Co jsme psali

Co psal náš časopis před 25 lety, v roce 2000

Tláskal T, Vojtovič P, Janoušek J, Gebauer R, Hučín B, Chaloupecký V, Marek J, Kostelka M, Černá I, Reich O, Škovránek J. Norwoodova operace u syndromu hypoplastického levého srdce: návrh protokolu a prvé klinické zkušenosti

(…) V období let 1998–1999 jsme operovali celkem 8 pacientů s HLHS ve věku od 3 do 36 dnů. Hmotnost se pohybovala v rozmezí od 2,8 do 4,7 kg. Diagnóza byla stanovena na základě echokardiografického vyšetření. Srdeční katetrizace s angiokardiografií byla provedena pouze u dvou pacientů. Všichni indikovaní pacienti splňovali výše uvedená kritéria norwoodovy operace. Z morfologického hlediska se u 4 pacientů jednalo o kombinaci aortální a mitrální stenózy, u 2 o kombinaci mitrální stenózy a aortální atrézie, u 1 mitrální atrézie a aortální stenózy a u 1 mitrální a aortální atrézie. Dva pacienti měli také koarktaci aorty.

Všechny pacienty jsme operovali Norwoodovou operací. Výkon jsme prováděli z přístupu ze střední sternotomie v mimotělním oběhu a hypotermii s kardioplegickou srdeční zástavou. Rekonstrukce hypoplastické aorty zpravidla vyžadovala zástavu cirkulace v hluboké hypotermii. operace spočívala v excizi síňového septa, resekci dučeje, rekonstrukci ascendentní aorty a aortálního oblouku pomocí původní aorty, kmene plicnice a záplaty z pulmonálního homograftu nebo z perikardu a v zajištění plicního průtoku arteriální spojkou pomocí krátké cévní protézy z goretexu o průměru 3,5mm mezi brachiocefalickým trunkem a pravou větví plicnice. Rozsah rekonstrukce hypoplastické ascendentní aorty a aortálního oblouku závisel na stupni jejich hypoplazie.

Z 8 operovaných pacientů zemřeli dva (25 %) v časném pooperačním období (do 30. pooperačního dne) za známek nízkého srdečního výdeje. Ani u jednoho z nich sekce neprokázala technický chirurgický problém. I přežívající pacienti měli zpravidla komplikovaný pooperační průběh. U všech bylo nutné ponechat přechodně otevřený hrudník, všichni vyžadovali léčbu kombinací katecholaminů (…) a vazodilatancií (…). U všech dětí bylo časně po operaci využito inhalační léčby oxidem dusnatým k přechodnému snížení plicní arteriolární rezistence a zlepšení difuze plynů v plicích. (…)

Co psal náš časopis před 50 lety,  v roce 1975

Houštěk J, Kubát K, Syrovátka A. Vývoj kojenecké úmrtnosti za 30 let ČSSR

(…) od roku 1960 do roku 1971 kojenecká úmrtnost prakticky neklesla. V tomto období ovšem se uskutečnila u nás změna definic kojenecké úmrtnosti, kterou formálně naše úmrtnost vzrostla o dvě promile. O tyto naopak klesla mezi rokem 1960 a 1971. Srovnáme-li tyto nepatrné změny se změnami úmrtnosti u našich sousedů, nemůžeme být spokojeni. Vidíme, že podstatně klesla úmrtnost v Německé demokratické republice, dále v Polské a Maďarské lidové republice. Zde mají relativně vysokou novorozeneckou úmrtnost v důsledku vysokého procenta nedonošených dětí, ale ponovorozenecká úmrtnost se dnes již podstatně neliší od naší. Značně klesala kojenecká úmrtnost v Rakousku a v Německé spolkové republice. Že je možno snižovat i nízkou kojeneckou úmrtnost, známe konečně na příkladu Holandska, Norska, Finska a Švédska. Co nás však především může zarážet, je u nás stále ještě vysoká úmrtnost kojenců starších 28 dnů. V ČSR činí 5,1, na Slovensku 9,0 a pro srovnání ve Švédsku 1,9 promile.

Bude třeba dalších přesných analýz a hlubokých rozborů, aby se stanovil podíl jednotlivých činitelů (medicínských, biologických, sociálních) na kojenecké úmrtnosti a aby se na jejich podkladě vytvořily předpoklady pro další výraznější snižování kojenecké úmrtnosti.

Co psal náš časopis před 75 lety,  v roce 1950

Brachfeld  K,  Svatý  J. Neurologické  nálezy u basilární meningitidy

Podklad neurologické symptomatologie u basilární meningitidy se dá nejlépe pochopiti po uvážení všech pathologicko-anatomických a pathologicko-fysiologických procesů, které toto onemocnění provázejí. Podle Riche jsou příčiny symptomů tyto:

1. Nehledě k toxickému účinku, dochází k mechanickému dráždění přítomností exsudátu a nezánětlivou buněčnou infiltrací meningů. Podobně dochází k meningeální iritaci např. u některých meduloblastomů infiltrací meningů tumorosními buňkami.
2. Hypersensitivita hraje rovněž důležitou roli. Burn a Finley zjistili, že injekce tuberkuloproteinu do cisterny normálního zvířete nevyvolalo žádných symptomů, ale hypersensitivní zvíře mělo rozmanité reakce, jako svalové třesy, opisthotonus, ztrátu kontroly svěračů a obrnu, často došlo i k smrti. Austrian již dříve poukázal ve své práci na to, že intraspinální injekce tuberkulinu u zvířat s tuberkulosní meningitidou zhoršily symptomy a urychlily letální konec.
3. Vaskulární obstrukce mohou býti příčinou některých symptomů tuberkulosní meningitidy, zvláště uvědomíme-li si, jak jsou poměrně časté a značné změny na cévách meningeálních a cerebrálních. Stěny meningeálních arterií a ven se infiltrují zánětlivými buňkami, při čemž může dojíti k částečné nebo úplné nekrose a kaseifikaci; některé z postižených krevních cév se trombosují a mohou způsobiti četné povrchní infarkty kory i větší malacie. Tyto kortikální i subkortikální laese nutno rovněž bráti v úvahu při vzniku neurologických symptomů.
4. Pronikání chorobného procesu z obalů mozkomíšních do hloubky převážně podél cév. Tento druh porušení mozkové tkáně jest jen zřídka kdy větší než povrchní.
5. Dále může dojíti k poruše rovnováhy mezi exsudátem a produkcí moku, a mezi ztíženou jeho resorpcí, hlavně Pacchionskými granulacemi. Tím dochází k hydrocefalu s typickou symptomatologií. (…)