Všechno je jinak…

Pronesl ve starém židovském vtipu s posledním vydechnutím proslulý rabín, za přítomnosti nejvýznamnějších představitelů židovské obce, kteří očekávali nejzazší a definitivní moudrost.

Do kategorie „všechno je jinak“ patří i námi publikované informace o ukončení apolinářského Klusu, Klubu usilujících o střízlivost [1,2].

Iniciátorem znovuzavedení Klusů byl Michal Miovský, vedoucí Kliniky adiktologie, který nás nadále průběžně informoval.

Od začátku roku 2025 probíhaly v Apolináři intenzivní debaty o Klusu, v týmu zcela panovala shoda o tom, že Klus je apolinářská značka a musí být nejen zachován, ale je třeba mu dát také nový obsah. Současně probíhaly rozhovory o budoucnosti Klusu se současnými i bývalými pacientkami a pacienty.

Dne 26. 3. 2025 v rámci vzdělávacích seminářů Kliniky adiktologie, den před prvním Klusem, přednesl Roman Gabrhelík referát „Svépomocné skupiny v doléčovacím systému KLUS“. Semináře jsme se bohužel nemohli zúčastnit, nicméně přednášející nám laskavě zaslal svůj referát v plném znění –⁠ s dodatkem, že neví, zdali nám tento referát bude užitečný, protože nebyl primárně zaměřen na Klus [3].

V roce 2025 proběhlo celkem šest Klusů. Dubnový odpadl pro nedostatek zájmu, ten prosincový Klinika adiktologie nepořádala. Kromě prvního jsme se zúčastnili všech, a byli jsme tak nejčastějšími účastníky.

O prvním Klusu, konaném 27. 3., nás stručně informovala bývalá pacientka, která si nepřála zveřejnit své jméno [4]. Zúčastnilo se 30 osob, vč. tříčlenného vedení zapsaného ve spolku „Pavučina“, svépomocné organizace pro závislé ženy. Byly přítomny čtyři členky personálu vč. primářky. Diskutovalo se o tom, jak by Klusy měly vypadat, aniž by se došlo k nějakým závěrům.

Klus 29. 5.

Níže podepsaní byli poprvé konfrontováni s novým uspořádáním: všichni sedí v kruhu, nerozlišuje se mezi personálem, pacientkami/pacienty, bývalými pacientkami/pacienty a hosty. Tradiční zasedací pořádek –⁠ původně na levici pacientky/pacienti v léčbě a personál, na pravici bývalé pacientky/pacienti, rodinní příslušníci, hosté, uprostřed vedoucí Klusu a protagonisté –⁠ byl zachováván ještě na učebně ženského oddělení. V aule „Jungmaníku“ bylo dříve uspořádání jako v divadle, s uličkou uprostřed. Nyní tedy v kruhu. Klusu se zúčastnily dvě hospitalizované pacientky (znali jsme je z loňských Klusů), dva bývalí pacienti Apolináře a dvě členky personálu. Diskuze byla nestrukturovaná, tedy kdo se chopil slova, ten hovořil. Jedna pacientka popisovala podrobně svých šestnáct hospitalizací, odebrání řidičského průkazu, nynější ztrátu práce. Nejdéle vydržela abstinovat šest let. Druhá pacientka skončila koncem roku 2024 ústavní léčbu v Apolináři, byla nespokojena s doléčováním mimo Apolinář, a proto se přihlásila k nové ústavní 8týdenní léčbě v Apolináři. Dva další bývalí pacienti abstinují sedm let, přičemž jeden z nich se v Apolináři poprvé léčil před 24 lety. Popisoval doléčovací skupinu pro muže, kterou založil.

Klus 26. 6.

Účastnilo se 35 osob. Značnou chvíli trvalo, nežli se všichni usadili v kruhu. Setkání se vyznačovalo absencí jakékoli struktury. Sednout si do kruhu, nepozdravit, nepředstavit se navzájem. Slova se okamžitě chopil bývalý pacient, který hovořil také na Klusu minulém. V půhodinovém referátu popisoval doléčovací aktivity, které ze své iniciativy rozvinul. Sklidil za to komplimenty. Vzhledem k tomu, že bylo odstraněno představování, řada zúčastněných tápala, kdo je kdo, což vedlo k určitému napětí. Primářka oddělení se stále dívala do svého mobilního telefonu, za což si vysloužila reakce bývalých pacientek: „Máme dojem, že vůbec neposloucháte, co kdo říká.“ Primářka: „Vy jste sem přišly pouze proto, abyste kritizovaly.“ Škoda nevyužité možnosti reakce bývalých pacientek psychoterapeuticky zpracovat, v první řadě vysvětlit, proč se stále do mobilního telefonu dívá. Zřejmě se pravidla používání mobilních telefonů během Klusů v Apolináři změnila, protože dříve to možné nebylo. Řada bývalých pacientek přišla v mylném domnění, že Klus povedou níže podepsaní, což nás přivedlo do poněkud žinantního postavení. Pacientky a pacienti v léčbě, kteří nás pochopitelně neznali, reagovali: „Kdo jste a co zde děláte?“ Omyl ohledně naší přítomnosti jsme rychle vyřešili tím, že jsme stručně vysvětlili, kdo jsme a že jsme na místě pouze jako „hosté z ulice“. Vzhledem k nedostatku vedení a struktury působil Klus chaoticky. Jediným tmelícím prvkem byla opakovaně vyřčená potřeba bývalých pacientek být vidět, slyšet a podporovat se navzájem.

Klus 25. 9.

Vedoucímu Kliniky adiktologie Michalu Miovskému pochopitelně neušlo, že pořádání Klusů v této podobě je nadále neudržitelné. Že chybí organizační a právní zakotvení, definování zodpovědností, významu, smyslu a cílů Klusu. Zářijový Klus proto vedl on. Byla přítomna také primářka. Dále se zúčastnily dvě bývalé pacientky (jedna z nich s manželem) a dvě pacientky v léčbě. Všichni přítomní obdrželi Michalem Miovským sepsané pracovní podklady nazvané „Apolinář: KLUS. Socioterapeutický klub pro pacienty po úspěšně dokončené ústavní léčbě.“ Pět bodů se týkalo ústavní léčby, ty ponecháváme stranou. Jedenáct bodů se týkalo Klusu a jeho místa na Klinice adiktologie.

1. Reflexe změn a posunu role Klusu a jeho vazby na jádro léčebného programu:

• Jaký je/má být oficiální status Klusu v apolinářském systému?
• Je/bude Klus součástí doléčovacích aktivit Kliniky adiktologie?
• Kdo je za pořádání, organizaci a návštěvníky Klusu zodpovědný?
• Pokud je Klus chápán stále jako součást tradice kombinující svépomocné prvky se zapojením zaměstnanců KAD (Kliniky adiktologie), jak je definována zodpovědnost obou stran?
• Zodpovídá KAD za více, než jen poskytnutí místa? Co účast zaměstnanců a jejich role na programu a při zajištění?
• Za co zodpovídají samotní pacienti účastnící se programu?
• Jaké je role (pokud nějaká) pacientských spolků a sdružení?

2. Limity a možnosti na straně KAD:

• Pokud role KAD bude formální, vč. zodpovědnosti, musí mít Klus statut standardního programu, vč. kontroly a výkazu.
• Musí být jasná role, zodpovědnost a vztah k léčbě a zdravotnímu pojištění = úhrada daného programu a času personálu.
• Nejvíce „přísný“ model je standardní skupinové doléčování, nejvíce možný „volný“ model s přímou účastí je socioterapeutický klub. Pak zbývá jen nulová varianta (KAD nemá formální vztah, roli, zodpovědnost).
• Kromě nulové varianty znamenají všechny verze přímou povinnost KAD mít program plně pod kontrolou, vykazovat péči a mít na místě zaměstnance se zodpovědností za naplnění této role, a tedy v pracovním procesu.

Závěry z diskuze Klusu 25. 9. 2025 a rozhodnutí Kliniky adiktologie prezentoval Michal Miovský na Klusu 30. 10. Za Klus je zodpovědná Klinika adiktologie se všemi důsledky pro personál a pacienty; Klus je určen pro pacientky/pacienty v léčbě, bývalé pacientky/pacientky Apolináře a jejich rodinné příslušníky; (bývalé) pacientky/pacienti léčení jinde se mohou zúčastnit, když předloží doporučení od lékaře; ostatní účastníci (například níže podepsaní) musí mít předem svolení od Kliniky adiktologie; účast na Klusu je dobrovolná; akutní problémy mají přednost; bude se pracovat tematicky, téma se určí vždy na Klusu předchozím; jde o psychoterapeutickou skupinu, takže účastníci jsou vázáni pravidlem mlčenlivosti; všichni příchozí (ne pacientky/pacienti v apolinářské ústavní léčbě) se podrobí testu na alkohol; na závěr bude prostor pro organizační otázky a nápady z řad zúčastněných.

Přítomno dvacet devět osob. Vzhledem k tomu, že hodně času zabraly alkotesty u příchozích, vysvětlování nového modelu Klusu a organizační záležitosti, zůstalo méně času na předem dohodnuté téma „Závislost a rodinné vztahy“. Ve středu zájmu byli manželé, bývalá pacientka Apolináře abstinující osmnáct let a její manžel, který se s ní seznámil v době, když abstinovala pět let. Velice otevřeně prezentovali svůj příběh, za což se jim dostalo uznání od přítomných. Poté se dostal ke slovu již jen partner nepřítomné bývalé apolinářské pacientky, jež abstinovala 6 let. Popisoval, jak ztratil k partnerce důvěru a jak obtížně ji získával zpět. Při probírání organizačních záležitostí bylo nejdůležitější sdělení, že výstava výtvarných děl, organizovaná bývalými pacientkami a konaná tradičně jednou za rok v prostorách Apolináře, bude obnovena v listopadu 2026. Devatenáctý a zároveň poslední ročník se konal 5. 12. 2024 [1].

Klus 27. 11.

Dvacet pět přítomných. Klus jako psychoterapeutickou skupinu vedl Michal Miovský. Tématem byly spouštěče recidivy a jak s nimi zacházet. Debata byla velmi živá, zúčastnila se jí většina přítomných a diskuze by pokračovala dále, kdyby neexistovalo časového omezení. Zazněly různé spouštěče recidivy. Nuda jako velmi silný spouštěč, kdy „mozek hledá stimulaci“. Osamělost. Úzkostné a depresivní pocity. Pocity radosti a veselosti spojené s bažením po zesílení těchto příjemných pocitů psychotropní látkou jako „třešničkou na dortu“. Pracovní a osobní stres. Pýcha, kdy se dotyční domnívají, že „jim se nemůže nic stát“. Myšlenky typu: „Jednou nevadí,“ nebo: „Teď bych si dala něco dobrého“. Reklamy v médiích.

Jak přítomní se spouštěči recidivy zacházeli: někdy pomáhá již identifikace spouštěče. Někdy někomu se vypovídat, ne nutně v terapii. Podpora abstinujících závislých (AA, NA, doléčovací skupiny, organizace Pavučina) –⁠ Klus jako podporu či oporu nejmenoval nikdo. Zvnitřnělý hlas terapeutky: „Takhle ne!“ Nahrazení jiným chováním: „Odházela jsem sníh okolo celého paneláku a bylo mi potom dobře, i když tuhle činnost nemám vůbec ráda“. „Jdu si zaběhat.“ Myšlenky typu: „Jsem na tom lépe, když abstinuji,“ „Již jsem to zvládla předtím, zvládnu to i nyní“. Soustředit se na dýchání nebo na své tělo. Autogenní trénink. Amulety: kamínky, fotografie semaforu, fotografie syna. Diskuzi uzavřela 18 let abstinující expacientka Apolináře větou: „Změnila jsem totálně svůj život, takže jsem nyní spokojená a myšlenky na recidivu nemám.“ Klus ukončil Michal Miovský pozváním na 56. ročník Skálova silvestrovského běhu a sdělením, že příští Klus se bude konat 29. 1. 2026 na téma „První měsíc po ústavní léčbě.“

V roce 2025 tak proběhlo šest apolinářských Klusů. Účastníků bylo celkem 136. Na jeden Klus připadlo téměř 23 osob, vč. personálu a hostů.

Jindřich Mischa Nerad

Ludmila Neradová