#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

'HEMATOPATOLOGIE


Autoři: V. Campr
Vyšlo v časopise: Čes.-slov. Patol., 58, 2022, No. 1, p. 5-6
Kategorie: MONITOR aneb nemělo by vám uniknout, že...

… se zvyšujícím se poznáním zralých T lymfomů se objevují i nové způsoby jejich terapie

V roce 2000 vyšla přelomová práce, která zkoumala genový expresní profil (GEP) difuzních velkobuněčných B lymfomů. Podařilo se definovat základní typy nádoru podle původní buňky (cell of origin, COO), které se poměrně rychle odrazily v diagnostice a terapii. Obdobné práce týkající se T lymfomů se začaly objevovat až po několika letech a podstatně zpřesnily jejich do té doby pouze morfologickou klasifikaci. Zpoždění je pochopitelné, protože T lymfomy tvoří zhruba 6–10 % non-Hodgkinských lymfomů. Svou incidencí naplňují kritéria tzv. sirotčích nemocí (orphan disease), jejichž vzácnost nutně vede k omezeným znalostem diagnostickým i terapeutickým. Jejich popularitě nepřidává ani fakt, že obecně mají mnohem horší prognózu než B lymfomy. Nicméně i na poli T lymfomů jsou patrné pokroky v poznání jejich biologie, které se začínají odrážet v nových slibných způsobech terapie.

Oproti poměrně přehledné situaci u B lymfomů (kde se jedná o nádory z buněk zárodečných center nebo z postgerminálních aktivovaných buněk) je situace u T lymfocytů mnohem složitější. Nádory mohou vycházet z buněk vrozeného imunitního systému (NK a NK/T buňky, gama delta T buňky) a z buněk adaptivního imunitního systému (helpery různého fenotypu, supresory, cytotoxické buňky, paměťové buňky, regulační buňky). Každá z těchto populací je definovaná spektrem produkovaných cytokinů a z každé z nich může vycházet nějaký typ T lymfomu. Ilustruje to i znění současné klasifikace WHO z roku 2017, která definuje zhruba třicet jednotek (s řadou z nich se prostý český patolog patrně nikdy nesetká…). Klasifikace dělí T lymfomy na nádory uzlinové, extranodální, kožní a diseminované, resp. leukemické. Dělení je pochopitelně neostré, protože primárně uzlinové lymfomy běžně postihují i extranodální lokalizace včetně kůže a mohou leukemizovat, a naopak třeba kožní lymfomy se mohou šířit do uzlin a vyplavovat do periferní krve.

Oproti předchozí verzi WHO je novinkou zastřešující skupina T lymfomů s imunofenotypem folikulárních helperů (TFH), jejímž hlavním reprezentantem je angioimunoblastický T lymfom (AITL). Na rozdíl od většiny ostatních (a nejen T) lymfomů se u nich častěji prokazují změny spojené s hypermetylací DNA vedoucí k utlumení tumor supresorových genů. Relativně časté nádory se špatnou prognózou se tak stávají potenciálním cílem pro inhibitory HDAC (romidepsin a belinostat) a hypometylační činidla (5-azacytidin).

Nedávno v Monitoru (2/2019) diskutované anaplastické velkobuněčné lymfomy (ALCL) vycházejí z Th17 buněk, produkujících interleukiny Il-17a a Il-17f. Svojí konstantní silnou expresí CD30 jsou cílem terapie brentuximab vedotinem (konjugát monoklonální protilátky anti CD30 a cytostatika monometyl auristinu E). Inhibitory ALK (krizotinib, ceritinib ad.) u ALK-pozitivního ALCL jistě netřeba připomínat.

Extranodální NK/T lymfom nasálního typu je agresivní nádor cytotoxického původu spojený s klonální episomální infekcí EBV. Pro jeho biologii jsou důležité mutace JAK3 a STAT3 vedoucí ke konstitutivní aktivaci dráhy JAK/STAT. Nabízí se tak role pro inhibitory JAK/STAT a terapie cílící na virové proteiny EBV.

Adultní T leukémie a lymfom (ATLL) je endemické onemocnění z regulačních T lymfocytů spojené s infekcí virem HTLV-1, pro nás exotické, o to závažnější je třeba v Japonsku. A právě tam byl poprvé použit mogamulizumab cílený na Th2 a Treg buňky exprimující CCR4, čímž blokuje jejich diseminaci do kůže a dalších extranodálních lokalizací. Látka je dnes indikována i na relabující mycosis fungoides a Sézaryho syndrom.

V obsáhlé práci jsou diskutovány další lymfomy i další látky, role transplantace kostní dřeně autologní i allogenní a dokonce i možné využití CAR T buněk. Kromě všech těchto „velkých věcí“ hodnotím pozitivně i propagaci obecného termínu zralé T lymfomy (mature T cell lymphomas, MTCL) pro všechny periferní T lymfomy, aby nedocházelo ke konfúzi s nosologickou jednotkou periferní T lymfom (PTCL).

Zdroj:

Marchi E, O´Connor OA. The Rapidly Changing Landscape in Mature T-Cell Lymphoma (MTCL) Biology and Management. CA Cancer J Clin 2020; 70 : 47-70.


Štítky
Patologie Soudní lékařství Toxikologie

Článek vyšel v časopise

Česko-slovenská patologie

Číslo 1

2022 Číslo 1

Nejčtenější v tomto čísle
Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Mepolizumab v reálné klinické praxi kurz
Mepolizumab v reálné klinické praxi
nový kurz
Autoři: MUDr. Eva Voláková, Ph.D.

BONE ACADEMY 2025
Autoři: prof. MUDr. Pavel Horák, CSc., doc. MUDr. Ludmila Brunerová, Ph.D., doc. MUDr. Václav Vyskočil, Ph.D., prim. MUDr. Richard Pikner, Ph.D., MUDr. Olga Růžičková, MUDr. Jan Rosa, prof. MUDr. Vladimír Palička, CSc., Dr.h.c.

Cesta pacienta nejen s SMA do nervosvalového centra
Autoři: MUDr. Jana Junkerová, MUDr. Lenka Juříková

Svět praktické medicíny 2/2025 (znalostní test z časopisu)

Eozinofilní zánět a remodelace
Autoři: MUDr. Lucie Heribanová

Všechny kurzy
Kurzy Podcasty Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#