Vyšlo v časopise: Gastroent Hepatol 2021; 75(6): 556-557 Kategorie: Komentáře
Thuluvath PJ, Robarts P, Chauhan M.
J Hepatol 2021; 75 (6): 1434–1439. doi: 10.1016/j.jhep.2021.08.008.
Příjemci transplantace jater (LT – liver transplantation) a ostatní imunosuprimovaní pacienti nebyli zahrnuti ve studiích hodnotících účinnost vakcín proti SARS-CoV-2. Ačkoli je klinická účinnost vakcín proti covidu-19 u imunosuprimovaných pacientů neznámá, mnoho společností očkování u této vysoce zranitelné populace pacientů doporučuje. V této prospektivní studii byla hodnocena protilátková odpověď na spike protein 4 týdny po druhé dávce mRNA vakcíny nebo po jedné dávce vakcíny Johnson & Johnson u příjemců LT a u pacientů s chronickým jaterním onemocnění (CLD – chronic liver disease) s cirhózou, nebo bez cirhózy. Ze 233 zařazených pacientů bylo 62 příjemců LT, 79 pacientů mělo cirhózu (10 dekompenzovanou) a 92 mělo CLD bez cirhózy. Titry protilátek byly definovány jako nedetekovatelné (< 0,40 U/ml), suboptimální (0,40–250 U/ml) a adekvátní (> 250 U/ml). Ze 62 pacientů po LT byly u 11 pacientů hladiny protilátek nedetekovatelné a u 27 pacientů suboptimální (medián titru 17,6; rozmezí 0,47–212 U/ml). Mezi 79 pacienty s cirhózou měli 3 pacienti nedetekovatelné hladiny protilátek a 15 mělo suboptimální protilátkovou odpověď (medián titru 41,3; rozmezí 0,49–221 U/ml). Z 92 pacientů bez cirhózy měli 4 nedetekovatelné hladiny protilátek a 19 mělo suboptimální hladiny (medián titru 95,5; rozmezí 4,9–234 U/ml). Transplantace jater, užívání dvou nebo více imunosupresiv a vakcinace jedinou dávkou vakcíny Johnson & Johnson byly asociovány se slabou imunitní odpovědí v multivariantní analýze. U žádného pacienta nedošlo k vážné vedlejší příhodě. Nedostatečná protilátková odpověď po vakcinaci proti SARS-CoV-2 byla pozorována u 61 % příjemců LT a u 24 % pacientů s CLD.
Lee YT, Wang JJ, Luu M et al.
Hepatology 2021; 74 (5): 2622–2632. doi: 10.1002/hep.32007.
Intrahepatální cholangiokarcinom (iCCA) a hepatocelulární karcinom (HCC) jsou nejběžnějšími primárními malignitami jater. Cílem této studie bylo zhodnocení rozdílů v klinických znacích a prognóze u iCCA a HCC. K hodnocení demografie a klinických znaků u pacientů s HCC a iCCA byla použita databáze The Surveillance, Epidemiology, and End Results Program 18 Database (2000–2017). Studie zahrnovala 13 611 pacientů s iCCA a 96 151 pacientů s HCC. Polovina pacientů s iCCA (50,7 %) a 76,3 % pacientů s HCC byli muži. Mezi faktory nezávisle asociované s diagnózou iCCA vs. HCC patřila diagnóza v posledním roce, věk (< 50 nebo ≥ 65 let), ženské pohlaví, non-hispánská bílá rasa, vyšší příjem, venkovský původ a větší rozměr tumoru. Pacienti s iCCA měli horší celkové přežívání než pacienti s HCC (9 vs. 13 měsíců; p < 0,001). V multivariantní analýze však bylo celkové přežívání u iCCA a HCC srovnatelné (adjustované hazard ratio [aHR] 1,02; 95% CI 0,99–1,05). V analýze podskupin byl iCCA asociován s lepším celkovým přežíváním než HCC u pacientů s tumorem ≥ 5 cm (aHR 0,83; 95% CI 0,80–0,86), s postižením lymfatických uzlin (aHR 0,76; 95% CI 0,72–0,81), s distálními metastázami (aHR 0,76; 95% CI 0,73–0,79), se špatně diferencovaným/nediferencovaným tumorem (aHR 0,88; 95% CI 0,83–0,94) a u pacientů s nekurativní léčbou (aHR 0,96; 95% CI 0,93–0,98). I když se pacienti s iCCA manifestovali v pokročilejším stadiu, celkové přežívání u iCCA a HCC bylo v multivariantní analýze srovnatelné. iCCA byl asociován s delším celkovým přežíváním v podskupinách s nepříznivými prognostickými faktory.
Oh D, Kong J, Ko SW et al.
Endoscopy 2021; 53 (11): 1122–1129. doi: 10.1055/a-1369-8610.
EUS-navigovaná tenkojehlová aspirační biopsie (FNA) se stala stěžejním nástrojem pro diagnostiku pankreatických a peripankreatických lézí. Není jasné, zda záleží na velikosti použité bioptické jehly, přičemž metaanalýza Affoltera et al z roku 2013 udávala srovnatelnou senzitivitu, specificitu a bezpečnostní profily FNA jehel velikosti 22G a 25G. V recentním vydání Endoscopy prezentují jihokorejští autoři výsledky randomizované non-inferiorní studie srovnávající jehly s Franseenovým hrotem o velikosti 22G a 25G. Do obou skupin bylo zařazeno celkem 70 pacientů a hranice non-inferiority mezi těmito dvěma skupinami byla stanovena na –15 %. Histologická kvalita byla hodnocena pomocí Gerkeho skóre (skóre 4–5 označuje vzorek, který umožňuje vysoce kvalitní histologické zhodnocení). Posouzení provedli dva nezávislí histopatologové zaslepení k velikosti použitých jehel. Vzorky vhodné pro histologické vyšetření byly získány od 97,1 % pacientů ve skupině 22G a 87,1 % ve skupině 25G, což vedlo k −10% rozdílu. Nicméně 95% confidence interval (CI −17,35 až −2,65 %) překročil předem stanovenou hranici non-inferiority −15 %, tudíž byla jehla 25G považována za inferiorní ve srovnání s jehlou 22G. V rámci detekce malignity nebyl mezi jehlou 22G a jehlou 25G prokázán žádný rozdíl v senzitivitě (100 vs. 98,4 %) ani v celkové diagnostické přesnosti (100 vs. 97,4 %). V případě zpracování získaného materiálu k cytologické analýze nebyl rovněž pozorován rozdíl v senzitivitě mezi jednotlivými skupinami (96,8 vs. 95,1 %). Dále nebyl zaznamenán žádný rozdíl v míře komplikací; pouze jeden pacient z celé kohorty měl výskyt nežádoucí události po výkonu (lehká akutní pankreatitida ve skupině 22G). Toto je první studie, která hodnotila histologickou výtěžnost při použití dvou různých velikostí bioptických jehel s Franseenovým hrotem s prokázanou vyšší kvalitou získaných vzorků větší jehlou 22G, v ostatních parametrech ovšem nebyl zaznamenán statisticky významný rozdíl.
Články vybrali a komentovali
MUDr. Mgr. Irena Míková1, MUDr. Petr Vaněk2 a MUDr. Vincent Dansou Zoundjiekpon2
1 Klinika hepatogastroenterologie, Transplantcentrum, IKEM, Praha
2 II. interní klinika – gastroenterologická a geriatrická LF UP a FN Olomouc
Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova
Nemáte účet? Registrujte se
Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.
