Interakce mezi střevem a mozkem v impulzivním a impulzivně násilném chování – role mikrobiomu

Souhrn

Cíl: Cílem této přehledové práce bylo systematicky zhodnotit aktuální poznatky o souvislosti mezi složením střevního mikrobiomu a projevy impulzivity a impulzivně násilného chování. Zvláštní důraz byl kladen na potenciální vliv probiotické a synbiotické suplementace. Metody: Byla provedena systematická rešerše literatury publikované od 18. listopadu 2022 do 18. ledna 2025 v databázích Web of Science, PubMed a Cochrane Library. Zahrnuty byly pouze originální humánní studie hodnotící složení střevní mikrobioty nebo účinek probiotické suplementace na impulzivitu a impulzivně násilné chování. Vyloučeny byly přehledové články, metaanalýzy a animální studie. Celkem bylo identifikováno 472 studií, z nichž bylo po aplikaci inkluzních a exkluzních kritérií do finální analýzy zařazeno 12 studií. Výsledky: Analýza dostupných studií ukázala, že složení střevního mikrobiomu může ovlivňovat míru impulzivity a impulzivně násilného chování u různých populačních skupin. Zjištěné rozdíly se týkaly zejména bakterií schopných produkce mastných kyselin s krátkým řetězcem a bakterií modulujících imunitní odpověď. Probiotická suplementace v několika studiích vedla ke snížení míry impulzivity a zlepšení kognitivních funkcí, přičemž byla obecně dobře tolerována. Závěr: Výsledky této rešerše potvrzují existenci významného, avšak dosud ne zcela objasněného vztahu mezi střevní mikrobiotou a impulzivitou i impulzivně násilným chováním. Mikrobiální metabolity a jejich interakce v rámci osy střevo–mozek mohou ovlivňovat neurokognitivní funkce i chování. Probiotická suplementace představuje slibný doplněk ke stávajícím terapeutickým přístupům, nicméně k potvrzení kauzality a identifikaci konkrétních bakteriálních mechanizmů je zapotřebí dalších longitudinálních a intervenčních studií.

Klíčová slova:

dysbióza – mikrobiota – impulzivní chování – impulzivní násilí – osa střevo–mozek

Úvod

Střevní mikrobiom hraje klíčovou roli v regulaci nervových, imunitních a endokrinních procesů, které mohou ovlivňovat lidské chování [1]. Rostoucí počet důkazů naznačuje, že nerovnováha v jeho složení může být spojena s projevy impulzivity a impulzivního násilného chování prostřednictvím mechanizmů osy střevo–mozek [2,3]. Násilí a agrese nejsou diagnostickou kategorií. Jedná se o typ chování v mezilidské interakci. Za agresi považujeme ve shodě s našimi předchozími pracemi chování, které směřuje k dosažení vytyčeného cíle a projevuje se záměrným poškozováním nebo omezováním jiné osoby nebo věci. Do této kategorie řadíme i verbální agresi. Násilí je fyzicky agresivní chování, jako např. bití, kopání, strkání, házení předměty, používání zbraně a vyhrožování jejím užitím, jehož cílem je způsobit fyzickou újmu druhé osobě. Do této definice nezahrnujeme násilí proti vlastní osobě, agresivní sny, fantazie a plány [4]. Pro lepší pochopení příčin a mechanizmů násilného chování je vhodné rozlišovat jeho tři hlavní etiologické formy: impulzivní, predační/instrumentální a psychotické násilí. Impulzivní násilí je zpravidla bez hmotného zisku a bez plánování a častěji při něm nacházíme snížení serotoninergní transmise. Predační/instrumentální násilí je promyšlené násilné chování, které předpokládá vědomé plánování a je obvykle predátorské, provedené za účelem vlastního prospěchu nebo pomsty [5]. Psychotické násilí je motivováno psychotickou produkcí a typicky je způsobené lidmi jednajícími pod vlivem halucinací a bludů [6]. V našem textu se budeme zabývat impulzivním násilím. Stejně jako násilí je i impulzivita vícerozměrným konstruktem. Ačkoli impulzivní chování může být v některých situacích prospěšné –⁠ např. tím, že podporuje inovaci a kreativitu [7] –⁠ jeho negativní dopady mohou být značné. Nadměrná impulzivita je spojena se zvýšeným rizikem závislostí a dalších maladaptivních forem chování [8,9]. Impulzivita a impulzivní násilí jsou komplexní jevy ovlivněné biologickými [10], psychologickými a sociálními [11] faktory. Přestože jsou predispozice k impulzivnímu chování zakořeněny ve struktuře a neurochemii mozku [12], životní zkušenosti a situační vlivy [6] výrazně ovlivňují jeho konkrétní projevy. Klíčovými neurotransmitery podílejícími se na patofyziologii impulzivního a impulzivně násilného chování jsou serotonin a dopamin [13]. Abnormální fungování těchto neurotransmiterových systémů je spojováno s různými psychiatrickými onemocněními charakterizovanými nadměrnou impulzivitou či agresivitou, jako jsou např. syndrom poruchy pozornosti s hyperaktivitou (ADHD), závislost na návykových látkách, poruchy příjmu potravy nebo hraniční porucha osobnosti [14].

Střevní mikrobiom, definovaný jako soubor mikroorganizmů osidlujících gastrointestinální trakt, jejich genů a metabolických produktů, je v posledních letech dáván do souvislosti nejen s fyzickým, ale i duševním zdravím. Mikrobiom se aktivně podílí na celé řadě fyziologických procesů, vč. správného dozrávání imunitního systému, hormonální regulace a neurologického vývoje [1]. Osa střevo–mozek představuje komplexní obousměrný komunikační systém, který propojuje trávicí trakt a centrální nervovou soustavu prostřednictvím nervových, endokrinních a imunitních drah. Mezi její klíčové role patří nejen regulace gastrointestinálních funkcí, ale také propojení imunitní odpovědi, střevní propustnosti a enteroendokrinní signalizace s emočními a kognitivními funkcemi mozku [15]. Mikrobiom dále sehrává významnou úlohu v metabolizmu tryptofanu [16], esenciální aminokyseliny, která slouží jako prekurzor neurotransmiteru serotoninu. Střevní dysbióza může narušit produkci serotoninu v těle, a tím významně ovlivnit lidské chování [17].

Cílem této systematické rešerše odborné literatury je poskytnout aktuální poznatky o vlivu složení střevního mikrobiomu na impulzivní a impulzivně násilné chování.

Metody

Tato přehledová práce navazuje na naši systematickou rešerši publikovanou v roce 2023 [18], která obsahovala data dostupná do 17. listopadu 2022.

Veškerá literatura publikovaná v období od 18. listopadu 2022 do 18. ledna 2025 byla získána z elektronických databází Web of Science, PubMed a Cochrane Library pomocí následující vyhledávací strategie: („microbiome“ OR „microbiota“ OR „gastro-intestinal microbiome“ OR „gut microbiome“ OR „gut bacteria“ OR „gut-brain axis“ OR „microbiome-gut-brain axis“ OR „microbiota-gut-brain axis“ OR „dysbiosis“) AND („impulsivity“ OR „violence“ OR „violent behavior“ OR „violent behaviour“ OR „impulsive behavior“ OR „impulsive behaviour“ OR „aggression“ OR „aggressive behavior“ OR „aggressive behaviour“ OR „antisocial personality disorder“ OR „dissocial personality disorder“ OR „ADHD“ OR „attention deficit hyperactivity disorder“ OR „attention-deficit hyperactivity disorder“ OR „borderline personality disorder“). Zařazeny byly pouze publikace v anglickém jazyce.

Kritéria pro zařazení studií do rešerše

Do rešerše byly zahrnuty pouze originální humánní studie, vč. studií případů a kontrol, prospektivních a retrospektivních kohortových studií. Metaanalýzy, přehledové články a animální studie byly vyloučeny.

Zahrnuty byly vědecké práce zaměřené na dospělou i dětskou populaci s impulzivním a/nebo impulzivně násilným chováním. Do rešerše byly rovněž zařazeny studie zkoumající osoby s diagnózou ADHD, disociální poruchy osobnosti (DPD) nebo hraniční poruchy osobnosti (BPD), u nichž byla hodnocena míra impulzivity a/nebo impulzivního násilí. Věk a pohlaví účastníků nebyly specificky zohledněny.

Analýza zahrnovala studie zkoumající složení střevního mikrobiomu účastníků a studie hodnotící vliv probiotické suplementace na impulzivní a/nebo impulzivně násilné chování.

Použité studie poskytly informace o možné souvislosti mezi složením střevního mikrobiomu a impulzivním či impulzivně násilným chováním (nebo diagnózou ADHD, DPD či BPD) (tab. 1), případně přinesly poznatky o potenciálním vlivu probiotické suplementace na tyto charakteristiky chování (tab. 2).

Celkem jsme získali 472 studií (WoS 179, Cochrane 79, PubMed 214), které byly po deduplikaci v programu EndNote redukovány na 338 studií. Abstrakty byly posouzeny na základě kritérií pro zařazení a nerelevantní studie byly vyřazeny. Vybrané studie byly podrobeny důkladné analýze, vč. podrobného hodnocení full-textů. Celkem 12 studií bylo zařazeno do syntézy dat (obr. 1).

Výsledky

Složení střevního mikrobiomu

Carbia et al. [19] zkoumali vztah mezi složením střevního mikrobiomu, sociálním poznáváním a nárazovým užíváním alkoholu u mladých dospělých. Impulzivita byla hodnocena pomocí Barrattovy škály impulzivity (BIS-11), která obsahuje 30 položek zaměřených na tři dimenze: pozornostní impulzivitu, motorickou impulzivitu a obtíže v plánování. Výsledky prokázaly významnou asociaci mezi složením střevního mikrobiomu a mírou impulzivity. Nižší zastoupení rodu Collinsella a vyšší zastoupení rodů Roseburia a Parabacteroidetes bylo spojeno s vyšší impulzivitou. Dále studie identifikovala odlišnosti ve složení střevního mikrobiomu a hladinách mastných kyselin s krátkým řetězcem (SCFA) v souvislosti s konzumací alkoholu.

Jakobi et al. [20] zkoumali vztah mezi stravou, střevním mikrobiomem, ADHD a reaktivní agresí u dospělých. Agresivita byla hodnocena pomocí sebehodnoticí škály Reactive-Proactive Aggression Questionnaire (RPQ). Studie identifikovala tři bakteriální druhy významně spojené s reaktivní agresí: Lactobacillus a Slackia u jedinců s vyšším skóre v dotazníku RPQ a Eubacterium xylanophilum u jedinců s nižším skóre. Studie nicméně nespecifikovala, zda bylo zastoupení těchto druhů zvýšené, či snížené. Dále byl zaznamenán vztah mezi vyšším příjmem energeticky bohaté stravy a zvýšenou mírou reaktivní agrese. Na základě korelace s oběma proměnnými –⁠ reaktivní agresí i vysokoenergetickou stravou –⁠ byly rody Eubacterium nodatum group a Lachnospiraceae UCG-010 identifikovány jako potenciální mikrobiální mediátory vztahu mezi dietou a chováním.

Konstanti et al. [21] analyzovali souvislost mezi střevním mikrobiomem a impulzivitou u starších dospělých s nadváhou či obezitou. Impulzivita byla měřena pomocí UPPS-P škály, která obsahuje pět subškál –⁠ negativní urgenci, pozitivní urgenci, nedostatek plánování, nedostatek vytrvalosti a vyhledávání intenzivních prožitků. Behaviorální impulzivita byla hodnocena pomocí několika behaviorálních testů –⁠ Stroopova testu (SCWT) zaměřeného na selektivní pozornost a kognitivní flexibilitu, Conners Continuous Performance Testu (CPT), který zkoumá soustavnou a selektivní pozornost, a Iowa Gambling Task (IGT), který hodnotí schopnost odložit krátkodobé uspokojení s cílem dosáhnout dlouhodobých odměn. Výsledky ukázaly signifikantní asociace mezi impulzivitou a několika bakteriálními rody. Rody Erysipelotrichaceae UCG 003, Butyricicoccus, Lachnospiraceae UCG 001, Blautia, Lachnospiraceae NK4A136, Roseburia, Eubacterium hallii, Anaerostipes, Eubacterium eligens, Lachnoclostridium a Monoglobus vykazovaly negativní asociaci s CPT, zatímco rod Prevotella byl pozitivně asociován s CPT. Dále byla zjištěna negativní asociace mezi rodem Phascolarcobacterium a SCWT, zatímco rod Lachnospiraceae CAG 56 vykazoval pozitivní asociaci s UPPS-P.

Langmajerová et al. [22] analyzovali vliv složení střevního mikrobiomu na impulzivní a agresivní chování u žen odsouzených za násilné trestné činy. Impulzivita byla hodnocena pomocí 14. položky Hareho škály psychopatie (PCL-R, pole impulzivity) a detailní analýzy vězeňských spisů provedené psychiatrem a psychologem. Výsledky ukázaly, že impulzivní ženy měly vyšší zastoupení rodů Bacteroides a Barnesiella a druhu Rhodospirillales, zatímco neimpulzivní ženy měly vyšší zastoupení rodu Catenisphaera. U impulzivních žen bylo také zaznamenáno zvýšené množství tryptofanu ve stolici. Studie dále odhalila významnou souvislost mezi alfa diverzitou střevního mikrobiomu a užíváním antidepresiv.

Liu et al. [23] zkoumali souvislost mezi složením střevního mikrobiomu a impulzivitou u jedinců abstinujících od metamfetaminu. Impulzivita byla hodnocena pomocí Barattovy škály impulzivity (BIS-11). U uživatelů metamfetaminu (MA) byla zjištěna zvýšená impulzivita a dysbióza charakterizovaná nárůstem oportunních patogenů a poklesem probiotických bakterií. Jak impulzivita, tak narušení mikrobiální rovnováhy měly tendenci se po delší době abstinence zlepšovat. Byla potvrzena souvislost mezi mikrobiotou a impulzivitou, přičemž vliv užívání MA na impulzivitu byl zprostředkován střevním mikrobiomem. Autoři konkrétně identifikovali negativní asociaci mezi subškálou BIS_motor (motorická impulzivita) a rodem Enterobacter. V longitudinální analýze byla dále zaznamenána negativní asociace mezi BIS_motor a rodem Acidaminococcus a pozitivní korelace mezi BIS_attentional (pozornostní impulzivita) a Acidaminococcus.

Panpetch et al. [24] zkoumali složení střevního mikrobiomu u thajských dětí s ADHD, které dosud nepodstoupily léčbu psychofarmaky, a u zdravých kontrol. Impulzivita byla hodnocena pomocí škály SNAP-IV, která měří symptomy ADHD, vč. hyperaktivity/impulzivity. Výsledky ukázaly, že pacienti s ADHD měli zvýšené zastoupení rodů Alloprevotella, CAG-352, Succinivibrio a Acidaminococcus, zatímco zdravé kontroly vykazovaly vyšší podíl rodů Megamonas, Enterobacter, Eubacterium hallii a Negativibacillus. Kromě toho autoři zaznamenali negativní korelaci mezi relativním zastoupením rodů Eubacterium hallii, Megamonas a Butyricimonas a mírou hyperaktivity/impulzivity u pacientů s ADHD. Dále zjistili, že rody Succinivibrio a CAG-352 (z čeledi Ruminococcaceae) vykazují pozitivní korelaci s hyperaktivitou/impulzivitou u pacientů s ADHD.

Ueda et al. [25] analyzovali vliv střevního mikrobiomu na temperament u dětí. Impulzivita byla hodnocena pomocí dotazníku Children’s Behavior Questionnaire Short Form (CBQ-SF), který sleduje temperament v časném a středním dětství pomocí tří faktorů (negativní afektivita, výbojnost/extraverze a usilovná kontrola). Studie odhalila pozitivní asociaci mezi alfa diverzitou střevního mikrobiomu a impulzivitou, což naznačuje, že děti s bohatším a rozmanitějším střevním mikrobiomem měly tendenci vykazovat vyšší míru impulzivity. Autoři dále identifikovali souvislost mezi beta diverzitou mikrobiomu (mírou podobnosti složení mikrobiomů mezi jednotlivými vzorky) a výbojností/extraverzí, vč. její subškály impulzivity. Mezi bakterie, které nejvíce ovlivňovaly beta diverzitu měřenou neváženým UniFrac, která vyjadřuje míru odlišnosti mezi vzorky pomocí taxonomického složení, hrály největší úlohu zejména rody Faecalibacterium, Haemophilus a Collinsella a bakterie z čeledi Erysipelotrichaceae.

Willemsen et al. [26] zkoumali souvislosti mezi střevním mikrobiomem v prvních 3 letech života a behaviorálními projevy. Vzorky stolice byly odebírány u dětí ve věku 2, 6 a 12 týdnů a v 1 a 3 letech. Impulzivita byla hodnocena pomocí krátkého behaviorálního screeningového dotazníku Strenghts and difficulties questionnaire (SDQ), dále dotazníku Child Behavior Checklist (CBCL), který seskupuje osm syndromových škál do dvou faktorů vyššího řádu –⁠ internalizačního a externalizačního –⁠ a také úloh zaměřených na inhibiční kontrolu. ​Studie identifikovala několik specifických mikrobiálních taxonů spojených s projevy impulzivity, zejména ve vztahu ke kognitivním funkcím. Konkrétně bylo vyšší relativní zastoupení rodu Streptococcus během prvních 3 let života spojeno s horšími exekutivními funkcemi a dáno do souvislosti s narušeným kognitivním vývojem v raném dětství. Vyšší relativní zastoupení rodu Bifidobacterium ve věku 3 let bylo spojeno s vyšší mírou internalizujícího a externalizujícího chování, zatímco rod Blautia byl v tomto věku asociován s nižší mírou internalizujícího chování. Ve věku 2 týdnů bylo detekováno zvýšené relativní zastoupení neidentifikovaného rodu z čeledi Enterobacteriaceae, které bylo později ve věku 3 let spojeno s vyšší mírou externalizujícího chování. V rámci výsledků CBCL bylo rovněž zjištěno, že vyšší relativní zastoupení rodu Barnesiella ve věku 3 let korelovalo se zvýšenými projevy internalizujícího i externalizujícího chování. ​Tato zjištění naznačují, že specifické taxony střevní mikrobioty mohou významně přispívat k utváření impulzivity a dalších behaviorálních charakteristik v raném dětství.

Vliv probiotické suplementace

Elhossiny et al. [27] zkoumali vliv 3měsíční probiotické suplementace kmenem Lactobacillus acidophilus LB u dětí s ADHD současně podstupujících farmakologickou léčbu atomoxetinem. Impulzivita byla hodnocena pomocí škály Conners’ Parent Rating Scale-Revised Long Version (CPRS-R-L), která sleduje rodičem hlášené problémové chování dítěte a dospívajícího, dále prostřednictvím dotazníku Child Behavior Checklist (CBCL) a pomocí Conners Continuous Performance Test (CPT). Autoři zjistili, že probiotická suplementace vedla ke zlepšení výsledků ve škále CPRS-R-L ve srovnání s kontrolní skupinou, zejména ve středních změnách T-skóre subškál nepozornost, hyperaktivita-impulzivita a celkové skóre. Podobně skupina užívající probiotika vykazovala výrazné zlepšení v oblasti celkových behaviorálních obtíží dle CBCL v porovnání s kontrolní skupinou, přičemž byly zaznamenány statisticky významné rozdíly ve středních změnách T-skóre v subškálách CBCL na úrovni syndromových škál internalizační, externalizační a celkové skóre.

Levy Schwartz et al. [28] analyzovali vliv 3měsíční probiotické suplementace směsí bakteriálních kmenů Lactobacillus helveticus, Bifidobacterium animalis ssp. lactis, Enterococcus faecium, Bifidobacterium longum a Bacillus subtilis u dospělých jedinců s diagnózou ADHD. Impulzivita byla hodnocena pomocí MOXO testu kontinuální výkonnosti (MOXO-CPT), který hodnotí čtyři domény symptomů ADHD: pozornost, časování, hyperaktivitu a impulzivitu. Po 3měsíční probiotické intervenci bylo zaznamenáno statisticky významné snížení míry hyperaktivity. U části účastníků, kteří užívali probiotika, byla po 3 měsících prokázána významná negativní korelace mezi hladinami kortizolu a výsledky v doménách pozornosti a impulzivity. Dále byla ve skupině s probiotiky zjištěna statisticky významná negativní korelace mezi hladinami kortizolu a změnami ve složce časování. Navíc se ve stejné skupině projevila významná pozitivní korelace mezi průměrnými závěrečnými studijními výsledky po 3měsíční intervenci a zlepšením v oblasti hyperaktivity.

Ruiz-Gonzalez et al. [29] zkoumali vliv 10týdenní probiotické suplementace obsahující kmeny Lactobacillus rhamnosus a Bifidobacterium lactis u zdravých starších dospělých. Impulzivita byla hodnocena prostřednictvím Go/No-go úlohy, Stroopova testu barev a slov (SCWT) a Iowského hazardního úkolu (IGT). Autoři zjistili, že probiotická intervence vedla k významnému snížení míry impulzivity. V experimentální skupině bylo konkrétně zaznamenáno významné snížení počtu inkongruentních chyb a reakčního času ve Stroopově testu, jakož i významné rozdíly mezi skupinami v rámci IGT a Go/No-go úlohy. Pozorované zlepšení bylo součástí širšího pozitivního účinku probiotické suplementace na kognitivní funkce, zahrnující zlepšení schopnosti plánování, řešení problémů, kognitivní flexibility a redukci depresivních symptomů.

Trezzi et al. [30] zkoumali vliv 3měsíční synbiotické suplementace obsahující probiotické kmeny Lactobacillus plantarum, Lactobacillus acidophilus a Bifidobacterium animalis ssp. lactis v kombinaci se dvěma různými experimentálními prebiotickými směsmi u dětí s ADHD, které dosud nepodstoupily léčbu psychofarmaky. Impulzivita byla hodnocena pomocí škály Conners› Parent Rating Scale-Revised (CPRS-R) a prostřednictvím Go/No-go úlohy. Výsledky studie ukázaly, že synbiotická suplementace vedla ke zlepšení projevů impulzivity u sledované populace bez ohledu na konkrétní složení prebiotické komponenty. V obou intervenčních skupinách bylo zaznamenáno statisticky významné snížení počtu chyb akcí (commission errors) v Go/No-go úloze. Dále byl pozorován významný pokles reakčních časů v úlohách zaměřených na pozornost (tab. 2).

Diskuze

Složení střevního mikrobiomu

V posledních letech narůstá množství důkazů naznačujících, že mikrobiota kolonizující hostitelský organizmus v raných postnatálních fázích sehrává zásadní roli ve vývoji centrálního nervového systému. Tento vliv je doložen nejen studiemi na bezmikrobních zvířecích modelech, u nichž byly pozorovány výrazné odchylky ve vývoji nervové soustavy i v behaviorálních projevech [31], ale také výzkumy na zvířatech cíleně kolonizovaných specifickými mikroorganizmy. Na těchto modelech bylo prokázáno, že konkrétní mikrobiální kmeny mohou ovlivňovat různé aspekty neurobiologických funkcí, např. plasticitu neuronálních struktur (Lactobacillus reuteri), excitabilitu neuronů v rámci enterického nervového systému (Bifidobacterium longum) či nervovou aktivitu bloudivého nervu v oblasti mezenteria (Lactobacillus rhamnosus). Tyto neurobiologické změny jsou zároveň spojovány s behaviorálními projevy, jako je zvýšená úzkostnost, depresivita nebo poruchy v regulaci stresové odpovědi [32]. Ve studii Willemsena et al. autoři ukazují, že zvýšené zastoupení bakterií rodu Streptococcus v průběhu prvních 3 let života může nepříznivě ovlivnit kognitivní vývoj dítěte a souviset se zhoršenou rozhodovací schopností [26]. Vyšší relativní zastoupení tohoto rodu bývá rovněž opakovaně popisováno u dětí s poruchou autistického spektra [33].

Studie zaměřené na vliv střevního mikrobiomu na impulzivní chování přinášejí poměrně heterogenní výsledky, pokud jde o konkrétní mikrobiální (resp. bakteriální) složení. Společným jmenovatelem těchto studií jsou však rozdíly v zastoupení bakterií schopných fermentovat nestravitelné polysacharidy a produkovat mastné kyseliny s krátkým řetězcem (např. Roseburia, Blautia, Anaerostipes a další). Tyto metabolity představují nejen klíčový zdroj energie pro enterocyty, ale zároveň ovlivňují vzdálené orgány, vč. centrální nervové soustavy [34]. Mastné kyseliny s krátkým řetězcem přitom ovlivňují nejen vývoj nervové soustavy [35], ale také chování jedince [36]. Ve studii Konstantiho et al. byla identifikována řada bakteriálních rodů a druhů, patřících převážně do čeledi Lachnospiraceae, které jsou též známými producenty mastných kyselin s krátkým řetězcem. Zvýšené zastoupení těchto bakterií bylo ve studii asociováno s nižší mírou impulzivity [21]. V naší předchozí rešerši jsme dále identifikovali celkem tři studie, které u osob se zvýšenou impulzivitou popisovaly snížené zastoupení bakterií z rodu Faecalibacterium, jenž je též známým producentem butyrátu [18]. Naopak některé bakterie, jako např. rod Prevotella, jejichž relativní zastoupení bylo zvýšené u jedinců s vyšší mírou impulzivity, jsou v literatuře spojovány s prozánětlivým nastavením imunitní odpovědi [37]. Obdobné snížení tohoto bakteriálního rodu jsme pozorovali již v naší předchozí rešerši u agresivních pacientů se schizofrenií [18]. Rozpoznání těchto bakterií imunitním systémem vede ke zvýšené produkci prozánětlivých cytokinů, indukci Th17 lymfocytů a rozvoji zánětlivých procesů ve střevě [38]. Zánětlivé procesy jsou v poslední době stále častěji spojovány s řadou psychiatrických a neuropsychiatrických poruch, vč. schizofrenie, depresivní poruchy, poruch autistického spektra či úzkostných poruch [39]. Nedávná studie Gassena et al. prokázala souvislost mezi hladinami prozánětlivých cytokinů IL-1b, IL-6 a TNF-a v plazmě a zánětlivým směrováním periferních mononukleárních buněk izolovaných z krve zdravých jedinců a mírou impulzivity, která byla hodnocena pomocí Barratovy škály impulzivity (BIS-11) [40]. Imunitní systém spolu s nervovým systémem (především enterickým nervovým systémem a bloudivým nervem) a systémem endokrinním tvoří součást osy střevo–mozek, která je významně ovlivňována střevními mikroorganizmy, jejich strukturálními komponentami a metabolickými produkty [1]. Prozánětlivé nastavení imunitního systému tak může modulovat nervovou signalizaci v různých oblastech mozku, což se může projevit i na úrovni chování [41]. S ohledem na značnou variabilitu výsledků jednotlivých studií, které byly v této práci zahrnuty a které se zabývají vztahem mezi mikrobiomem a impulzivním chováním, lze rovněž uvažovat o tom, že mikrobiální metabolity a produkty ovlivňující signalizaci v rámci osy střevo–mozek mohou mít zásadnější význam zejména v časných fázích vývoje této osy než v jejím pozdějším průběhu, což jsme pozorovali již v naší předchozí rešerši ve vztahu k expozici antibiotikům v časném věku [18]. Zajímavým aspektem řady studií sledujících vztah mezi mikrobiomem a lidským chováním je vliv psychofarmak na alfa diverzitu a složení střevní mikrobioty. Zároveň se ukazuje, že mikrobiota může ovlivňovat absorpci těchto léků, případně může tato léčiva metabolizovat, a ovlivňovat tím jejich působení [42]. Také ve studii Langmajerové et al. byl zaznamenán významný vliv antidepresiv na alfa diverzitu mikrobiomu impulzivně násilných žen [22].

Vliv probiotické suplementace

Ve všech zahrnutých studiích zabývajících se vlivem probiotických či synbiotických preparátů na různé aspekty chování byl v různé míře zaznamenán pozitivní efekt na impulzivitu [27–30]. Tyto účinky byly pozorovány jak na subjektivní úrovni, tj. prostřednictvím škál hodnocených rodiči nebo samotnými účastníky, tak na úrovni objektivních kognitivních testů. Výsledky tak podporují hypotézu o významné roli střevní mikrobioty v regulaci neurokognitivních funkcí, vč. impulzivity. Je však třeba zdůraznit, že přímé porovnání účinnosti jednotlivých zásahů je komplikované. Významnou roli zde hraje heterogenita sledovaných populací, odlišné složení použitých probiotických směsí a variabilita v délce a způsobu podávání suplementace. Navzdory těmto rozdílům lze konstatovat, že probiotické a synbiotické přípravky jsou obecně velmi dobře tolerovány a vykazují minimální výskyt nežádoucích účinků. Z hlediska behaviorální intervence se nicméně jeví jako pravděpodobné, že probiotická suplementace bude i nadále představovat spíše doplňkovou terapeutickou strategii, která může vhodně podpořit účinnost standardních léčebných přístupů.

Závěr

Články uvedené v této rešerši potvrzují, že mezi střevním mikrobiomem a impulzivním či impulzivně násilným chováním existuje významný –⁠ avšak dosud ne zcela objasněný –⁠ vztah. Ačkoli napříč studiemi nebyly identifikovány jednotné bakteriální taxony ani konzistentní vzorce mikrobiální diverzity, společným jmenovatelem je zjištění, že změny ve složení střevního mikrobiomu –⁠ zejména u mikroorganizmů produkujících mastné kyseliny s krátkým řetězcem (SCFA) nebo ovlivňujících imunitní odpověď organizmu –⁠ mohou souviset s poruchami chování. Probiotická a prebiotická suplementace se v tomto kontextu jeví jako perspektivní součást individualizovaného terapeutického přístupu. Přestože existují konzistentní náznaky o podílu mikrobioty na regulaci impulzivity, variabilita použitých metodik, studovaných populací a hodnocených parametrů poukazuje na nutnost dalších longitudinálních a intervenčních studií zaměřených na objasnění kauzálních vztahů.