Pohled biologického psychiatra na soudně znaleckou psychiatrickou činnost 3. část

Vážená redakce,

v roce 2019 v číslech 4 a 5 České a slovenské psychiatrie bylo uveřejněno mé sdělení „Pohled biologického psychiatra na soudně znaleckou psychiatrickou činnost“, 1. část a 2. část. Tam jsem poukázal na některé nedostatky, které jako autor revizních znaleckých posudků nebo předseda znalecké komise v odvětví psychiatrie Fakultní nemocnice Hradec Králové nalézám v revidovaných soudně znaleckých psychiatrických posudcích. Vzhledem k časovému odstupu si dovoluji tyto informace nyní doplnit o další skutečnosti.

Další nedostatky soudně znaleckých psychiatrických posudků

Diagnostické závěry jsou spekulativní, nedostatečně odůvodněné. Pokud například vyšetřovaný trpí poruchou s bludy, k diagnóze samo o sobě nepostačuje, že aktuálně vede desítky soudních sporů a stejné množství stížností, měl by mít také nějaký blud. Znalec by měl napsat, jakou myšlenku vyšetřované osoby považuje za blud a proč.

V posudku jsou repetitivní informace. Jedna skutečnost je uváděna pořád dokola. Například „vyšetřovaný trpí demencí… je u něj přítomna demence… demence vyšetřovaného… vyšetřovaný je dementní…“. Čtenář pak nebude dojmu, že těch demencí u vyšetřovaného je mnoho a jsou velmi závažné, když se o nich pořád píše. Přitom je u něj přítomna demence jen jedna a její stupeň může být i mírný. Zde doporučuji držet se zásady českého génia Járy da Cimrmana, který byl mimo jiné spisovatelem –⁠ „každé zbytečné slovo je zbytečné“.

Někteří znalci psychiatři u vyšetřovaných aplikují psychologické testy. Tím nemyslím jednoduché orientační kognitivní zkoušky typu Mini-Mental State Examination nebo Test kreslení hodin, ale například renomované dotazníkové testy týkající se osobnosti, intelektu či organického postižení mozku. Psychiatr tyto testy provádět nemá, a to z mnoha důvodů –⁠ není na to školen, neví, jak je aplikovat či vyhodnotit, a navíc k tomu není ani oprávněn. V takovém případě ani není možno výsledek testu hodnotit jako validní. Pokud je v dané věci psychologická problematika závažná, je nutné vyžít služeb psychologa –⁠ jako konzultanta či znalce.

V některých posudcích, zejména pokud jsou zadávány soukromou osobou, je možné se setkat s účelovou manipulací s pojmy. Stejný stav vyšetřované osoby, který na základě provedeného vyšetření odpovídá mírné kognitivní poruše, je v posudku postupně označován jako „kognitivní deficit“, poté jako „počínající demence“, potřetí již jako „demence“, poslední uvedený pojem je použit zejména v odpovědích na kladené otázky. Ty pak však není možno považovat za pravdivé.

V některých posudcích lze nalézt emoční výlevy, například pokud znalec kritizuje posudek jiného znalce a nedostává se mu odborných argumentů. Emoce do posudku nepatří, posudek je záležitostí odborného posouzení. Pokud s něčím nesouhlasím, měl bych zdůvodnit proč.

Některé skutečnosti bývají účelově zveličovány, například dopad shledané duševní poruchy není „forenzní“, ale „naprosto zásadně forenzní“. Nehledě na to, že nalezená duševní porucha patří v rámci spektra psychiatrických diagnóz spíše k těm lehčím.

Někdy znalci přeceňují význam pomocných vyšetření (například u demence jde o jednorázové CT či MR mozku, případně EEG). Při diagnostice však mají být rozhodující projevy klinické. Znalci neberou v úvahu, že během stárnutí člověka je atrofie mozku do určité míry fyziologická a sama o sobě nemusí znamenat pokles intelektu.

Někdy jsou nesprávně vyhodnoceny proběhlé stavy zmatenosti u vyšetřované osoby. Automaticky jsou přičítány závažné demenci. Přitom příčin stavů zmatenosti jsou desítky a o demenci se vůbec jednat nemusí. Zmatenost může být zapříčiněna například celkovou anestezií, selháváním významných tělesných orgánů, infekčním onemocněním apod. Vhodné je tyto případy konzultovat s internistou či geriatrem.

V některých případech nejsou užívány názvy psychiatrických diagnóz dle mezinárodní klasifikace nemocí. Tím nemyslím úvahy znalce v textu posudku, například při analýze dat, ale zejména odpovědi na kladené otázky. Tam by již měly být uváděny psychiatrické diagnózy striktně a jednoznačně. Někteří znalci si vymýšlejí diagnózy vlastní, například „defekt intelektu“ nebo „kognitivní deficit“, což jsou pojmy vágní, velmi širokého obsahu, od poruch mírných až po závažné. Závěry daného posudku jsou pak špatně pochopitelné.

„Veselé historky z natáčení“

Pro odlehčení uvedené problematiky, kdy soudní psychiatrie nejsou jen problémy, pochybení a nedostatky, jsem na závěr připojil „Veselé historky z natáčení“, tj. vlastní humorné zážitky ze soudně znalecké psychiatrické praxe.

Jednou jsem byl vyšetřovat obviněného ve věznici v západních Čechách. Areál věznice je rozsáhlý, její jednotlivé venkovní prostory jsou navzájem odděleny plotem s občasnými dvířky. Nikde nejsou orientační tabule, jelikož personál se ve věznici orientuje dobře a z bezpečnostních důvodů není záhodno, aby se tam dobře orientoval také někdo jiný. K obviněnému jsem byl přes areál doveden, vyšetření proběhlo bez problémů. Když jsem pak chtěl věznici opustit, nikdo z personálu se mnou nešel, dostal jsem instrukci typu „běžte rovně, pak doprava, pak zase rovně, dvakrát doleva, jednou doprava a tam pak zazvoňte na hlavní budově, oni vás pustí“. Dle těchto pokynů jsem se vydal na cestu, nicméně některá dvířka byla otevřená, jiná nikoliv a při hledání dalších možností průchodu jsem si již přestal uvědomovat, kam to původně bylo doleva či doprava. Ve venkovním areálu věznice jsem se prostě ztratil. Nikde nikdo nebyl, jen ploty s různými dvířky, mobilní telefon jsem u sebe neměl, jelikož jsem jej musel odevzdat při vstupu do věznice. Naštěstí jsem zpovzdálí uviděl skupinku mužů v montérkách, jak u plotu kopou krumpáčem jakýsi výkop. S nadějí jsem k nim přišel se slovy –⁠ „Dobrý den, já jsem znalec a potřebuji se dostat ven“. Oni mi odvětili –⁠ „Dobrý den, my jsme vězni a také se potřebujeme dostat ven“.

Na Ostravsku jsem vyšetřoval cizího státního příslušníka, který tam dlouhodobě žije, mimo jiné se měl dopustit nebezpečného vyhrožování vůči vlastní družce. Byl to Turek během dětství žijící v Německu, vyšetření probíhalo za pomoci tlumočníka z němčiny, nicméně obviněný částečně rozuměl a pokoušel se mluvit i česky. Ptal jsem se jej na motivaci jeho jednání. On odpověděl –⁠ „Já vysvětlit. Já bydlet v Bohumín. V Bohumín každý říkat,kurva, piča, já tě zabiju!‘ Já taky říkat. Ale já to tak nemyslet!“

Úřední záznam Policie ČR Frýdek-Místek ze dne 16. 6. 2020: „U pana (jméno vynechávám) byla provedena dechová zkouška s pozitivním výsledkem 1,52 promile alkoholu. Kdy byl následně převezen hlídkou FLOTILA 435 na protialkoholní záchytnou stanici při nemocnici ve Frýdku-Místku. Zde ale osoba z důvodu nízké hladiny alkoholu nebyla umístěna…“ Takže kolegyně a kolegové, pokud pijete alkohol a máte hladinu alkoholu v krvi pouhých 1,52 promile, raději neříkejte ve Frýdku-Místku, že jste něco pili, jinak se Vám tam vysmějí.

Přepis průběhu hlavního líčení u Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 4. 7. 2025, kdy se jednalo o sexuální útok muže středního věku na mladou dívku. Dotaz na obžalovaného: „Řekla Vám někdy poškozená, že Vás má ráda?“ Námitka právního zástupce obžalovaného: „Otázka má být zamítnuta, dnešní mládež se již tímto způsobem nevyjadřuje!“

prof. MUDr. Ladislav Hosák, Ph.D.

Psychiatrická klinika

LF UK a FN Hradec Králové

hosak@lfhk.cuni.cz