standardizace radiologic­kých kritérií pro účinnou ablaci a lepší diagnostika histologického vyšetření lézí před ablací umožní dále optimalizovat výběr pacientů a hodnocení účinnosti léčby. V současné době je třeba vyčkat údajů týkajících se dlouhodobého onko­lo­gického účinku.

Jeffrey A. Cadeddu, MD

Department of Urology

UT Southwestern Medical Center

5323 Harry Hines Blvd, J8.106

Dallas, TX 75390-9110

Jeffrey.Cadeddu@utsouthwestern.edu


Zdroje

1. Sun M, Thuret R, Abdollah F et al. Age-Adjusted Incidence, Mortality, and Survival Rates of Stage-Specific Renal Cell Carcinoma in North America: A Trend Analysis. Eur Urol 2011; 59(1): 135–141.

2. Chen DY, Uzzo RG. Evaluation and management of the renal mass. Med Clin North Am 2010; 95(1): 179–189.

3. Novick AC, Campbell SC, Belledegrun A et al. Guide­­line for management of the Clinical Stage 1 renal mass. 2009: cited 12/10/2010. Available from: <http:// www.auanet.org/content/media/renalmass09.pdf>

4. Hong K, Georgiades C. Radiofrequency ablation: mechanism of action and devices. J Vasc Interv Radiol 2010; 21 (8 Suppl): S179–186.

5. Schulman CC, Zlotta AR. Transurethral needle ablation of the prostate for treatment of benign prostatic hyperplasia: early clinical experience. Urology 1995; 45(1): 28–33.

6. Zlotta AR, Raviv G, Peny MO et al. [A new method of cancer treatment: the use of radiofrequencies in urological tumors]. Acta Urol Belg 1996; 64(1): 1–5.

7. Zlotta AR, Wildschutz T, Raviv G et al. Radio­fre­quency interstitial tumor ablation (RITA) is a possible new modality for treatment of renal cancer: ex vivo and in vivo experience. J Endourol 1997; 11(4): 251–258.

8. Raman JD, Hall DW, Cadeddu JA. Renal ablative therapy: radiofrequency ablation and cryoablation. J Surg Oncol 2009; 100(8): 639–644.

9. Kader AK, Tamboli P, Luongo T et al. Cytoreductive nephrectomy in the elderly patient: the M. D. Ander­son Cancer Center experience. J Urol 2007; 177(3): 855–860.

10. Roos FC, Pahernik S, Melchior SW et al. Renal tumour surgery in elderly patients. BJU Int 2008; 102(6): 680–683.

11. Takao T, Tsujimura A, Kiuchi H et al. Urological surgery in patients aged 80 years and older: a 30-year retrospective clinical study. Int J Urol 2008; 15(9): 789–793.

12. Roos FC, Hampel C, Thuroff JW. Renal cancer surgery in the elderly. Curr Opin Urol 2009; 19(5): 459–464.

13. Levinson AW, Su LM, Agarwal D et al. Long-term oncological and overall outcomes of percutaneous radio frequency ablation in high risk surgical patients with a solitary small renal mass. J Urol 2008; 180(2): 499–504.

14. McDougal WS, Gervais DA, McGovern FJ et al. Long-term followup of patients with renal cell carcinoma treated with radio frequency ablation with curative intent. J Urol 2005; 174(1): 61–63.

15. Pavlovich CP, Walther MM, Choyke PL et al. Per­cutaneous radiofrequency ablation of small renal tumors: initial results. J Urol 2002; 167(1): 10–15.

16. Hwang JJ, Walther MM, Pautler SE et al. Radio­frequency ablation of small renal tumors: interme­diate results. J Urol 2004; 171(5): 1814–1818.

17. Park BK, Kim CK. Percutaneous radiofrequency ablation of renal tumors in patients with von Hippel-Lindau disease: preliminary results. J Urol 2010; 183(5): 1703–1707.

18. Krambeck AE, Farrell MA, Callstrom MR et al. Radiofrequency ablation of renal tumors in the solitary kidney. Can J Urol 2008; 15(4): 4163–4168.

19. Mylona S, Kokkinaki A, Pomoni M et al. Percutaneous radiofrequency ablation of renal cell carcinomas in patients with solitary kidney: 6 years experience. Eur J Radiol 2009; 69(2): 351–356.

20. Prevoo W, van den Munckhof MP, Meinhardt W et al. Radiofrequency ablation of kidney tumours in patients with a solitary kidney. Clin Radiol 2010; 65(3): 230–236.

21. Raman JD, Raj GV, Lucas SM et al. Renal functional outcomes for tumours in a solitary kidney ma­naged by ablative or extirpative techniques. BJU Int 2010; 105(4): 496–500.

22. Raman JD, Thomas J, Lucas SM et al. Radio­fre­quency ablation for T1a tumors in a solitary kidney: promising intermediate oncologic and renal function outcomes. Can J Urol 2008; 15(2): 3980–3985.

23. Syvanthong C, Wile GE, Zagoria RJ. Effect of radio­frequency ablation of renal tumors on renal function in patients with a solitary kidney. AJR Am J Roent­genol 2007; 188(6): 1619–1621.

24. Matevossian E, Novotny A, Vogelsang B et al. Non­invasive therapy of incidental de novo renal cell carcinoma in a kidney allograft 12 years after transplantation: report of a case and review of literature. Transplant Proc 2008; 40(4): 915–917.

25. Veltri A, Grosso M, Castagneri F et al. Radio­frequency thermal ablation of small tumors in transplanted kidneys: an evolving nephron-sparing option. J Vasc Interv Radiol 2009; 20(5): 674–679.

26. Aron M, Hegarty NJ, Remer E et al. Percutaneous radiofrequency ablation of tumor in transplanted kidney. Urology 2007; 69(4): 778 e5–7.

27. Baughman SM, Sexton WJ, Glanton CW et al. Com­puterized tomography guided radio frequency ablation of a renal cell carcinoma within a renal allograft. J Urol 2004; 172 (4 Pt 1): 1262–1263.

28. Charboneau JW, O'Loughlin MT, Milliner DS et al. Sonographically guided percutaneous radio frequency ablation of a renal cell carcinoma in a transplanted kidney. J Ultrasound Med 2002; 21(11): 1299–1302.

29. Goeman L, Joniau S, Oyen R et al. Percutaneous ultrasound-guided radiofrequency ablation of recurrent renal cell carcinoma in renal allograft after partial nephrectomy. Urology 2006; 67(1): 199.

30. Kozma V, Vegso GY, Deak PA et al. Radiofrequency ablation of an intercalyceal neoplasm in a transplanted kidney using percutaneous nephrostomy for cooling – safety and early result. Interv Med Appl Sci 2010: 2: 37–41.

31. Flanigan RC, Salmon SE, Blumenstein BA et al. Nephrectomy followed by interferon alfa-2b compared with interferon alfa-2b alone for metastatic renal-cell cancer. N Engl J Med 2001; 345(23): 1655–1659.

32. Mickisch GH, Garin A, van Poppel H et al. Radical nephrectomy plus interferon-alfa-based immunothe­rapy compared with interferon alfa alone in metasta­tic renal-cell carcinoma: a randomised trial. Lancet 2001; 358(9286): 966–970.

33. Sun M, Lughezzani G, Perrotte P et al. Treatment of metastatic renal cell carcinoma. Nat Rev Urol 2010; 7(6): 327–338.

34. Karam JA, Ahrar K, Wood CG et al. Radio frequency ablation of renal tumors in patients with meta-static renal cell carcinoma. J Urol 2010; 184(5): 1882–1887.

35. Krambeck AE, Leibovich BC, Lohse CM et al. The role of nephron sparing surgery for metastatic (pM1) renal cell carcinoma. J Urol 2006; 176(5): 1990–1995.

36. Stern JM, Gupta A, Raman JD et al. Radio­fre­quency ablation of small renal cortical tumours in healthy adults: renal function preservation and intermediate oncological outcome. BJU Int 2009: 104(6); 786–789.

37. Kirkham AP, Ho SG, Paterson RF et al. Treatment of a juxtaglomerular tumour with radiofrequency ablation. Urology 2008; 71(1): 168 e1–4.

38. Brown SD, Vansonnenberg E, Morrison PR et al. CT-guided radiofrequency ablation of pediatric Wilms tumor in a solitary kidney. Pediatr Radiol 2005; 35(9): 923–928.

39. Zagoria RJ. Percutaneous image-guided radiofrequency ablation of renal malignancies. Radiol Clin North Am 2003: 41: 1067–1075.

Štítky
Dětská urologie Urologie

Článek vyšel v časopise

Urologické listy

Číslo 4

2011 Číslo 4
Nejčtenější tento týden
Nejčtenější v tomto čísle
Kurzy Podcasty Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#